Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Takeši Kitano, Mičijo Ókusu, Taka Gadarukanaru, Daigoró Tačibana, Júko Daike, Jui Nacukawa, Ittoku Kišibe, Saburó Išikura, Akira Emoto, Hideboh (více)Obsahy(1)
Japonsko, 19. storočie. Zatoichi je slepý pútnik, ktorý si na živobytie zarába masážami a hazardnými hrami. Avšak za jeho skromným zovňajškom sa skrýva dych vyrážajúca schopnosť ovládať meč s takou presnosťou a citom, že žiaden protivník nemá šancu ho zdolať. Na svojej púti sa dostane do malého mesta v horách, ktoré terorizuje skupina bojovníkov na čele s nemilosrdným Ginzom. Zatoichi ako vášnivý hazardný hráč využije príležitosť aj tu skúsiť šťastie. Počas hry sa zoznámi s dvoma geishami. Tie sú rovnako nebezpečné ako krásne. Do mesta prišli s jediným úmyslom- pomstiť smrť svojich rodičov, ktorú má na svedomí Ginzo. Zatoichi sa stane ich ochrancom a spolubojovníkom. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (346)
Souhlasím, že Takeši Kitano je v roli záhadného slepého samuraje excelentní, jen ho je na scéně poněkud málo. Souhlasím, že Kitano jako režisér vyladil v kombinaci obrazu a hudby znamenitou audiovizuální záležitost, jen proč mám pocit, že na poli dvou hodin občas pokulhával děj? A ano, závěrečné tanečky jsou celkem fascinující, ale proč z ničeho nic film úplně jiného ražení vrcholí zrovna takto tanečním vystoupením, je mi tady prakticky stejnou záhadou jako u Vinterbergova Chlastu. Nakolik mi je ale samurajská tematika vzdálená a u samurajských filmů snad vždycky bojuji s míjením, tady se tak dělo minimálně a musím říct, že Kitanův Samuraj je snad prvním filmem z tohoto ranku, u kterého jsem se z větší části bavil, hltal většinu soubojů (i navzdory lehce komickým výtřiskům digitální krve) a na konci chvílemi zamýšlel dát i 4 hvězdičky. Jen to bych nesměl mít proti většině filmu najednou na závěr obrácený pocit, že Kitano tímhle filmem nechtěl ani tolik vyprávět (příběh), jako spíše předvádět (filmovou atrakci) a ač to zde ještě není tolik znatelné oproti následujícím Kitanovým filmům Takeshis' a Sláva filmovému tvůrci!, ten ústřední záměr pohrát si s filmovým uměním a zde hlavně aktualizací klasických samurajských motivů ve finále jakoby trochu převýšil vše ostatní... potvrzuje to kromě tanečního vyvrcholení i mystifikační odkaz do kamery v úplném závěru, který mi připadal dost mimo a jen srazil silný ústřední motiv slepoty nebo podvodu na laciný metavtip. Nejvíc ale můj dojem srazil pomalovaný transvestita mezi samuraji – proti aktualizacím klasických příběhů nic nemám, ale linie s touto postavou už mi připadala jako menší fraška. Přesto ale u mě kupodivu převládají pozitivní dojmy. [70%] ()
Srovnání s Kill Billem není na místě, Takeshi Kitano je skromný umělec, možná poet, který nechce oslňovat efekty, velkolepými souboji, ani na první pohled "působivým", Hollywoodským dějem. Jeho Samurai je skromný příběh s drobnou dějovou linkou, který možná neřekne explicitně mnoho, ale za to na pozadí přirozeně vykreslí situaci samurajského Japonska. Jsou to právě malé detaily - zrytmizovaní dělníci, krátká humorná vsuvka, odkazy na Kurosawovův samurajský svět a další, které tvoří tento film. Aby se však jednotlivé střípky nerozplynuly bez většího efektu, spojuje je, už o poznání hmatatelnější, finále. Celkově však stále nelze hovořit o komplexním zážitku, chybí mi hutnější děj a přebývají méně poutavé momenty. 7/10 ()
Jsem hrdý na svou samurajskou čest, která je však v přímém v rozporu s mými krvavými zraněními při jakémkoli užívání ostrých nástrojů. Samurajem ani kuchařem tedy patrně nikdy nebudu, ale přesto jsem si z tohoto snímku dokázal vzít poučení do života - pokud mne nějaký dobrák obdaruje katanou, tak si ji nepůjdu vyzkoušet na prvním náhodně procházejícím šikmookém slepci, neboť ten by mne patrně nasekal na kousky a servíroval se smaženými nudlemi jako menu č. 13. Jinak jsem samozřejmě se snímkem spokojen, protože mne vždy baví hbité kmitání meče za účelem vykonání pomsty a nějaké to přátelské zmasakrování mafiánského gangu jistě uvítá každý, koho nebaví sledovat cílevědomý poklid orgánů nečinných v trestním řízení. ()
Velký Takeshi Kitano dokázal vzkřísit kouzlo starých pecek jako byly například Stíny Nad Soutěskou, ale i poněkud klasičtějších filmů z doby feudálního Japonska, a opět to provedl svým jedinečným způsobem a s humorem sobě vlastním. Jednoznačně film, který byste měli vidět. Kromě jedněch z nejlepších akčních scén jaké kdy byly v samurajských filmech k vidění se dočkáte i nevídaných výstupů v jiných uměleckých odvětvích než je herectví a bojové umění. Navíc, ti z vás kdo neznají Yojimba a spol. konečně uvidí, kdo to sakra byl ten ronin. Plus samozřejmě skvělá hudba made by Hisaishi-san a je z toho 80% jako když mistr meče tasí. ()
Mezi Kill Billem a Osobním strážcem. Zvláštní shodou okolností se mi podařilo minulý víkend vidět v těsné blízkosti za sebou tři odlišné a přesto trochu podobné filmy: Kitanův Zatoichi byl první, pak přišli dva filmy uvedené v titulu tohoto komentáře. Tento zážitek mě celkem přirozeně přivedl k pokusu o jejich srovnání. Další shodou okolností přišel Zatoichi do kin společně s Kill Billem. Zajímalo by mě, kdo byl tím prvním, který začal tyto dva filmy srovnávat? Jisté je, že dnes se tento jev vyvinul do fáze, kdy se každý k tomuto srovnání musí vyjádřit. Já je kupříkladu odmítám. K tomu však později. _ Pokusím se napřed srovnat Samuraje s Kurosawovým Osobním strážcem. Proč tato dvě díla, jež dělí asi 40let srovnávat? Podívejme, jaký příběh nám vyprávějí: Malé městečko, spíše snad vesnice, je neustále ohrožováno terorismem zločinecké bandy. Naštěstí se však objeví samuraj, který to s takovými individui prostě umí. Zápletka je v podstatě westernová. Zřejmá je i podobnost s Kill Billem, jenž čerpá po formální stránce jak z westernu, tak kung-fu filmů hongkongské provenience. _ Od časů Kurosavových černobílých filmů uběhl nějaký ten čásek, který kinematografii v dobrém či ve zlém výrazně poznamenal. Vizuální působivost Kurosawova filmu je dána kompozicí figur na scéně a hrou světel a stínů. Dokonalý herecký projev a přímý příběh směřující ke svému konci bez oklik – to jsou charakteristiky nejen tohoto jeho filmu. Čistota Kurosawova režijního postupu vysvítá na povrch právě při srovnání s Kitanovým Samurajem. _ Doba jednoduchosti je dávno pryč. Dnes jsme ovládání jakousi „manýristickou intelektuálností“. Dospěli jsme do bodu, kdy prostý příběh nestačí. Je třeba ho vylepšovat obzvláštňujícími narativními a fabulačními prvky, mezi jaké patří nepravidelný časosled příběhu, míchání různých žánrů, používání klišovitých žánrových postupů střídané s jejich očividným porušováním, potírání hranic mezi vysokým a nízkým uměním apod., prostě postmoderní hrátky. Máloco, z těchto postupů bylo vymyšleno až v současnosti. Ale dnes jsme dospěli do stádia, kdy se tato dobře zabalená intelektuálnost dá prodat i širšímu publiku. _ Vkusu publika této generace proto nejvíce vyhovuje právě Tarantinův styl. Je nepochybné, že Kitánův Zatoichi se rovněž nespokojuje s tradičním filmovým vyprávěním. Vzpomeňme jen namátkou - na zem nadrealisticky zkrvavenou, na zvuk kopání přecházející v hudbu, na několikrát vygradovaný konec a v neposlední řadě na povedené „muzikálové číslo“ vložené do závěru. Budeme-li však Kitana posuzovat podle tarantinovských měřítek je zřejmé, že neuspěje v množství a intenzitě použitých „hrátek“. Jenže, proč vlastně poměřovat režiséra typu Kitano Tarantinem? Kitano, jak jej známe z jeho starších filmů, je režisérem čisté vizuality a narrativity, třebaže nadmíru drsného až krutého projevu. „Postmoderní“ rafinovanost počíná vstupovat do jeho tvorby až v poslední době. Zůstává-li do značné míry přesto věrný své dosavadní čistotě, odmítám to považovat za chybu. Vnímám Samuraje v jeho pozici mezi Kill Billem a Osobním strážcem a zdá se mi, že v ní Kitano nalézá svou ideální míru mezi prostým vyprávěním a fabulačními ozdobami. Tato míra vyhovuje i mému vkusu, třebaže budu i nadále milovat rovněž Tarantina, stejně jako Kurosawu. Poměřování je však nebezpečnou zbraní, která nám může o filmu mnohé říci, ale též nás může svést na scestí. () (méně) (více)
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Michiyo Ookusu, která ztvárnila starší ženu, u které Zatoiči (Takeshi Kitano) bydlí, hrála Zatoičiho (Shintarô Katsu) partnerku již ve filmu Zatôichi umi o wataru (1966). (zelvopyr)
- Na srovnávání Kitanova Samuraje s Kill Billem (2003) se režisér vyjádřil následovně: „Posledního Samuraje jsem neviděl, ale Kill Billa ano a vím, že v Japonsku měl velký úspěch. To asi proto, že je naprosto směšný.“ (AlDelon)
- Režisér Takeshi Kitano chtěl, aby bojové scény vypadaly co nejvíce realisticky, zatímco stříkaní krve chtěl mít extrémně přehnané. (pavel11)
Reklama