Pád Třetí říše

Vynikající film, který popisuje posledních pár dní Adolfa Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků. Bruno Ganz podal nadstandartní výkon a i ostatní herci předvedli slušné výkony. Navíc trochu jiný pohled na 2. sv. válku mě zaujal, protože válečný film nemusí být nutně natočen jen z bitevních polí. Určitě jeden z nejlepších německých filmů posledních let, resp. společně s Klepání na nebekou bránu asi to nejlepší co jsem poslední dobou od našich sousedů viděl...... (06.01.2008)

V multiplexe som tak tiché obecentvo počas záverečných titulkov ešte nezažil. Der Untergang je skromné majstrovské dielo, silné predovšetkým obsahom, ktorý rekonštruuje. Váhou daných udalostí. Obrazovo ide totiž o divadelne striedmu interiérovú záležistosť, stojacu na čo najviac realistickom poňatí scény a na hereckých výkonoch. A tie sú unikátne. Nielen Bruno Ganz, ale aj ostatní protagonisti hrajú s maximálnym nasadením. Výborne obsadené tváre manželov Goebbelsovcov, ktorí svojou chladnokrvnosťou a nezdravou oddanosťou Vodcovi takmer presahujú hrozný výraz Hitlerovej démonickej osobnosti. Goebbelsov chladný výraz očí ma bude ešte nejaký ten piatok prenasledovať. Film okrem iného podniecuje myšlienku, ako by asi vyzeral svet, keby Hitlerovi vyšiel jeho plán. Scéna, v ktorej sa s vizionárskym preslovom prechádza popri makete centra hlavného mesta Tretej ríše je jednou z najlepších vo filme. (21.04.2005)

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)

Přehrávající řvoun Ganz sice vypadá jako Hitler, ale na dobrý film to nestačí. Po první půlhodině se totiž veškerý dramatický neklid či smutek vedlejších postav začne lehce obehrávat a finální katarze nic napravit nestíhá. Z válečného filmu tak nakonec vykrystalizoval dramatický výlet do historie Německa doprovázený zmateným střihem a pocitem filmové (ne)události, o které se mluvilo jen z tematického principu. (05.05.2006)

Před několika lety byl tento film v kinech a hodně lidí o něm básnilo nejen v recenzích. Já však ignoroval tento snímek velmi dlouho až přišel okamžik, kdy jsem se ho rozhodl shlédnout ve Filmovém klubu ČT. Potvrdilo se čeho jsem se obával. Matné herecké výkony včetně hlavní herecké hvězdy, která z Hitlera udělal naprostého blázna, který je nudný, obyčejný a zničený. Na to se mi moc dívat nechce a film hodně sází na Hitlerovskou auru, která neexistuje. Sledujeme tak pouze příběh jednoho bunkru plného lidí co věřili ve vůdce a těch co nevěřili. Psychologie postav je nulová, protože se nic kromě výlevů vůdce neděje a jen čekáme dokud nepřinese očekávanou oběť, kterou známe z dějepisu. nic překvapivého, nic nového, nic co by stálo za to. (10.05.2007)