Walter Mitty a jeho tajný život

Walter Mitty býval jako kluk punker a skejťák se spoustou bláznivých nápadů a představou, že mu svět bude jednou ležet u nohou. Dnes je to nesmělý a nevýbojný muž středních let, který tráví většinu času v archívu a z pracovní rutiny a před pocitem nenaplněných životních ideálů se čím dál tím častěji uchyluje do říše snů, kde úspěšně konkuruje komiksovým hrdinům a nečiní mu nejmenší potíž oslnit sympatickou kolegyni, se kterou by rád navázal intimní vztah. Ztráta důležitého negativu a vybuzená profesní hrdost ho vyprovokují k opuštění bezpečné ulity. Několik následujících dní se změní ve velkolepou jízdu, během níž Walter navštíví tři kontinenty a přesvědčí se, že se sny dají měnit v realitu. Už několik generací filmových diváků se uchyluje k filmovému médiu proto, aby unikli z přízemní reality do světa bezbřehé fantazie a Walter jim dává naději, že i oni coby tuctoví všední lidé mohou zažít báječná dobrodružství a něco velkého dokázat. Walter Mitty kombinuje několik žánrů od komedie přes romanci až po road movie a nutno říci, že patří k těm vzácným případům, kdy to dobře funguje, mj. i díky osobnímu nasazení Bena Stillera, který v projektu viděl jedinečnou příležitost vymanit se ze škatulky laciných bavičů a stát se respektovaným všestranným tvůrcem. V zámoří film rozdělil kritiky a publicisty do dvou ostře protichůdných pozic. Jedni mluví o vysoce zábavném, dobře vypointovaném a řemeslně špičkově zpracovaném snímku, který by si zasloužil nějakého Oscara, když už ne v hlavních kategoriích, tak aspoň za technickou stránku. Druzí s týmž zápalem hovoří o laciném sentimentu, podbízivosti a nenaplněných ambicích, které by měly být odměněny Zlatou malinou. Co si budem povídat, Walter Mitty je midcult jako vyšitý, ale za sebe můžu říct, že jsem si ho opravdu užil, vychutnal si skvělou kameru s obrazy nádherné přírody a dovolím si Waltera Mittyho doporučit jako ideální případ rodinného snímku, který může fungovat napříč generacemi, vzdělanostními i pohlavními rozdíly. Celkový dojem: 90 %. (14.01.2014)

Tenhle film toho říká hlavně dost o módě. O pánské módě. V podstatě se tu doslovně kopíruje Matrix, a tím nemíním jen to profláklý červený/modrý auto (pilulku), ale třeba i borce ze seznamky dávajícího rady po telefonu, který odkazuje na Morphea, ale hlavně ty tři nápadně podobně ovousený chlápky v oblecích, což jsou dost evidentně agenti. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že zatímco agenti v Matrixu byli hladce oholení, tady ti tři nóbl vyhazovači restrukturalizacící Life nahodili do jednoho plnovousy. Módní diktát na pánském obličeji se prostě změnil a vousy jsou dneska opět sexy. Ještě nedávno byl neutěšený porost na obličeji pro obyvatele západního světa znakem zanedbanosti. Plnovous a knír se však opět vrátil na scénu a pěstěnými vousy se dnes chlubí i metro boys razící o víkendech do šumu. Odsud je i zřejmo, proč je nejvíc hot z Avengers ovousený Tony Stark a Thor, zatímco holobrádci na sexappealu drobet tratí (Kapitán Amerika, Bruce Banner). (02.03.2014)

Už mě tyhle hry na to, jak se někdo na prahu hnití změní z připosranýho kravaťáka na buddhistu, nebaví. Připouštím možnost, že za jistých okolností by se mnou film udělal to, co s většinou (79%), protože kdo z nás se v tom alespoň malinko nepozná, ať hodí kamenem, ale tentokrát se mi to kromě nádherných záběrů na přírodu nechce polknout. Možná ještě film o postavě Seana Penna, ale ani pohled na vzácné zvíře vymazlenou technikou nebyl tak zcela ryzí, aby vteřinové okouzlení obratem nezměnil v podebrání. Přijeď k nám na louku a nech se oblézat klíšťatama ... jen pro ten dnešní den, pak smeknu. (21.04.2014)

Ačkoliv odmítám hypotézu, že cestování je jediný způsob, jakým může člověk se svým životem něco udělat (ačkoliv film to taky úplně netvrdí, zkrátka je občas třeba dodat věcem jinou perspektivu a širší souvislosti), tak jsem se trošku dojala, jaká je to taková pěkná roztomilá motivační bezodpadková dramaturgie. A obraz Seana Penna lákajícího prstíčkem do divočiny mi upřímně uhranul. (21.08.2018)

Já už jsem vážně nedoufal, že Hollywood se svým vkusem mně v tomhle století ještě dokáže trefit do srdce a vida, je tu přesný zásah. Scéna se Seanem Pennem, kdy s připraveným foťákem čeká na sněžnýho levharta, aby mohl udělat fotku byl nádherná ("Kdy ho vyfotíš? " "Možná nikdy, některé okamžiky jsou tak překrásné, že se ji nechci rušit focením" ) a pak ten fotbal v Afgánu. Tohle musel vymyslet někdo, kdo má radost ze života a z toho filmu to bylo cítit, ať už ve výtečný hudbě, která spousty už tak luxusních scén (jízda Islandskou krajinou na skejtu ) měnila na scény exluzivní, ve vizualitě (třeba hned na začátku originální úvodní titulky ) nebo v humoru (bitka v letištním rentgenu ). Herci se rovněž předvedli v tom nejlepším světle a i když Sean Penn zahrál spousty dechberoucích rolí, tak tady mě ta jeho desetiminutovka fakt dostala. Bejt holka, tak bych mu za ní asi dala nebo dal, teď nevím v jakým rodě mluvím. Jedno však vím určitě, s tímhle životem nabitým bijákem, jsem se v kině nepotkal naposled. (19.12.2013)