Nauka o snech

Koncepčne podobné Večnému svitu, ovšem ten krásny pocit dokonalosti na konci sa tentokrát nedostavil - hlavne vďaka menšej miere obľúbenosti hlavného hrdinu. Niekedy je však človek vďačný aj za veľmi príjemnú hodinku a pol filmového pásu s víziou režiséra, ktorý pohyb medzi realitou a fantáziou zvláda veľmi zábavne a pútavo. (25.10.2006)

Až je mi smutno, kam se Michel Gondry dnes dohrabal. Absolutně perfektní. Hodnocení plné superlativů už jsem dlouho nevyplivl. Nauka o snech si jej zaslouží. Dokonalé zpracování s tolika nápady, že se mi rázem všechny ostatní filmy rychle schovali do kolonky "nezajímavé, nenápadité". Gondry se stejně jako u Svitu mile zblázní a prostě jen háže nálady a nápady - po hrstech. Věřím, že se tenhle režisér ještě jednou vrátí v plné parádě a předvede, co dokáže vytvořit v té nejlepší formě. Tady ji má. Pro Science of Sleep i palce u nohou nahoru. (19.08.2011)

Přestože mám rád příběhy podívínů, snovou atmosféru i fantazii, jejímž jediným omezením je hranice tvůrčí představivosti, tentokrát se dialog mezi mnou a filmem navázat nepodařilo. Občas prostě člověk i na filmové pouti potká cizinice, který mluví cizí řečí. V mém případě je to Nauka o snech. Jistě, některé momenty byly kouzelné, některé vtipné, ale nepodařilo se upoutat mou pozornost natolik, abych přistoupil na hru a našel její smysl. Co mi chtěl umělec sdělit? A proč to na mě nepůsobilo jako milý nebo zajímavý nebo alespoň zábavný zhmotnělý sen, ale spíš jako otravný a samoúčelný artový blázinec, jehož smysl vyklouzl Gondrymu z rukou a zakutálel se někam hodně daleko. (23.04.2016)

Úžasný, nádherný film. Skutečné filmové UMĚNÍ! Nauka o snech má mnoho společného s filmovými světy režiséra Jeana-Pierre Jeuneta (Amélie z Montmartru...), scénáristy Charlieho Kaufmana (Adaptace...), thajského surrealisty Wisita Sasanatienga (vizuálně dotaženější Občan pes), či českého surrealisty Jana Švankmajera (několik animací jaky by vypadlo z jeho filmů), ale skutečně se podobá pouze osobitému a zcela nezaměnitelnému světu svého tvůrce Michela Gondryho. Něco tak zvláštního a vpravdě geniálního v oblasti světového filmu vskutku nenalézám, Gondryho autorský přístup je zhola originální a jak jeho Věčný svit neposkvrněné mysli, tak i Nauka o snech se dají jen těžko k něčemu přímo přirovnávat. Gondry jde vždy zvláštní cestou - obsadí nějakou světovou hereckou celebritu (Jim Carrey, Gael García Bernal), zaškatulkovanou ve zcela odlišném žánru, a stvoří scénář pojednávající o bolestném hledání a potřebě lásky. Hlavní hrdina je vždy silný romantik s nesmírnou fantazií a kreativními vnitřními světy, jeho láska není opětovaná a v realitě neprobíhá šťastně, takže hrdina utíká do realit jiných... Novátorský je i Gondryho přístup tvůrčí a scenáristický - už dlouho jsem si říkal, že je téměř nemožné přijít v současnosti s něčím zcela novým, Gondry mě ale přesvědčil, že to ještě i dnes jde. Popsat vlastně docela prostý příběh mladíka s uměleckými sklony nejen ve fázi bdění, ale kontinuálně i ve fázi spánku a v něm přicházejících snů je skutečně geniálně prostá myšlenka. Tenhle jednoduchý příběh ale navíc snovými flashbacky nejen významově obohatit, ale rámcově povznést a zapojit do roviny hraného snímku i oblast podvědomí a nevědomí či čistě umělecké rozměry, to je skutečné nóvum. Navíc ty úžasné poetizující animace, jakoby vypadlé z (Gondrym) režírovaných klipů Björk či Massive Attack... Skvělý a neotřelý je také nápad autorské Stephane TV - takhle pěkně poetizovaný metonymický vnitřní svět člověka jsem ještě nikde jinde neviděl. Je to jakási vnitřní řeč hlavního hrdiny, jeho bdělé snění, ozvěny a interiér jeho mozku, nádherný svět stvořený z lepenky a papundeklu, který je možná významovým vrcholem celého filmu. Nauka o snech je vlastně netradičně pojatá milostná romance určená podivínským intelektuálům, plná netradičních vyprávěcích postupů, převratných animací a zvláštní divácké optiky. Musíte nejdříve přistoupit na Gondryho pravidla hry, abyste se mohli účastnit jeho fantazijní stáže. Když to ale uděláte, zažijete to, čemu se v řeckém duchovním světě říká katarze... (27.06.2007)

Poznáte ten pocit, keď je film presne taký, ako čakáte, no zároveň úplne iný? Asi by som si prial aby to bolo viac o hlavnom páriku, resp. IBA o hlavnom páriku a ich láske (ako VEČNÝ SVIT), alebo som proste čakal niečo trošku menej artové (opäť ako VEČNÝ SVIT - to bol takmer nerealizovateľný kompromis medzi divným artom a dojímavým Hollywoodom). No za to, že je tu scéna, na ktorú nezabudnem (telefonát zo sna) a tiež za to, že film má srdce, zaokrúhlim hviezdičky hore. (10.06.2007)