Samuraj

Srovnávat Zatoichiho s Kill Billem a vyvozovat z toho podobné závěr, jako že je to film horší, to je s prominutím hloupost. Zatoichi je natočen s úplně jiným smyslem než KB. Podle mě Zatoichi už neoplývá Kitanovým humorem tak výrazně jako jeho předešlé filmy, ale stále je to on. Hudbu si tentokrát nevzal na starosti Hisaishi, ale Keiichi Suzuki a povedla se mu více než skvěle. Rytmické zvuky zesynchronizované s pohyby dělníků na stavbě nebo s pracanty na poli, to je nádhera. A nakonec skvělé číslo stepujících japončíků, plno bubnů, prostě luxus. Přestože příběh o pomstách je v tísících filmech tak omílaný, Zatoichi přinesl opět něco nového a přidal nádherné samurajské souboje, patřičnou dávku krve a jednoho obdivuhodného "slepého" hrdinu. Takeshi snad nikdy nezklame... (11.07.2004)

Je to drama, je dost krvavé, ale také poetické, dojemné i groteskní a končí velkolepou taneční scénou. Ale Kitanovi se to povedlo všechno ukočírovat, takže rozhodně nejde o žádný pejsko-kočičkovský dort. Právě naopak! Úvod byl sice chvíli poněkud nepřehledný, ale v závěru už nebyly výjimkou ani scény, které byly k pláči i k smíchu zároveň. A stejně hravá jako režie je i hudba. Rozhodně originální film, který stojí za to vidět. (30.03.2011)

Bojové scény jsou dost nápadité a jiné než v Billovi, ale lepší? Ne. A pak ten humor, moc vtipné to nebylo. Atmosféra filmu je jiná, poklidnější. Když to celkově shrnu - Chybí tomu větší emocionálnost ( okamžiky, které by vás strhly ), dynamika, prostě to nemá ty správné grády ( závěrečných 15 minut je skoro má ). Pochválil bych hodně originální hudbu a zajímavě zpracovanou krev. Samuraj rozhodně stojí za skouknutí, ale já už svého favorita mám a tak mě nakonec nejvíce potěšil trailer na Kill Bill 2. (09.04.2004)

„Ani s očami dokorán otvorenými vôbec nič nevidím” • Dovolím si tvrdiť, že Takeši "Masér" Kitano, doposiaľ vytvoril nielen svoju vari najambicióznejšiu snímku, ale zároveň vskutku i svoje snáď najlepšie kinematografické dielo, ktoré v žiadnom prípade už nikdy viac ani žiadne nasledujúce viacej neprekoná, keďže to už nie je možné, nakoľko sa takýto mimoriadne oceňovaný a vydarený, jidaigeki, akčný počin, podarí nakrútiť iba raz za život, podobne ako jeho predchádzajúcim nasledovníkom, ktorých「majstrovské diela」, sa zväčša pravidelne vyskytujú v naprosto renomovaných, filmových rebríčkoch, trebárs Wellesov Citizen Kane, ďalej povedzme i také Hitchcockovo Vertigo, či dokonca i Felliniho La Dolce Vita, alebo aj Coppolov The Godfather, pričom tým práve teraz sledujem najmä to, že sa síce Zatōichi, kvalitatívne týmto majstrštykom ani zďaleka nepribližuje, či nevyrovnáva, ale je s takou veľkou vervou a láskou divákom sprístupnený, t.j. nakrútený, že si svoje smelé stanovisko obhájim asi v takom zmysle, že sa v tomto príklade predsa jedná o režisérovo『Opus magnum』, aby sme boli odteraz konečne na tej správnej vlnovej dĺžke, skrátka, aby sme si poriadne rozumeli, čo má tým vlastne recenzent na mysli? • Predstaviteľ tohto slepého šermiara, znovu sedí na dvoch stoličkách a je mu dobre, čo to trepem, až na troch/štyroch, áno, aj v strižni spája tieto jednotlivé políčka dohromady vo fascinujúcej, strihovej skladbe... Nie, ešte sa rovnako osvedčil i po scenáristickej stránke (s niekoľkými esami v rukáve), čo sa konkrétne teda týkalo celkového vývoja udalostí a línie vzťahov medzi postavami, čím azda napokon prechádzam i k samotnému dianiu, v ktorom je možné ponachádzať viacero zaujímavých postáv, nielen v podaní samotného protagonistu, ale aj v podobách vedľajších (anti)hrdinov: hazardného hráča Šinkičiho, osobného strážcu Hattoriho Genosukeho a jeho ďalších, temných prisluhovačov, no najmä prostredníctvom optiky「dvoch gejší」, na ktorých je v podstate priamo postavený základný kameň, jednoducho povedané, od nich sa to celé odvíja, kryštalizuje, až sa to v samom konci komplet vykryštalizuje v tanečnej sekvencii, ako vystrihnutej z Milionára z chatrče, a tak aspoň viem, kým sa Danny inšpiroval? • Proste je vidno, že si na tomto vynikajúcom filme dali všetci zainteresovaní, čiže z hľadiska - hereckého - hneď pred kamerou, no súčasne i z toho režisérskeho, a to rovno za ňou, extra záležať, že bola absolútna radosť sa tomuto snímku s miestami komickými prvkami, počas 2. skvelých hodín, venovať, až som si normálne želal, aby sa tá záverečná sekvencia o malý kúsok ešte trošku natiahla. • Maestro, nakrútili ste zásadný film Vašej kariéry, ktorým ste ma nezvyčajne potešili. Vrelá vďaka Vám za to patrí. PS : Technické zložky, akými sú kamera & zvuk, sú kategóriami samými o sebe, veď potom uvidíte a budete počuť. (15.04.2023)

Jsem hrdý na svou samurajskou čest, která je však v přímém v rozporu s mými krvavými zraněními při jakémkoli užívání ostrých nástrojů. Samurajem ani kuchařem tedy patrně nikdy nebudu, ale přesto jsem si z tohoto snímku dokázal vzít poučení do života - pokud mne nějaký dobrák obdaruje katanou, tak si ji nepůjdu vyzkoušet na prvním náhodně procházejícím šikmookém slepci, neboť ten by mne patrně nasekal na kousky a servíroval se smaženými nudlemi jako menu č. 13. Jinak jsem samozřejmě se snímkem spokojen, protože mne vždy baví hbité kmitání meče za účelem vykonání pomsty a nějaké to přátelské zmasakrování mafiánského gangu jistě uvítá každý, koho nebaví sledovat cílevědomý poklid orgánů nečinných v trestním řízení. (01.11.2012)