Radúz a Mahulena

"Je láska silnější než nenávist, a milování kletby mocnější. A budou pozdější ještě pokolení si vyprávět o jejich lásce věčné... Radůz a Mahulena." . . . Pateticky poetické, baletně teatrální, verbálně i vizuálně působivě stylizované, inscenačně - přes jistou (dobou podmíněnou) zjevně ne příliš nákladnou produkci i tak prostě nadčasově krásné, zasazeno do nádherných exteriérů... Navíc pak řekl bych v až kongeniálním souladu s romantizující i pompézní hudbou Josefa Suka... Silný mýtický příběh, pohanské drama veliké prokleté Lásky a Nenávisti - jako mysteriozní pohádka pro dospělé, dnes snad i dalo by se říci jakási baladická "fantasy"... Každopádně - i přes jakékoli možné drobné výhrady - vždy znovu a znovu fantastický divácký zážitek! - - - - - (Poprvé viděno s nezapomenutelnou vzpomínkou dávno tomu kdysi hned po natočení, poté s chutí nahlédnuto kdykoli znovu - naposledy pak 13.4.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 13.4.2009) (25.02.2006)

Proč čelenky ty podivné všichni herci měli? Ony ty kostýmy stály za ehm, ehm. Ergo je hulič první autor. Děj zase přeskakuje, minulost střídá přítomnost, a je v tom zmatek. No, tohle pro mne není a měl jsem problémy jak s dějem, tak i postavami. Možná bych uznal jako plus hudbu, ale když každou chvíli vybuchla jak puma, tak mne to iritovalo. Ale přesto dávám za ni desítku a druhou za to, že mne snímek přinutil nahlédnout do originálu a přelouskat pár „veršíků“. Tím jsem zjistil, že si autor téhle podivnosti s originálním textem nějak hlavu nelámal. (30.10.2019)

No já fakt nevim...! :D Rozhodně musím ocenit kostýmy, protože ty jsou naprosto dokonalé, ale zbytek... Jan Tříska zde má velice rozporuplné výkony, chvílemi jsem si nebyla jistá, zda to, co právě předvádí je naprostá katastrofa nebo je to zkrátka projev jeho stylu v kombinaci s textem Julia Zeyera. Scéna kde Radúz bojuje s Mahuleninou matkou je svým způsobem velice komicky nemravná. Celkově je to velice rozporuplný snímek, který je velmi působivě zpracován. (23.09.2014)

V době, kdy se pomalu začaly plížit společenské tendence, jako je malost, konformnost, konzumerismus, tendence, které přežívají, akorát v jiné podobě, dodnes, vznikl film, který by dokázal s přehledem ztvárnit shakespearovské drama. Minimalistické scény (podle mě velmi moderní) jen podtrhují ohromnou bohatost textů a silně kontrastují s vypjatým výrazem herců, herecké výkony jsou patetické - v tom nejlepším slova smyslu, jsou divadelní, jsou extrémně těžko pojatelné a jsou extrémně elitářské, jak vzhledem k jejich původcům, tak k jejich recipientům. Zeyer stojí zcela neprávem ve stínu Jiráska... Jiráska zná snad úplně každý, málokdo od něj něco četl, ale téměř nikdo nečetl nic od Zeyera, přitom jeho prózy jsou velmi nevšední a zajímavé. Závěrem chci vzpomenout hudbu, která je úžasná. (13.04.2009)

...milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky, čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému přednesu hereckého božstva, tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje... (06.11.2016)