Nauka o snech

Až je mi smutno, kam se Michel Gondry dnes dohrabal. Absolutně perfektní. Hodnocení plné superlativů už jsem dlouho nevyplivl. Nauka o snech si jej zaslouží. Dokonalé zpracování s tolika nápady, že se mi rázem všechny ostatní filmy rychle schovali do kolonky "nezajímavé, nenápadité". Gondry se stejně jako u Svitu mile zblázní a prostě jen háže nálady a nápady - po hrstech. Věřím, že se tenhle režisér ještě jednou vrátí v plné parádě a předvede, co dokáže vytvořit v té nejlepší formě. Tady ji má. Pro Science of Sleep i palce u nohou nahoru. (19.08.2011)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)

Naprosto jedinečné dílo, jak po filmařské a scénáristické, tak i po výtvarné a hudební stránce. Zcela okamžitě se noříme do děje a toho křehkého kouzla mezi plachým Stephanem a zvláštní, nevýraznou Stephanií. Při tónech písní If you rescue me‚ Coutances nebo Robinet Cellophane sledujeme až neskutečnou hru obrazů. Až se nám nechce z toho krásného snu probudit. (14.01.2009)

Michel Gondry....už když jsem před lety viděl jeho klip ke skladbě ´Army of Me´ od islandské divy Bjork, bylo mi jasné, že tenhle člověk je originální tvůrce s jedinečným vizuálním cítěním a duší přerostlého dítěte. Jeho poslední film dokazuje, že geniální ´Věčný svit neposkvrněné mysli´ nebyl náhoda a že jako spoluautor oscarového scenáře (společně s Kaufmanem) měl určitě nemalý podíl na jeho výsledné scenáristické podobě. Protože o ´Nauce o snech´ se dá říci totéž - něco tak kouzelně "ulítlého", až dětsky hravého a vizuálně poutavého v dnešní době jen tak neuvidíte a nenapadá mě až na pár vyjímek jiný současný filmový tvůrce, který by se co do nespoutané fantazie dal ke Gondrymu přirovnat. Uznávám, že tahle poněkud šílená "milostná romance" (dá-li se to tak vůbec nezvat) není pro každého, nicméně pro ty, kteří mají rádi tak trochu "jiné" filmy, nevadí jim nezvyklé vypravěčské postupy a rádi se oddávají snům, je tohle jasná volba. A za to elegantní otevřené rozřešení podivného vztahu obouch hlavních představitelů (netuctově krásní a charismatičtí Bernal a Gainsbourg) si Gondry zaslouží absolutorium. Tenhle film, respektive jeho přijetí/nepřijetí, vám ukáže, jak jste na tom se svým "dítětem v duši". :o) (09.04.2007)

Příběhově strohý film plný snových výjevů (s občasnými animacemi alá Švankmajer). Místy připomene i obsahově sytější a promyšlenější Věčný svit neposkvrněné mysli, ovšem je pouze na vás, jestli se vám bude líbit více to či ono. Mě Nauka o snech vysloveně pohltila a považuji ji za snad nejlepší film, co jsem letos viděl v kině. Jestli se filmovým kritikům nelíbí romantické líbání v dešti, pak si závěr Nauky jistě vychutnají. (04.12.2006)