Samuraj

můj problém u asijských filmů je, že jakmile v něm hraje víc jak pět herců, jsem ztracen. nerozeznám většinu tváří a jména si nepamatuju. to ovšem není problém Takeshi Kitana, ale můj, nehledě na to, že jeho určitě nepřehlédne nikdo. zvlášť, když musí vyřešit pár problémů a jedním znich je Ginzův gang, který vybírá ,,výpalný" a i jinak nebohé obyvatele terorizuje. pokuď jde o umění meče, vetšinou jde o akci rychlou, efektní, krvavou, prostě dobrou. zvuk je v pohodě, děj však občas škobrtne, trošku mě nudil. sympatický na samurajích však je, že svoje protivníky několika ranami zabijí a nemlátí do nich ,,jak hluchej do vrat". proto i setkání ronina s masérem se odehrává bez zbytečných ,,keců". ku prospěchu všech vidomých i slepých. (05.04.2006)

Velmi poučný snímek, přivedl mne k těmto následujícím zjištěním: 1) Už vím, proč se opravdu cool typům říká "masér". 2) Také mi byl koněčně objasněn původ výhrůžky "já s tebou zato(i)čím". 3) Gejši nejsou tím, čím se zdají být. 4) Líčení a tanečky sličných společnic jsou s přihlédnutím k bodu tři ještě větší luxus než obvykle. 5) Souboje, souboje, SOUBOJE! Dobře natočené seky katanou nejen utnou, co se dá, ale také pohladí po duši. 6) Když se to umí, je luxusní i obrázek a nazvučení zemědělců, an okopávají pole. 7) Řekl tu někdo zvuk? Jeho propojení s visuálem lze dotáhnout opravdu hodně daleko. 8) Chcete-li dát do filmu stepovací scénu, protáhněte ji co nejvíc to jde. Prvních pár minut budu nechápavě zírat, ke konci jsem takřka nadšena. 9) Zatoiči je zkrátka, jak by řekl upír Cassidy, kurevsky boží. (09.05.2008)

Zatvorte oci a "uvidite" o com je tento film. Hudba (pre mne velmi podobna tej,ktora bola pouzita v PC hre AoE) je krasne jednoducha a je dokonalym odrazom mojho feelingu z tohto snimku. Litre krvi som si vlastne ani raz neuvedomil, na rozdiel od Kill Billa, ktory je postaveny prave na nej, v Samurajovi je to len akasi esencia, ktora ako sa moze zdat, posuva film trosku do inej roviny. Kitano vytvoril krasne divadelne predstavenie... (05.04.2004)

Japonský umělecký režisér veskrze žánrových filmů Takeshi Kitano svůj poslední film koncipoval jako poctu, ale zároveň jako postmoderní variaci na klasickou exploatační sérii japonských džidai-geki o slepém bojovníkovi, který se s mečem ohání spolehlivě než většina vidoucích. Kitano zároveň otevřeně odkazuje i na Akiru Kurosawu a jeho Yojimba (a tak vlastně přináší další film do série jeho různorodých remaků). Hlavní roli si zahrál sám, čímž dostala pocta ještě další význam (chce na sérii nejen navázat, ale stát se i její nedílnou diegetickou součástí). Jeho verze se však stává spíše průnikem mezi japonskou kinematografií sedmdesátých let a současným filmem. Přináší do světa tradiční řady filmů své okouzlení zvukem (který byl ve většině exploatačních snímků dost špatný, důraz se kladl především na efektní vizuální efekty), naopak digitálně vytvořená krev se dá interpretovat jako zdůraznění nespolehlivosti obrazu... Hlavní hrdina je slepý, ale přece vidí. Zvuk hraje ve filmu výraznou roli, především pak rytmizace všednosti (když vesničané pracují na poli, kopou do hlíny v přesně stanoveném rytmu, čímž vytváří dojem muzikálovosti), naopak zrak klame a většina protivníků zemře právě proto, že Zatoichiho podcenila jako slepého. (13.01.2006)

Souhlasím, že Takeši Kitano je v roli záhadného slepého samuraje excelentní, jen ho je na scéně poněkud málo. Souhlasím, že Kitano jako režisér vyladil v kombinaci obrazu a hudby znamenitou audiovizuální záležitost, jen proč mám pocit, že na poli dvou hodin občas pokulhával děj? A ano, závěrečné tanečky jsou celkem fascinující, ale proč z ničeho nic film úplně jiného ražení vrcholí zrovna takto tanečním vystoupením, je mi tady prakticky stejnou záhadou jako u Vinterbergova Chlastu. Nakolik mi je ale samurajská tematika vzdálená a u samurajských filmů snad vždycky bojuji s míjením, tady se tak dělo minimálně a musím říct, že Kitanův Samuraj je snad prvním filmem z tohoto ranku, u kterého jsem se z větší části bavil, hltal většinu soubojů (i navzdory lehce komickým výtřiskům digitální krve) a na konci chvílemi zamýšlel dát i 4 hvězdičky. Jen to bych nesměl mít proti většině filmu najednou na závěr obrácený pocit, že Kitano tímhle filmem nechtěl ani tolik vyprávět (příběh), jako spíše předvádět (filmovou atrakci) a ač to zde ještě není tolik znatelné oproti následujícím Kitanovým filmům Takeshis' a Sláva filmovému tvůrci!, ten ústřední záměr pohrát si s filmovým uměním a zde hlavně aktualizací klasických samurajských motivů ve finále jakoby trochu převýšil vše ostatní... potvrzuje to kromě tanečního vyvrcholení i mystifikační odkaz do kamery v úplném závěru, který mi připadal dost mimo a jen srazil silný ústřední motiv slepoty nebo podvodu na laciný metavtip. Nejvíc ale můj dojem srazil pomalovaný transvestita mezi samuraji – proti aktualizacím klasických příběhů nic nemám, ale linie s touto postavou už mi připadala jako menší fraška. Přesto ale u mě kupodivu převládají pozitivní dojmy. [70%] (27.06.2023)