Noc 12.

No páni!To byla špica! Neotřelé tváře herců, kteří hráli své role famózně.Bezvadná kamera.Pohrála si s detaily.Bezvadná režie. Měla jsem pocit, jako když čtu knihu a nemůžu se dočkat až se prokoušu do konce protože tak, jak je veden děj  ,mě to zkrátka uzemnilo. Scénář nabídl několik pachatelů a nakonec divák utře nos!To se jim teda fakt povedlo :-( anebo :-) ??Seděla jsem a pár vteřin doufala že vyskočí nějaká postava a udělá jasno!No nic.Když vydržíte do konce, dostane se vám songu White Flowers s Minou Tindle.Ani jedno mi nic neříká, ale píseň s hlasem zpěvačky je nádherná. A pomalu se vytrácí pocit zmaru, že jste se nic nedozvěděli.Aspoň teda že  Yohan slezl z oválu ,kde opravdu jezdil dokola jak křeček, a vjel bicyklovat na silnici .Nádherné scenérie Alp. Co musím za sebe vyzdvihnout je kvalitní český dabing. U mě to znamená že doprovodná hudba ,která má nějak navodit atmosféru,nepřeřve mluvené slovo! (25.12.2023)

Obsahuje drobné spoilery... Ačkoliv s podobnými případy, jako byla ústřední kauza tohoto filmu, se (naštěstí) policisté zřejmě nesetkávají příliš často, skrze ni se podle mého mínění podařilo tvůrcům velice autenticky zobrazit běžnou policejní práci bez nějakého přikrášlování, na efekt hrajících akčních scén a scének. Alespoň to na mě tak působilo. Velice pomalu si procházíme vyšetřováním, během kterého policisté zřejmě dělají vše, co můžou, snaží se pečlivě procházet jednotlivé důkazy, vyslýchají všechny, kdo by mohli něco vědět. Hovoří s psychicky rozervanými pozůstalými (z některých těch scén mimochodem vyloženě mrazí, jak jsou přirozeně sehrané), nosí si svou práci domů, zasahuje jim to do jejich "normálních" životů. Obvykle asi pečlivá práce přináší ovoce, ale tady vždy, když se zdá, že jsou kriminalisté blízko, zjistí, že jsou možná ještě dále než na začátku. A tak to jde stále dokola. Přichází vyčerpání, frustrace, marnost, úvahy nad smyslem toho všeho. Celým filmem se také prolíná další neveselé téma, které by se asi dalo označit jako druhotná viktimizace obětí násilných trestných činů. Akorát je to tentokrát takové možná na první pohled nenápadné, ale vlastně celé vyšetřování prostupující očerňování oběti, která se již nemůže vůbec bránit, čímž je to v jistém smyslu ještě horší. A tohle všechno se daří velmi dobře přenášet na diváka. Pomaličku, ale se zvyšující se intenzitou, což si naplno uvědomíte možná až někdy ke konci nebo po úplném zhlédnutí filmu, kdy celý ten marast máte zažraný hluboko pod kůží a možná si trochu připadáte jako ten totálně frustrovaný a psychicky zdeptaný policajt. Z uvedeného je asi celkem jasné, že Noc 12. není film, se kterým by vám bylo dvakrát dobře. Ale i takové snímky je občas asi potřeba vidět. Nejvíce jsem asi překvapená z toho, že mi na konci vlastně ani nevadilo, že se nám nedostalo rozřešení případu (ač bych samozřejmě byla ráda, kdyby byl pachatel toho neskutečně brutálního činu odhalen a potrestán). Asi mi to tak lépe zapadlo do celkové atmosféry filmu, pocity marnosti pak byly o to intenzivnější. A zároveň z toho ale na mě na konci dýchl i určitý pocit další naděje, zvednutí se do budoucna po delším období rezignace. Jakoby si hlavní hrdina tak trochu řekl, že když může změnit zajeté stereotypy a "vyjet z dráhy" ve svém volném čase, mohl by zkusit nové přístupy v práci a třeba to pomůže, třeba pomůže zrovna ta nová kolegyně, třeba má přece jen smysl snažit se (kvůli dalším nevinným obětem)... Nedoporučovala bych asi film ke zhlédnutí lidem, kteří zrovna nejsou v dobrém naladění, jinak se ale podívejte, je to poctivá, na první pohled nenápadně, ale působivě zahraná a natočená atmosférická záležitost, která ve vás, věřím, dokáže vyvolat zase trochu jiné emoce, než obvykle krimifilmy vyvolávají. 75 %. (04.06.2023)

Sic nemám moc rád jak poslední dobou francouzské snímky mají ten zaměnitelný digitální vizuál bez nějaké výraznější formální metody, tak u La Nuit du 12 jsem se rozhodl to protentokrát ignorovat, protože jde podle mě o ideální posunutí pravidel policejního filmu do období, kdy vůči těmto zástupcům státních složek figuruje z kulturní sféry nedůvěra až otevřená nenávist. Příběh o tom, jak detektivové nejen že řeší případ, ale pomalu začínají řešit i to, co mají dělat se sebou až ho nevyřeší, vnáší do ohraných kulis policejních kanceláří zvláštní cit, natolik vzdálený oldchoolovému poměřování derringerů v kožených bundách (nic proti tomu ale). Když po třech letech od fatální hádky pošle starej polda svýmu kolegovi obrázek modrého kvítku, překvapilo mě až nakolik mě to dojalo. A slzičky dělaj hvězdičky víme? (13.08.2023)

Má to svého ducha i když jde o průměrnou detektivku. Blbý je, že vám nedá spát, kdo to byl a udělal - ne nejde o spoiler, protože přesně o tom ten film je a to o nevyřešeném případu, a při tom to zprvu bylo tak jasné. Člověk, který Claru znal i když ona jeho zdánlivě ne, nebo ho jen nepoznala. Otázka je jak to bylo ve skutečnosti, například mi nejde ho hlavy jak to, že někdo kdo hoří tak nekřičí. A takových záhad tam je víc (29.12.2023)

Trochu nezáživné krimi, kde vyšetřování trestného činu končí ve slepé uličce. Je to však film s morálním poselstvím, jež jsem pochopil takto: Ženy, které často střídají milence nebo udržují milostné vztahy paralelně s více muži, se nedopouštějí ničeho odsouzeníhodného a je třeba si jich vážit, neboť mají v lidské společnosti důležitou a nezastupitelnou roli. Vraždit takové ženy je zcela nepřípustné barbarství, protože tím mužské části populace vzniká škoda nemluvě o tom, že policie pak musí vyslýchat velké množství podezřelých. (22.12.2023)