Podnájemníci

Jestli jsem nekdy na nekoho nemel nervy, tak to vzdy byla Ivana Andrlova. Jelikoz v tomto filmu dostava mnoho prostoru, o to vice me rozcilovala a cokoliv dalsiho na tomto dile bylo pro me druhotne. Jde o hodne subjektivni a jednostranny soud, ovsem verim, ze pro kazdeho divaka existuje alespon jedna osoba, ktera mu dokaze spolehlive znechutit cely film, jakkoliv by jinak nemusel byt spatny. (14.01.2013)

První díl trilogie televizních komedií "Podnájemníci", "Otec nebo bratr" a "Dopis psaný španělsky". Velmi příjemná a poklidná kratší komedie s mladičkou Ivanou Andrlovou v roli sestry staršího bráchy Hanzlíka, který se snaží do této osiřelé rodiny přivést svou milou Danielu Kolářovou. Není to komedie k popukání, ale především její vyvrcholení je velmi vtipné a zábavné. Hudba: Jiří Bažant & Jiří Malásek (15.05.2011)

Rodinná tématika se stala jedním z nejméně zneužívaných témat normalizační éry. Současně také prostorem pro všestranné umělecké vyžití. Vrchol husákovského babyboomu současně upozorňoval na další znepokojivý rys zdánlivě bezkonfliktní doby: postupný rozpad partnerských vztahů úzce související s nedostatkem bydlení. Podnájemnická trilogie rozehrává tento výchozí půdorys na ne zcela typickém příkladu staršího, zodpovědného bratra a třeštící mladší sestry, vláčené pubertou k tradičním výkonům svého věku. Herecké souznění je v tomto případě jedno, osobitost rodící se možné herecké osobnosti, kterou tehdy ještě neherečka Andrlová byla, to druhé. Oboje je příjemné i neopakovatelné zároveň. A oboje se postupně rozplývá. Trilogie je představitelnou, čtyřdílný cyklus by patrně nebyl s to dostát úrovni, nastolené zejména první částí. I po letech jde o mile ztřeštěnou a rozvernou podívanou. Lidského tepla totiž nikdy není dost. (02.12.2007)

Milý televizní film, který táhne šestnáctiletá debutantka Andrlová. Skoro celý se odehrává v jednom bytě a spíš než komedie je to podle mě takové malé sourozenecké drama (řeší se samé vážné věci jako lež, důvěra, život bez rodičů, pochyby, zklamání, frustrace, neschopnost připustit vlastní chybu a podobně). Upovídaná Alenka ale tuhle serióznost úspěšně nabourává. P. S. Můžeme zde zalechnout melodie tehdy aktuálních hitů - Alenka si zpívá "Blonďáka s červenou bugatkou" (N. Urbánková, 1973), Zbyněk si zase brouká Gottovu "Je, jaká je", tehdy jen rok starou. "To je tim, že má tatínka a maminku a nikdy se o nic nemusela starat." (09.04.2022)

Podnájemníci mě příliš neoslovili. Zařazení ke komediím pak nechápu už vůbec. Podle mě se spíše jedná o komorní rodinné drama. Muž si přivede snoubenku do bytu jako podnájemnici a své sestře není schopen říct pravdu do očí. Od ní upřímnost ale očekává. Naopak naprosto nečeká, že je mladší sourozenec mnohem chytřejší než si myslel a dojde jí co a jak. Dále ale není jasné, co štve sestru víc. Zda to, že ji bratr lhal nebo nový fakt v jeho životě. Není totiž ani tak docela jasné, zda sestra opravdu žárlí nebo ne. A to je podle mě chyba autorů. Bohužel se pak vlivem kumulujících se sporů začnou chovat prakticky všichni dětinsky a vše musí vyřešit opět mladší sourozenec, který, jak se ukazuje, má víc rozumu než dospělí. To je ovšem u scénáristů častý motiv. (15.09.2021)