Stvořitel

Taková ta klasická situace. Sedím v kině na projekci a říkám si: „Ty bláho, to je zase jednou pecka. Silnej příběh, super akce, herci na jedničku a jede to jako dráha. Čekal jsem, že za 80 mega dostanu v podstatě konverzačku, kde bude jedna akce na začátku a jedna na konci. Ale místo toho mi tu běží sci-fi nářez, v němž hrdinové pořád utíkají a pořád jim někdo šlape na paty. Vypadá to jako film za 250 mega, pravidelně tu vyskakují fajn nápady a finále je sice až moc rychlé, ale alespoň to není klasická natahovačka, kde bych z fleku vystřihnul 20 minut.“ Nemůžu se tudíž dočkat, až vylezu ze sálu a všichni si zase jednou budeme notovat, jaká originální sci-fi pecka to vznikla a že by takových mělo být pět do roka. No a pak se rozsvítí a kolegové z MovieZone mi říkají, že… nope! (27.09.2023)

Film, jehož stvořitelé koktají, nepamatují si začátek věty a neustále od "originálního autorského sci-fi" utíkají ke klišátkům a zoufalým banalitám, které maskují jediné: o fenoménu AI neřekne Stvořitel nic relevantního, je to jen další efektní ozdoba filmu zcela závislého na designu. Děj ani svět nedávají smysl, na to, kolik prostoru Stvořitel má, nikdy nevytvoří koherentní a srozumitelný svět. I tezovité Elysium proti tomu působí jako vtahující univerzum. Edwardsova režie se snaží jít do hloubky, ale spíš nepřesvědčivě skáče od detailu k celku, od přítomnosti k minulosti. Některé lajny scénáře mohl napsat skutečně jen Chris Weitz... Washington je naprosto dvojrozměrná figura, která svým trpitelstvím jen umocňuje dojem, že Stvořitel se dožaduje velkých emocí, na které absolutně nemá nárok. Stejné pocity prázdnoty a neživotnosti jako z Godzilly a Rogue One. Ne, to už fakt nebude studiem. To bude Edwardsem. (27.09.2023)

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval. (16.11.2023)

Creator měl být Sci-Fi náloží roku, ale samotný výsledek byl pro mne téměř nesledovatelný, trpěl jsem neskutečně. Gareth Edwards zkrátka natočil film, který ve mne svým stylem stále evokoval mnou nenáviděné Star Wars. Jsem tak trochu doufal, že to bude něco ve stylu Dne nezávislosti, akorát UFO nahradí umělá inteligence, ale to jsem se krutě mýlil. Film na mne působil dojmem, že při 40 uběhlých minutách, jsem stále nevěděl, co se děje, žádný seznámení s postavama ani zápletkou, zkrátka se střídá scéna ze scény, ale divácké zaujetí nula. To je jak bych si pustil 6 díl random seriálu a mým úkolem bylo se zorientovat v ději. Washington mě tu absolutně nebavil a ani zbytek postav nezaujme, akce je o ničem, přišla mi být dětská a nevzrušivá. Nic epického, žádný wow moment, žádné napětí ani atmosféra, prostě se tam něco děje a mě už to od půlky filmu bylo celkem jedno, chtěl jsem jen konec. Nakonec jsem rád, že jsem nešel do kina, nudnější Akční Sci-Fi jsem snad neviděl. Zklamání roku. 3/10. (19.11.2023)

Stvořitel je jedním z těch filmů, v němž formální stránka vítězí nad tou obsahovou: Z vizuální hlediska totiž film nabízí líbivé scenérie a především vizuál "simulantů", zatímco z hlediska příběhu jde o kompilaci dřívějších sci-fi kousků bez nějaké větší snahy poskytnout nový pohled na problematiku AI. V tomto "kompilačním" ohledu jsem při sledování myslel především na tvorbu Jamese Camerona - viz Terminátor, Avatar či Alita: Bojový anděl. Vedle témat AI a lidé vs. "stroje" měla jistý potenciál i rovina "otec-dítě" (Joshua-Alphie), který se však utopil v průměrném pojetí a plačtivém vyústění. Z hereckého obsazení mě nejvíce oslovila mladičká Madeleine Yuna Voyles, zbytek osazenstva byl spíše nevýrazný. Přesto se ale Stvořitel jistojistě oplatí vidět v kině, byť nenabízí moc materiálu k hlubšímu zamyšlení i po projekci. (22.10.2023)