Třetí muž

U těchto vícejazyčných filmů mi nesedí, když si s tím v dabingu nedají práci a všechno to namelou do češtiny, a pro jakýsi pocit uchování atenticity tam blekotají pár slov původního jazyka. Poválečná Vídeň mě naprosto neuchvátila, a kromě závěrečné honičky v kanalizaci a parádního záběru prstů trčících skrz mříže není nic, na co bych mohl vzpomínat. Ani brněnský dabing to nezachrání. (05.12.2015)

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

Umělecky úplně jiný level, než jsem si u noiru dosud navykl. Luxusně nasnímaná Vídeň skvěle zachycuje ducha válkou zdevastované Evropy. Od počátku neblaze tušíte, že něco nehraje, přičemž vás cíleně irituje velmi specifická drnkací melodie. A Welles svých 10 minut mění ve zlato. Čtu jako: "a portrait of postwar corruption and the death of idealism that has lodged ever since in our collective consciousness." Rozhodně se nevidíme naposled. #Noirvember ♪♫ (22.11.2021)

Úžasný film. Kulisy rozbombardované poválečné Vídně umožnily vytvořit naprosto dokonalou mizanscénu. Slovo kulisy jsem nepoužil náhodou, neboť dobovým územ je stále ještě spíše divadelní práce s herci, přesto je až neuvěřitelné, že více než 60 let stará detektivka svým vyzněním téměř nezestárla. Formálnímu zpracování nelze prakticky nic vytknout, jeho exkluzivitu posiluje navíc dojem autentičnosti, zvyšovaný zakomponováním autentických rodilých mluvčích, homogenní mix angličtiny, němčiny a ruštiny dělá diváckému dojmu dobrou službu. Dobově podmíněné výrazové prostředky (práce se světlem atd.) pak dávají Třetímu muži nádech originálního retra...expresionisticky laděná černobílá kamera, souboj morálky a loajality k příteli, krvavé melodrama, esence filmu noir... (02.04.2012)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)