Moonage Daydream

Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´,  a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl. (25.03.2023)

Pro mě osobně byl David Bowie fascinující, inspirující, podnětná bytost, která mě dokonale okouzlila, zajímala, bavila i ve formách, které mě až tak nebavily, ovšem to, co mi sedlo, mi sedlo na max. Film je dělaný pro mě, Neználky asi až tak oslovit nedokáže, David by byl spokojený. Audiovizuální zážitek pro náročného fanouška všech Bowieho podob. Člověk má chuť malovat, sochat, tančit, zpívat, hrát, žít! (21.09.2022)

Já kretén jsem si sednul doprostřed řady, takže mi bylo v průběhu nesoudné stopáže téhle vyhoněné zhůvěřilosti blbé zvednou se a odejít, abych tak rušil okolo sedící fanoušky, kteří si to patrně užívali o poznání víc než já. A spát se moc nedalo, protože to řvalo jak kráva. Smutný smajlík. Každopádně, poučení je jasné, nechodit propříště na dokumentární experience snímky o umělcích, kteří mi nijak neimponují. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Davida Bowieho považuji  za největšího zpěváka a hudební osobnost, co kdy chodila po našem vesmíru. On sám je pro mě obrovským vzorem a mám ho velice rád. Jeho hudba mě provází již několik let a jeho poslední album Blackstar je pro mě nepřekonatelným a nejlepším hudebním počinem 21. století. Ano, splnil jsem si divácký sen! Moonage Daydream - pro mě nejočekávanější film roku - byl přesně tím, co jsem chtěl vidět. Krásnou ódou na Ziggyho, Aladina a hlavně Davida samotného. Chápu, že LSD liquidní videa nemusí být pro všechny. Chápu, že každému nemusí sedět takováto forma vypravování, ale k Davidovi to prostě tak nějak patří. Vystihlo jej to tak, jaký on byl. Umělec s velkým U. Přesně takový film by si David přál. Byla to Vesmírná Odysea Davida Bowieho! (12.11.2022)

Moonage daydream je rozhodně film pro fanoušky. Myslím, že kdo Bowieho moc nezná, tak si film tolik neužije. Spíš než klasický dokument je to taková pocitovka, ukázky z rozhovorů, písniček, občas nějaká životní moudra. A mně to zrovna sedlo tak, že v tom vidím nějaký vyšší záměr. Všechno, co tam říkal, jsem zrovna potřebovala slyšet. Chce to být na film dobře naladěn a nechat ho působit. Pak nevadí ani ta délka. Jen jsem si několikrát myslela, že už je konec podle nějaké hlášky a pak film pokračoval dál. No, a najednou byl opravdový konec. Ale tak už to taky chodí.  Hodnotím vysoko hlavně proto, že mě film nějakým zvláštním způsobem nakopl a posunul. (08.12.2022)