Legendy z Dogtownu

Parta kamarádů na stejné startovací pozici. Nejprve vyměnili surfování za skateboarding . „Na světě je více betonu, než dobrých vln k surfování.“ A postupně přátelství nahradila rivalita a nadšení.. peníze. Ztratila se ta atmosféra rebelie, ta nádhera. zajezdit si v každém vypuštěném bazénu, který našli. Film o přátelství, které spojil a rozdělil společný koníček a stejně jako ze společného mola „...z něho zůstaly pouze ruiny......a nic víc než hrstka vzpomínek.“ Nebo ne? (25.12.2005)

I přes skvělé hodnocení a účast Heatha Ledgera, jsem se tomuto filmu nějakou tu dobu záměrně vyhýbal. Hlavní důvod byla nejspíše režisérka, která "nastartovala" jednu z nejhorších filmových sérií moderního světa. Navíc skateboarding mi nic moc neříká. Ale jednoho dne jsem si řekl, že film mi na HDD leží už nějakou dobu, tak mu dám šanci. A film nejenže překvapil, ale potěšil, odrovnal, pobavil, někdy i skoro dojal… Lords of Dogtown je opravdu skvělý film o partě kluků, kteří svůj koníček proslavili na mezinárodní úrovni a dokázali na tom něco vydělat. A jelikož to je podle skutečné události, nečekejte žádný patos, že se nikdy nerozejdou, že všichni budou kamarádi až do smrti… nic takového. Líbilo se mi to pojetí, líbila se mi kamera a právě režie (které, jak už jsem psal, jsem se bál nejvíc) byla opravdu super a bylo vidět, že Catherine tomuto světu rozumí. Zkrátka a dobře, jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení v hodně dlouhé době. 100 %. (20.05.2013)

Film působí velice (ikdyž celistvě tak) neurovnaně, a to je škoda. Dokonale vystihuje dobu, mravy, chování a nálady Američanů z roku 1975 skvělým pojetím filmu, což se ale bohužel stalo zároveň záporem filmu. Konkrétně mám na mysli nehorázné syrovou kameru s nehorázně hrubý střih. Opravdu nejsem žádný zarputilý umělec, ale jedny z nejzákladnějších složek filmu, kamera a střih takto odbýt.. to opravdu až bilo do očí! Abych jen nehaněl, tak tvrdím, že tyto nedostatky daly na druhou stranu filmu jakousi nepopsatelnou atmosféru skutečnosti, podle kreté je film i nakonec natočen. Začátek příběhu je zamlžen a divák se musí alespoň trochu soustředit aby stíhal zajímavý děj, který se časem dokonale vyvine. V druhé polovině filmu, začně čas neuvěřitelně nabírat na otáčkách, a již se s našimi hrdiny setkáváme pouze na mistrovstvích, soutěžích a v důležitých momentch, avšak ani tímto, zde film neztrácí svou celistvost. Konec je ztvárněn bravůrně. Musím se přiznat, že poslední půlhodinu filmu, jsem čekal konec každou chíli, ale nakonec přišel.. a to hezký. (18.11.2005)

Tenhle film víc než o Skateboardingu pojednává spíše o přátelství a o tom, jak si mladí lidé určují své životní hodnoty. Pro většinu z nich se v tu chvíli stává prioritou číslo 1 - peníze, avšak v průběhu filmu (respektive spíše na jeho konci) si všichni uvědomí, že přátelství má hodnotu, jenž nelze vyčíslit žádnou peněžní sumou... (04.06.2006)

Kdyby se měla oblíbenost filmu hodnotit podle počtu jeho zhlédnutí,byly by Legendy z Dogtownu jednoznačně mým nejoblíbenějším filmem.Tohle je moje osobní srdcovka číslo jedna a je velká škoda,že není až tak známá,zasloužila by si větší popularitu.Poprvé jsem tenhle film viděl asi v jedenácti letech a totálně mě odvařil.Asi dva týdny po zhlédnutí jsem si film koupil a podíval se znovu.A pak znovu.A pak ještě jednou.Prostě jsem ho viděl asi dvacetkrát a mohl bych se na něj dívat věčně.Proč se mi tak strašně líbí?Důvodů je spousta.Možná kvůli těm skvělým hereckým výkonům.Když jsem se na film díval poprvé,z herců jsem znal pouze Heatha Ledgera,který tady předvedl svůj nejlepší herecký výkon před památným Jokerem.Ale ještě víc než on mě fascinovali všichni ti dokonale hrající mladíci,kteří jsou ve svých rolích tak přesvědčiví,až mám podezření,že ani moc hrát nemuseli.Victor Rasuk jako hispánský frajírek Tony Alva,John Robinson coby slušňácký vlasáč Stacy Peralta,okouzlující Nikki Reed hrající Tonyho sestru,Michael Angarano jako Sid,nejdojemnější postava snímku.Na všechny tyhle nesmírně nadané herce a herečky ale dává zapomenout naprosto neuvěřitelný,dokonale přesvědčivý a realistický Emile Hirsch.Jeho rebel Jay Adams,prakticky tragický hrdina,jako jediný se nezaprodal,zůstal věrný chudobě,ve které vyrůstal.Je to čin hodný obdivu nebo spíš bláznovství?Těžko říct.Ale Emile se téhle náročné role zhostil bravurně,bez přehrávání,karikatur,zahrál to tak civilně a uvěřitelně,že bych mu na místě předal Oscara.A to,že se jako jediný ze všech těchto talentů dokázal výrazně prosadit,už o něčem svědčí.To by bylo k hercům.Co dál?Určitě soundtrack.Ten je neuvěřitelně našlapaný skvělými rockovými klasikami od Black Sabbath,přes Neila Younga,Davida Bowieho až k Deep Purple.Když jel Jay první jízdu v Del Mar za zvuků nestárnoucího Iron Mana,byl jsem v sedmém nebi.A když už jsem u těch scén na prknech,ta kamera je přímo božská.Jak tohle kameraman dokázal?Ty záběry na jízdy v bazénech jsou fakt neskutečný.Taky musím zmínit hlášky typu "Vykuř mi vnitřní ucho!", ty jsou zkrátka geniální.Když film asi po hodině a čtvrt přepne z pohodového na tragický mód,nepůsobí to ani na chvilku rušivě,naopak.A krásně dojemný konec je pak o to silnější,že se to všechno opravdu stalo,vždyť scénář psal přímo skutečný Stacy Peralta. Na tenhle film mi prostě nikdo nešahejte,mám ho strašně rád a asi vždycky mít budu. 100 % (17.10.2008)