My Best Friend's Birthday

Jako samostatné dílo neposlouží Tarantinova prvotina velmi dobře, ba naopak s dnešní 37 minutovou, zkratkovitou a nekoherentní verzí je to téměř katastrofální, ale s oblibou v osobě Tarantina a se znalostí jeho pozdější tvorby může My Best Friend's Birthday znamenat příjemné, nostalgické ohlédnutí za jeho studentskými léty (i když QT film nestudoval, My Best Friend's Birthday je taková jeho promoce). V nemálo scénách lze spozorovat záblesky budoucího talentu, či tvůrčích "poznávacích znamení", pár momentů je vtipných i dnes, ale jako celek film nepřekračuje hranice amatérismu. 5/10 (09.01.2010)

Velká škoda, že se nedochoval celý film, jelikož úvodní půl hodina nabízí jen tradiční (a neskonale vtipné) Tarantinovské dialogy o ničem či popkultuře (v jednom z nich se dokonce jeho postava přizná k fetiši na nohy :) ), ale bohužel jen mírné nastínění děje budoucího. I tak se ale jedná o místy parádně vtipný kousek, který bohužel dojíždí na svou scénkovitost a nesourodost, amatérské zpracování alespoň mě rozhodně nevadilo. Tohle úvodní půlhodinové intro do Tarantinolandu, jehož námět Quentin později alespoň zčásti uplatnil v Pravdivé romanci, rozhodně stojí za pozornost a žádný Tarantinofil by si ho neměl nechat ujít. 70 % (28.08.2009)

Naprostá, i když širšímu publiku prakticky neznámá kultovka, kde Tarantino poprvé ukazuje svůj svérázný exibicionismus, rozmlouvá o filmech za doprovodu úžasných písniček (potěšilo mě především Ballroom Blitz od Sweet) a spoza kamery úspěšně diriguje partičku neherců. Oceňuji Tarantinův rukopis a novátorský přístup k vyprávění, který dotáhl k dokonalosti ve svých následujících filmech. (17.11.2006)

Hodnotenie je iba za tu cca 36min. verziu - to jest toho, co zostalo z celeho filmu, ked druha polovica bola znicena pri poziari v labaku. Z filmu je vidno, ako sa Tarantino uz vo svojej prvotine ucil niektorym scenaristicko - technickym grifom (napr. dialogy, dlhe zabery), ktore potom doviedol do dokonalosti v neskorsich projektoch. Viaceri zo zucastnenych viackrat silno herecky prehravaju, takisto tempo pribehu nie je vyvazene - obcas pokrivkava a zvyraznuju to aj chybajuce sekvencie. Ale su tam sceny, ktore stoja za zapamatanie a jasne identifikuju jeho lasku k filmu tak hodnotnemu, ako "undergroundu". Za vsetko hovori napr.: 1) kung-fu suboj s imitaciou pohybov Bruce Lee a orlieho kopu z Karate Kid I., 2) nadrogovany Tarantino (resp. jeho postava Clarence) pracujuci v radiu K-Billy !!!! (vid Reservoir dogs), 3) rozhovor medzi Clarencom s nausnicou v uchu a predavacom v obchode o soundtrackoch, Elvisovi (samotny Tarantino je v jednej scene vyrazne oblecenim stylizovany do jeho odoby), Marlon Brandonovi 4) prvu noc na vlastnu past pracujuca call-girl, pre ktoru bola inspiracia na toto povolanie postava Nancy Allenovej z DePalmoveho Dressed to Kill - v istych kruhoch uznavana ako majstrovska "vykradacka" Hitchcockovho Psycha. Vysledok teda mozno doporucit hlavne ako studiu reziserovych zaciatkov. (14.10.2004)

.. tak takové to tedy bylo .. Pohled do fotoalba Tarrantinova tvůrčího mládí, kdy s jistotou poznáváme autorův podpis, avšak plenkoidní. Jeho styl, protkaný ukecanými monology o ničem, díky tomu docela nudí. Je na tom však vidět, že každý někde začíná a osobitá vychvalovaná tvorba se nezjeví jen tak. Pro někoho možná jasný fakt, pro mě alespoň na chvíli důkaz, že z přirozeného projevu lze časem vybrousit mnohem hezčí šutřík, než když se jeden znásilňuje pod tlakem aktuálního neúspěchu a svou tvorbu směřuje jinam, než mu múza velí. (16.10.2010)