Prehistoric Planet
Série(2) / Epizody(10)
Obsahy(1)
Podívejte se na zázraky našeho světa jako nikdy dřív prostřednictvím tohoto působivého dokumentárního seriálu od Jona Favreaua a producentů Zázračné planety. Cestujte s námi 66 milionů let do minulosti, kdy pevninu, moře a nebe křižovali majestátní dinosauři a další úžasní živočichové. (Apple TV+)
Videa (3)
Recenze (45)
S přihlédnutím oka 3/5, protože mám přírodovědné dokumenty prostě rád. Technologie je dobrá, takže to vizuálně vypadá dobře. Problém je jen v tom, že to informačně není moc nabité a tak u některých situacích pochybuji nad tím, jak mohou jisté věci vědět s určitostí. Jak mohou vědět, že si dinosauři kradli větývky z hnízd, aby si usnadnili stavbu vlastního? Možná je to spíše doměnka. Možná je to doměnka vysoce pravděpodobná, protože to mezi zvířaty může být dost běžné. Někde jsem to už slyšel u nějakého dnes žijícího druhu. Každopádně by se mi líbilo, kdyby Attenboroughův komentář nebyl tak úsporný a sděloval podstatně víc informací či toho, jak jsme došli k tomu, že z určitých faktů vyvozujeme určité hypotézi. Jasně, ono mi dává smysl, že byl T-Rex dobrý plavec, když přihlédnu k té stavbě těla, ale stejně bych chtěl vědět víc. ()
Forma za pět hvězdiček, obsah za dvě? Nejsem paleontolog, ani nejsem puberťák, abych si myslel, že vím všechno. Budu tedy věřit, že postřehy prezentovaná Davidem Attenboroughem nejsou vycucané z prstu. I tak bych se ovšem vsadil, že detailní informace ze života dinosaurů stojí na vodě, nebo přinejmenším spadají do kategorie "kvalifikovaný odhad". Záleží tedy, co od dokumentu očekáváte. Jestli vědu, tak je vhodné přistupovat k informacím skepticky. Jestli očekáváte divadlo, tak uvidíte světovou extratřídu. ()
Return to monke? Já říkám RETURN TO STEGOSAURUS! Kdo jako děcko miloval a neustále dokola koukal na Zázračnou planetu nebo Putování s dinosaury, anebo všeobecně jako pravej gigachad vyrůstal místo na autíčkách na dinosaurech, ten se bude při sledování 'Prehistoric Planet' tetelit blahem. Precizní CGI dinosaurů zakomponované do skutečného prostředí zde naprosto stírá jakýkoliv rozdíl mezi vizuálními efekty a realitou a vám připadá, jako kdyby jste zírali na opravdové oživené dinosaury, takže jsem častokrát tak fascinovaně čuměl na obrazovku, že jsem mnohdy zapomněl že vespod běží titulky nabité vědeckými fakty, díky nimž si divák uvědomí, že tyhle překrásný potvory mají blíž ke slepicím na dvorku vaší babičky, než k ještěrkám. Seriál rovněž staví na nejnovějších a nejaktuálnějších vědeckých poznatcích a kombinuje je s poutavými příběhy které doprovází skvělá hudba Hanse Zimmera, což z celé show dělá nejen špičkový dokumentární cyklus, ale i zábavnou a zcela prvotřídní prehistorickou podívanou, která na obrazovkách již dlouho chyběla. Celou show navíc provází legenda a král dokumentárního žánru, sir David Attenborough. Co víc si přát? Lidstvo byl jeden velkej omyl.... 🦖🦕💚 PS: Romantickej taneček carnotaura je absolutní top strop tohoto roku. ()
Po vizuální stránce takřka dokonalá prezentace dávno vyhynulých tvorů, která nepředává informace pouze slovně, ale především audiovizuálně. A je to fakt šleha v 90 % hraničící s fotorealismem. A zároveň i s řadou různých detailů a hrátek s kamerou, při kterých jsem zapomínal, že vlastně nesleduji klasický přírodopisný dokument. Seriál je to vyloženě family friendly, čekal jsem to trochu živelnější a dravější, ale zase se mi líbil vědecký přístup založený na posledních poznatcích. Kdo chce vidět krvelačného raptora z Jurského parku, bude z toho opeřeného nemotorného tetřeva asi docela zklamaný :D. Pár situací (dvoření carnotasaura) mi přišlo ale naopak docela za vlasy přitažených (ve smyslu: "to si museli tvůrci vymyslet") a proto jsem rád, že přesně na ně míří bonusové vysvětlovací miniepizodky doprovázející celou pětici epizod. Rozhodně doporučuji je neminout. Měl bych pouze dvě malé výtky: proč je zobrazovaná flóra pouze současná? Čekal bych více bizarních prehistorických druhů rostlin. A proč scénář doprovodného komentáře nevyužívá názvů původních kontinentů? ()
Galerie (136)
Photo © Apple TV+
Zajímavosti (5)
- První dvě série dokumentu jsou zaměřeny na druhohorní faunu stratigrafických stupňů maastricht (72–66 milionů let) a kampán (72–83 milionů let), z posledních dvou období pozdní křídy a celé éry druhohor. V této době dospěla evoluce neptačích dinosaurů, pterosaurů, většiny tehdejších mořských plazů (mosasaurů a plesiosaurů), amonitů a dalších pradávných živočichů k vrcholu. Jejich biodiverzita byla tehdy jednou z nejvyšších během celého času jejich existence. Tento fakt dokládá mimo jiné bohatý fosilní záznam v sedimentech z věků odhalených v mnoha světoznámých geologických souvrstvích. Z nich jsou nejvýznamnější zejména souvrství Dinosaur Park v Kanadě (s 49 druhy dinosaurů) a Hell Creek v USA (s 27 popsanými dinosauřími druhy). (Marasuchus17)
- V části zachycující dospělého tyrannosaura proti quetzalkoatlům v boji o mršinu alamosaura na pláži lze slyšet tyrannosaura vyluzovat zvuky podobné těm od současných krokodýlů a jiných plazů (trochu i ptáků), které byly použity již v předchozí sérii. V této scéně je však při dobrém poslechu možné sem tam zaslechnout také zvuky od tyrannosaura (Rexy) užité ve franšíze Jurský park (konkrétně krátkou verzi „řevu“). Když jeden z quetzalkoatlů bodne do tyrannosaura svým zobákem, tyrannosaurus vydá tygří řev. V případě zvukového efektu ze zmíněné franšízy se jedná o referenci právě na ni. Použití těchto „tyrannosauřích” zvuků v dokumentu se však setkalo s kritikou nejen z řad odborné veřejnosti. (Marasuchus17)
- Zábery s vizuálnymi efektami pre seriál vytvorilo štúdio MPC Episodic, ktorého filmový oddiel pracoval na filme Kniha Džunglí (2016) a Leví Kráľ (2019). (FocusForcePi)
Na digitální displej se už dnes dá namodelovat vlastně úplně všechno. No super. A legrační klokotající lidská mysl si stále vymýšlí a projektuje ty svoje iluzorní pohádky a obrázky a usilovně si hraje na koukání všemi směry prostorovými i časovými a vymýšlí si svoje moudré a zcela vážné "vědecké" modely o bytí a existenci, čemuž prý rozumí ze všech nejlépe (i když sama nemá ve skutečnosti ani potuchy jak a proč se tady na chvíli objevila): o tom jak to všechno vzniklo, probíhalo, je, bylo a bude a má ve všem úplně a bezchybně jasno. Tak to prostě je - a o miliónech a miliardách let tady odborně a sebejistě poučuje jakási malinká figurka zvaná člověk, co tu do svého neodvratného finálního rozkladu chaoticky pobude jejich maximálně dvouciferný počet. A při tom tak nějak úplně zapomíná na tu jedinou reálnou a podstatnou věc - zaměřit svůj pohled do sebe sama: zjistit "kdo" je opravdu ten nebo to co si tohle všechno vymýšlí, kdo ty obrazy v mysli vnímá, kdo má představu o tom, že "on" nebo "ona" je tohle tělo v okolním "světě", kdo chce dosáhnout to nebo ono, chvíli se cítí smutně, chvíli zase vesele a za pár okamžiků najednou Dvořák Largo, troška popela a všechny tyhle hříčky, představy, úspěchy, "já", svět a hromádky zlatých mincí nebo válených depresívních lejníček zmizí beze stopy. A často si ještě podvědomě myslíme, že to se děje jen těm ostatním (a na dušičky jim něco pěkného doneseme na hrobeček) a nechceme si naplno uvědomit a připustit že i tohle "naše" tělo za pár okamžiků také nenávratně zkolabuje a to naše iluzorní "ego"a celá naše představa světa se vším všudy zmizí a sousední hrobeček bude náš (i se všemi našimi "odbornými" a prehistorickými "znalostmi"). Ale samozřejmě teď (když koukáme na TV nebo na nějaké papíry popsané tím naším klínovým písmem) víme exaktně a přesně že je tu tedy tento vesmír, ve kterém se právě spořádaně nacházíme, víme jaké má přesné váhy, rozměry a celkové vlastnosti, že jednoduše a prokazatelně úplně sám vznikl skrze nějaký plánovaný výbuch před xx lety (jedno léto = oběhnutí naší malé pidi kuličky kolem větší zářící kuličky, kdyby náhodou někdo nevěděl), víme kdy zanikne, že z kusů kamene se sama vyvinula voda, pak se tam najednou objevily ryby co za chvíli vystoupily na břeh, no a pak tam byly 100 miliónů let ty velké obludy a tak se na ně teď milé děti pěkně podíváme (a slavný Honzík z Pokoje nám k tomu jako bokovku složil vznešenou rutinní nasamplovanou hudbičku). Takhle vypadali, takhle to přesně dělali, tím se zabývali, takové měli vnitřní touhy a problémy a takoví byli všichni kolem nich - u moře, u ledu, v lese i v pouštích (a kdepak jsou asi teď? :). To je přece úplně jasné a vyplývá to z těch pár uschlých kostí, co jsme na pár místech nedávno vědecky objevili a je tak strašně užitečné to vědět a vymýšlet si to - moc nám to v pohřebním finále pomůže. No a z nich se pak před xxx milióny let vyvinula menší zvířátka, opičky a z nich pak ty, Pepíčku. A to je vše - jasné a jednoduché. Je ti to jasné, že? Nebo jestli ne, zkusíme jiný obrázek: je tu jeden vznešený Pán, co má dlouhé vousy, bílý plášť a svou registrovanou rezidenci na obloze, ten za pár dní tohle všechno nedávno vyčaroval (už se asi předtím nudil?) a musíš, Pepíčku, chodit pěkně v neděli do kostela nebo podobných geograficky odlišených zařízení a řádně opakovat a dělat co ti řeknou. Taky jasné, že? Anebo, teď vážně, Pepíčku, chceš opravdu poznat kdo jsi, nebýt závislý na bonbóncích, "úspěších" a dalších mizejících hračkách? Jednoduché - zapomeň na oba druhy těchto matoucích pohádkářů a jejich i vlastní umělé mentální modely, úplně zapomeň i na sebe a všechny své snahy, plány, obavy, vzpomínky a představy, pozoruj svou mysl i toho kdo ji pozoruje ... a to, co zůstane, není nic jiného než čistá zářící realita :) Není to zase až tak lehké a nějakou chvíli se budeš muset hodně snažit ... (naše chaotická mysl se odbýt jen tak nenechá). Jinak se budeš pořád jen trápit a každý zdánlivý bonbónek bude následován depresivním hovnónkem a i když třeba budeš mít všeho nejvíc, budeš stále chtít ještě víc a pořád tak nějak dokola. A až budeš zase někdy přemýšlet o těch jasných "milionech" let, tak si zkus naplno uvědomit že ani to co bylo před vteřinou, už neexistuje :) To je čirý fakt. Ale na tuhle superdigitální dokumentární Karkulku s melodramatickým moderátorem se můžeš podívat. Pohádky jsou někdy fajn ... Ale pokud si je natrvalo nalepíš do mysli, ponoříš se do iluzorního bludiště ještě hlouběji ... I kdybys připustil, že by ses v jednom okamžiku na postgraduální přednášce do všech podrobností dozvěděl ultimátní strukturální a evoluční detaily všehomíra a jeho hrdinů brontosaurů a lidosaurů, i kdyby ti někdo na dvou tabulích ukázal konečný fyzikální megavzorec vzniku a konce všech existujících a neexistujících vesmírů, věř tomu nebo ne, naprosto v ničem by ti to nepomohlo ... byl bys pořád ten stejný nevědomý tápající a bez přestání uvažující a trpící Pepíček jako předtím ... zase nic jiného než jen další umělé mentální modely v rámci toho malého značně zavirovaného počítače uvnitř tvé malé hlavinky ... a i všech ostatních velkých hlavinek ... nech je odfouknout a budeš vědět Vše ... ale film pak o tom nenatočíš ;) ... Nebuď jako 99% tvých spoluobčanů v roli mravence na břehu nekonečného oceánu usilovně pár vteřin spekulujícího o jeho podstatě, původu a managementu a divoce hromadícího písečná zrnka do svého výlučného vlastnictví (a mlátící se s dalšími mravenci), jen aby ho v příští vteřině nenávratně spláchla následující vlna :) (čili se to úsilí velmi vyplatilo). Jak už nám připomínali dávno: je to jako kdyby někdo byl zasažen otráveným šípem, přišel k němu doktor a chtěl mu ho vytáhnout a ošetřit ho, ale on by chtěl nejdřív vědět kdo ten šíp vystřelil, z čeho byl vyroben, jak dlouho k němu letěl, jaké byly vlastnosti luku, jaká je historie těchto zbraní atd. atd. - no a než by mu to někdo všechno řekl, tak by dávno zemřel :) () (méně) (více)