Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion

Dechberoucí brutální ale zároveň psychedelická jízda. Absolutní depka a věřím, že pokud by toto byl původní konec místo psychoanalytické verze, že by seriál měl možná jiné reakce a popularitu, ale co já vím. Pro mě každopádně velkolepé intenzivní finále které si budu muset v krátké době dát asi ještě jednou, jelikože jsem chvílemi úplně ztrácel přehled co se to vlastně děje. :-) Nebudu tady rozebírat sílu symbolů a nějaké vyšší myšlenky, to by celý seriál musel podle mě běžet na úplně jiné notě a vlastně bych jen dodal, že je škoda, že podobně nebyl vystavěn celý seriál. Méně infantilností a více temnoty by mu prospělo. Ale toto finále jednoznačně za 5. (11.09.2022)

Definitivní překlenutí do psychologie a filozofických teorií, bohužel na úkor původní mytologie. Ne snad že by gradace tajného klání dvou organizací nebyla napínavá a v určitých momentech i jaksepatří šokující. To až druhá polovina, která se zvrhne v osobní pokání hlavního tvůrce Hideakiho Anna, mi způsobila zklamání právě tím, že i přes spoustu sebezpytujících prohlášení nepřinese žádné definitivní rozhřešení, přestože mi nejeden éterický obraz zůstává v hlavě i několik týdnů po zhlédnutí. Chápu všechny, kterým tento ambiciózní dějový oblouk přišel fascinující, já bohužel čekal něco jiného a - proč to neříct - přízemnějšího. V rozuzlení všeho se tak raději přikláním k rozličným alternativním koncům z poslední epizody seriálu. (31.12.2019)

Wow. Neřekl bych, že mi to nějak zvlášť pomohlo pochopit některé nedostatečně vysvětlené aspekty seriálu, ani to asi nepovažuji za zcela uspokojivé zakončení (aspoň rozhodně ne v tradičním smyslu), ale je to prostě totální audiovizuální orgasmus a nesmírně intenzivní zážitek. Navíc tentokrát na mě oproti původnímu závěru seriálu fungovaly ty temnější momenty plné beznaděje mnohem líp. Rozhodně jsem to napoprvé všechno úplně nevstřebal, ale... Je to prostě něco naprosto unikátního. 9/10 (12.02.2024)

Máme zde názorný příklad toho, že méně je někdy více. Konec seriálu Neon Geneis Evangelion, ať už byl ovlivněn čímkoliv, byl značně surrealistický, abstraktní, rezignoval na veškerou pompéznost, konkrétní dějové zvraty a místo zdokonalování lidstva sledoval pocity jednoho malého chlapce, který v hloubi duše toužil být milován. Pro mne osobně přitom forma, jakou toto bylo podáno, navíc v kombinaci s myšlenkou je naprosto geniální. Taktéž použití jen několik málo náznaků toho, co se děje okolo, v sobě skrývalo velkou sílu a kouzlo. V NGE - End of Evangelion to všechno vzalo za své. Vidíme konkrétní věci, to, o čem se celou dobu mluvilo. Jenže co to je? Gejzíry krve, rozkládající se všechno možné, samé výbuchy, spousta nahých děvčat (dobře, v tomto směru sio nestěžuji ;) a na konec ubohá parafráze na Vesmírnou Odyseu a Planetu Opic. A to je ONO? Takovýdle prd bylo ukryto v mlze geniality? NGE - End of Evangelion zcela degraduje jakýkoliv zážitek a veškeré pocity, které ve mne zůstaly po shlédnutí seriálu. Lituji, že jsem se na tento film podíval. Přišel jsem o iluze, i pocit osvícení, které ve mne poslední dva díly seriálu zanechaly. (21.02.2007)

Jedinej anime film u kterýho se mi v hlavě mísí pocity štěstí a totální beznaděje. End of Evangelion jsem musela zkouknout ve dne. Narozdíl od seriálu, kterej jsem bez problémů dávala v noci. Totálně masakrujicí scéna s Asukou a následnej end doprovázenej písničkou Komm, süßer Tod byl pro mně opravdu značnej rozklad. No ikdyž se na film kouknu po několikáté, pokaždý si ho vychutnám stejně jako poprvé. Celá série Evangelionu je prostě počin, co stojí za to vidět. (30.09.2010)