Texaský masakr motorovou pilou

Já jsem s tímto remakem celkem spokojený, protože originál už refresh potřeboval, navíc bylo jasné, že bude nutné se oproti originálu zaměřit na tu krvavější stránku filmu, což se povedlo dost slušně i při jakýms takýms zachování "degen" vzezření rodiny Hewittových, které dost podpořilo pokulhávající atmosféru filmu. Za mě palec nahoru. Film je těžce podhodnocený díky komerčnímu tažení, kterému stála v cestě brutalita. Tyhle dvě stránky většinou nejdou dohromady, protože takhle se na film dostane OMYLEM spousta slabčáků, kteří pak nemají problém to zfuckovat kvůli tomu, že si nadělali do spoďárů. 80% (22.01.2013)

Původní Texaský masakr jsem neviděl, ale i tak dávám vysoké hodnocení, protože podobně stylových a napínavých hororů je opravdu málo. Až moc reálně jsem si představoval, co bych dělal, kdybych byl v roce 1973 na jejich místě a dvakrát dobře mi z toho nebylo a to je myslím známka kvalitního žánrového snímku. (02.01.2010)

Vizuálně si videoklipař Nispel vyhrál, ten barák je čupr a potěšila mě úvodní scéna se sebevraždou v autě, scénář je ale dál až příliš předvídatelný, než aby ve vás vzbudil nějaké napětí. Drastické je to místy slušně ("rekonstrukce" sebevraždy, euthanasie dranžírovacím nožem), ale tou dobou už jsem byl tak znuděný, že mi to bylo úplně jedno. Jessica je mňamózní, neherec R. Lee Ermey správně úchylný a LeatherFace na svou nadváhu a to, že vláčí motorovou pilu fest rychlý. (06.04.2004)

Aspoň z jedného dôvodu som rád, že som videl tento horror. Dostal som sa tak k originálu z roku 1974. Ale zase nie len preto. Keďže ide o môj prvý motorovopílový zážitok, určite naň tak skoro nezabudnem. Aj keď mi to hodinové naháňanie s pílou v ruke niekedy začalo poriadne liezť na nervy, pár momentov v dome, ponurá hudba a nechutný never-die záporák mi nahnali strach. 60%. (21.10.2007)

„Neexistuje nič, čo by nevyriešila šálka čaju.“ Páčilo sa mi to viac, ako Hooperov originál z r 1974. Niekto povie, že je to rúhanie. Ja nie. Remake ponúka sympatický kasting kladných postáv (Biel, Balfour, Tucker, Vogel, Leerhsen). Zlo je šialene charizmatické; démonický Leatherface je napokon paradoxne tým najmenej zaujímavým a prím hrajú pitoreskní, totálne zvrátení a nechutne sadisticko-úchylní obyvatelia vidieka, pričom niektorým k nezabudnuteľnosti stačí pár ľadových, neľudských pohľadov a  tri štyri vety (pracovníčka pumpy, dve pani v prívese). Najkultovejším spomedzi nich je nepochybne samozrejme drasťák všetkých drasťákov R. Lee Ermey (Olovená vesta). Ten si svojho šerifa neskutočne ťažko dáva. Ďalším výrazným plusom je perfektná sedemdesiatková atmosféra (soundtrack, kostýmy) a južanská dusná výprava, kde je také sparno, že sa kazí aj mäso v chladničkách (už tie úvodné titulky sú fajnovo naturalistické, nevraviac o ich dokončení na samom závere filmu). Snímka je nechutná a explicitná, napriek tomu zďaleka nie tak, ako by ste možno čakali (a ako naznačuje názov). Naopak, miestami sa režisér prekvapivo spolieha viac na atmosféru a postupné budovanie neznesiteľného napätia, než vyložený bitúnok. Pre mňa osobne najodpornejšími scénami neboli vešania na hák, ale v podstate „neškodné“ pasáže s nechtami (fuj) a s nájdením zubov (!!!). Z filmu na vás každopádne veľmi rýchlo prejde taký ten príšerný pocit skazy, keď všetko hnije a smrdí, všade lietajú muchy a mrvia sa červy (a do toho hlava vtedajšieho internetovo-filmového guru Harryho Knowlesa). Ak si niekto napriek tomu chce sťažovať na to, že je to málo hardcore, potom mu treba pripomenúť, že už cenený originál (jeden z pilierov hixploitationu) na tom po stránke násilia nebol nijako výrazne explicitne už v dobe premiéry a škandál a búrlivé reakcie vyvolával úplne inými prostriedkami, než otvorene zobrazeným gore. Okrem toho na mňa smutne doľahla taká tá melancholická atmosféra zmaru, kedy prichádzajú o život sympatické mladé postavy, ktoré majú celý život ešte len pred sebou a namiesto toho, aby si užívali a neskôr plánovali rodiny, im do životov bez pozvania vtrhla banda otrasných psychopatov a násilných zmrdov. V rovnakom roku do kín idúci (tiež hixploitation) Pach krvi je takisto moja srdcovka. Na oboch som bol v kinách a i keď obe majú svoje muchy (miestami doslova), neviem im dať iba 3*. Film napriek tvrdeniam z úvodu a záveru nie je adaptáciou skutočných udalostí, každopádne však ide o akýsi zlepenec viacerých šialených sériových vrahov. Kino Považan NMnV 2004 (12.11.2004)