Walk the Line

V rámci ambicí snímku, zaměřeného z velké části na tu složitější a hlavně temnější stránku osobnosti Johnnyho Cashe, tomu nelze nic moc vytknout. Mangold se v šedesátých letech plných rockenrollu a divokého života pohybuje velmi zkušeně a propojení tří základních dějových rovin - Johnnyho psychického úpadku, osudové lásky mezi Johnnym a June a problematického vztahu mezi Johnnym a jeho otcem - zvládá řemeslně na jedničku podtrženou. Jenže film se drží tohoto schématu natolik urputně, že skutečný a ojedinělý příběh o začátcích hudební legendy se místy mění v klasickou hollywoodskou romanci, která nemá čím překvapit a také ničím nepřekvapí. Ale to vůbec nic nemění na tom, že film je sám o sobě skvělý, že hudba Johnnyho Cashe je nestárnoucí a že Joaquin a Reese nejenže spolu náramně dobře vypadají, ale také naprosto úžasně zpívají. Parádní filmařina, ne nadarmo odměněná pozorností akademiků.. 85% (23.07.2014)

Hello, I'm Johnny Cash Na tento film o jedné legendě jsem fakt moc těšil a výsledek mě nezklamal. Walk the Line je parádní film, který si mě získal především tím reálný zobrazením Cashe (přeci jen se o něm traduje, že to byl muž, který vyzkoušel každou drogu, co na světě existuje) ale zároveň vás nenutí si o něm myslet, že to byla troska. Byl to (zřejmě) smutný muž s pár problémy, ale když stál na pódiu, tak neměl konkurenci. Navíc výkony Phoenixe a Witherspoon jsou prakticky bezchybné, takže jsem nemusel dlouho přemýšlet. Co jiného taky dát filmu o legendě, když to je tak precizně natočené. 100 %. (19.12.2012)

Absolútneho prekvapenia som sa dočkal hlavne z dvoch prostých dôvodov. Prvý je, že o amerických country spevákoch nemám ani páru, druhý, že muzikálové filmy mi nie vždy padnú do noty. A možno to bolo tak dobre. Perfektné, rytmické a pobavujúce neboli len Cashove songy odspievané Joaquinom, ale aj film samotný. Spolu s ďalším miniprekvapením - Reese, tvorili perfektne zohrané duo v piesňach, ale čo je pre film dôležitejšie aj v podaní a vžití sa so svojimi postavami. 90%. (16.10.2007)

Dějově velmi podobné Rayovi. Stejně přímočarý a v podstatě velmi jednoduchý děj, opírající se především o silné herecké osobnosti. Narozdíl od Hackforda má však Mangold mnohem větší cit pro vykreslení komorních scén a především je Walk The Line jakožto celek mnohem upřímnější a poctivější, než politicky přespříliš korektní Ray. Phoenix a Witherspoon předvádějí do puntíku maximum a jejich výkony se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo možné v uplynulém roce vidět. Oscar pro Reese je naprosto zasloužený. Bohužel má však poměrně solidní životopis Johnyho Cashe i svá negativa. Těmi jsou jednak příliš jednoduchý scénář, na můj vkus trochu moc klišé a typicky vyumělkovaných a na oko lahodících scén, které jsou však při troše pozorosti průhledné jak sklo. Solidní a především poctivé řemeslo a ve finále přece jen o něco lepší nežli čistě průměrný, poněkud délkově nevyhovující a lehce unavující Ray. (14.08.2006)

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)