Palindromy

Jednoznačně nejúchylnější a nejradikálnější Solondz. Až si myslím, že to trochu přehnal s dávkováním své umělecké vize na úkor koukatelnosti. Film je dost nevyrovnaný, některé pasáže jsou ani ne tak nudné, jako spíše ubíjející. Nápad nechat hrát hlavní hrdinku šest různých hereček je výborný a skvěle poukazuje na lidskou povrchnost ohledně fyzického vzezření - divákovo sympatie a antipatie vůči hlavní postavě se s každou změnou herečky znatelně proměňují - v jednom momentě až téměř v pravý opak předchozích. Promyšlená struktura filmu jakožto palindromu nabádá k tomu, aby byl opakovaně viděn jak od začátku, tak od konce. Film je tvořen scénami, které lze zcela rovnocenně uchopit jako černohumorné anebo jako výsostně tragické - záleží na osobnosti diváka a jeho duševním rozpoložení, ke které z těchto variant se v každém z individuálních případů přikloní, což ve výsledku znamená širokou škálu ambivalentních diváckých reakcí a pohledů na celý film. Jako příklad uvádím tuto repliku (zde jsem se já přiklonil k humornosti): Last year, our special daughter Monika ran away... and she didn't even have any legs. She wanted to return to her birthplace in India... poor child she didn't even make it as far as India Tennessee.. (02.08.2012)

pán solontz je blázom, úchyl, génius, vizionár, pán filmár a pán scenárista a do určitej miery aj revolucionár. v tomto filme som mal miestami pocit, že to mierne prehnal, ale po prvé TO JE PREDSA SOLONZ, to je jeho zámer, štýl, rukopis, a po druhé, tak krutá téma tak dokonale spracovaná, odrežírovaná a zahraná, to je naozaj na zamyslenie. je pravda, že to nie je páne ražiséra najlepší film, ale je jedinečný. ale ako to už pri tomto autorovi býva, odporúčam len mierne silnejším nervám či žalúdkom (03.12.2005)

Myslím že aj u človeka s lobotómiou by tento film zanechal negatívne emócie. Herecké výkony sa blížia k absolútnej nule. Už po pár minútach som sa musel premáhať, aby sa mi podarilo vydržať ďalšiu minútu. Posledným klincom do rakvy bolo, keď sa Henrieta dostala k mame Sunshine do kresťanského domu. Nápad dať do každej epizódy inú herečku je celkom zaujímavý, ale ako som už napísal, ochotnícke divadlo z Hornej Dolnej by dokázalo lepšie stvárniť postavy. (05.09.2012)

Todd Solondz a další z řady jeho úchylnejch filmů. Všechno, co jsem od něho viděl, mě vždycky svym způsobem nějak pobavilo. Tohle prazvláštní dílo mě teda pobavilo taky, ale musim říct, že tady to Solondz s tim střídánim hereček u hlavní postavy jaksi překombinoval. Ta morbidně obézní afroameričanka byla fakt nechutná. No a krátkej štěk Jennifer Jason Leigh v roli 12letý holky mi přišel taky poněkud mimo. Pokud by tu hlavní postavu hrála jedna herečka od začátku do konce, bylo by to podle mě lepší. Jinak samozřejmě ve filmu nemůže chybět Solondzův typicky černej až zvrácenej humor a nejrůznější bizarní postavy a situace. Film je určen hlavně pro lidi, co jsou tak trochu magoři. Já jsem takovej průměrnej magor, takže mě to bavilo taky tak průměrně. Jinak netušim, proč je tady mezi herci uveden Chris Penn. Já ho teda ve filmu neviděl a ani na imdb neni nic o tom, že by ve filmu hrál. (12.11.2017)

Přijde mi, že chvílemi Solondz chce namísto svého echt cynického humoru hlavně sdělovat své nihilistické názory na svět, přičemž mi nepřijde, že by byl úplně mimo, ale stejně jako drtivá většina nihilistů smýšlí zkratkovitě a jiný pohled je mu naprosto cizí. Víc mu jde černočerným cynismem satirizovat skutečně tváře určitých institucí či problémů, než se snažit o vážné větší přesahy. Ono je teda možné, že to bylo cynické celé a chvílemi jsem mu tu hru na drama začal žrát i s navijákem, ale některé scény natolik bez podvratného humoru popisují náladu Solondzových filmů, že mi přijde, že se v nich cynismus ztratil. A když tu tak ubyla jeho nejsilnější stránka, je celek míň osobitý a víc zapadá do klasických nezávislých depresivních dramat. Teda, zapadal by víc, nebýt toho nápadu, že dvanáctiletou holku hraje šest hereček odlišných věků i národností (v jednu chvíli ji hraje i morbidně obézní černoška), ale jednak jsem nepochopil jeho smysl a taky s jeho odebráním (což si lze těžko představit) je to uvnitř jen vlastně jen klasický film svého druhu, ve kterém se samozřejmě zvrtne co může. A nepřišlo mi to tak unikátní jako Welcome to the Dollhouse. Každopádně kvůli tomu ústřednímu bizarnímu námětu, nehledě na jeho (ne)užitečnost, to divák jen tak z hlavy nevytěsní, ale popravdě nevím, jestli si z toho za rok vybavím mimo to něco skutečně konkrétnějšího. Chápu, o co Solondzovi jde, ale tady mě zrovna nenadchl. 3* (22.06.2024)