Vanilkové nebe

Ježkovy oči, co je zase tohle? Proč je tu červené všecko, co se tváří vznešeně a vážně jako Vašek při projevu? Okay, tak má Cruise hezkou tvářičku. Ale snad v jiných filmech, ne? Jasně, já být masem do hamburgeru, také bych chtěl přijít mezi Penélope a Cameron. Kouzelného doktora Russella bych i já rád za obvoďáka, a Tildě rovněž zatleskáme, že se nám ukázala. No a dál? Kdy už nám filmaři přestanou podsouvat mýtus, že sukničkářství je zlá, ošklivá, nepěkný případ, a že se na něj umírá? A když už tedy, tak ať to vyklopí hned, přímo, na rovinu a šoupnou tam aspoň jednu dámskou scénu, když mají takový materiál. Tohle je už poněkolikáté, co se film tak dlouho snažil říct něco převratného, až z toho bylo najednou 136 minut a odpoledne v háji... (09.03.2012)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Jerry Maguire byl zatraceně úspěšný, takže si dvojice Crowe-Cruise k sobě našla ráda znovu cestu. Druhý jmenovaný si zrovna neláme hlavu s tím, která modelka zahřívá jeho postel, až se zamiluje do půvabné Penélope Cruz. Jenže žárlivá stalkerka a poslední ozdoba prachatého bezstarostného playboye má sakra jinou představu, jak by měl jejich vztah vypadat. A z mostu to vezme zkratkou. Rozpoutá tak kolotoč událostí, ze kterých měli možná i samotní tvůrci trochu guláš. Cameron Crowe přistupuje ke svým látkám originálně, ale vesměs šlo vždy o „klasické“ love story s výborně napsanými dialogy. Tentokrát přitvrdil a pohrál si se žánry, jak se mu zlíbilo. A na hubu rozhodně nepadl. Jen to někdy prostě nefunguje (třeba v závěru). Cruisova postava je poměrně hutná a sám velký Tom podává jeden ze svých lepších hereckých výkonů. Stejně jako psychicky nestálá Cameron. Tvůrci se sakra snažili, kamera šlape, snová scéna z opuštěného Times Square nebo diskotéková sekvence jsou moc fajn. A hudební výběr je (u Crowea standard) na jedničku. (24.03.2017)

„Prázdne ulice vo vašich snoch pravdepodobne znamenajú pocit osamelosti.“ – „Poviem vám, od psychiatra by som čakal niečo lepšie.“ Hoci má Vanilkové nebo niekoľko silných momentov (vyľudnené mesto, diskotéka), poeticky mysterióznu atmosféru, skúseného režiséra Camerona Crowea, výborný soundtrack a pôsobivú vizuálnu stránku, odporúčam vám predsa len skôr hispánsku predlohu Otvor oči („zhodou náhod“ tiež s Penélope Cruz). Je celistvejšia a hoci je rovnako nezrozumiteľná, obsahuje niečo viac. Niečo, čo sa ťažko definuje, ale máte z toho pocit, že pozeráte film o niečom a nie na na americký bľabotavý pokus o umenie. Ku koncu je to naozaj vyložene nepochopiteľné (sny v snoch, vízie, alternatívne budúcnosti resp. súčasnosti, nočné mory) a až nechtiac smiešne (sex). Takže za mňa je šokujúce, že takýto komorný a nepochopiteľný film celosvetovo zarobil 203 miliónov dolárov (opri rozpočte ani nie 70). Cruise vtedy skrátka premenil na zlato plus-mínus všetko, v čom hral, čiže ak by hral v Tom a Jerry, tiež by to bol trhák. Úsmevné je aj to, ako je za netvora pokladaný chlapík, ktorý má trocha nakrivo spodnú čeľusť. Ale Kurt Russell fajn. P.S. Na úvodnej hrdinovej bombastickej oslave sa David objíma s chlapíkom v šiltovke... ale veď je to... ach, Steven! 203 68 (19.12.2004)

Vanilkové nebe způsobilo, že už mi tak nechutná vanilková zmrzlina a při vzpomínce na Cruisův zmršený ksicht, je mi smutno z toho, že mu to tak slušelo víc než normálně. Ale ne, nebudu zlá… Mám z tohohle filmu rozporuplné pocity. Celou dobu se snaží tvářit záhadně a on by záhadný byl.. Neustále přemýšlíte: „Tak jak to tedy je?“, „Proč se to dělo?“, „Jak to dopadne?“, ale co z toho, když vysvětlující konec nic nevysvětlí, jen Vám zamotá hlavu a způsobí zhnusenej pocit a položí otázku „Co to sakra mělo znamenat?“ Asi mám zase zkrat ve svých obvodech. Prosím technickou podporu! (23.08.2010)