M*A*S*H

Asi jako vetsina lidi jsem driv videl serial, kterej je jeden z mejch nejoblibenejsich. Ale po skouknuti filmu nemuzu rict, ze by me nak vyrazne zklamal. Oproti serialu tu je vic krve pri operacich a cely to pusobi vetsim dojmem, vic hudby, vetsi tabor atd. Na druhou stranu, spousta postav tu ma jen minimum prostoru. Tim se dostavam asi k nejvetsimu rozdilu oproti serialu. Jedinej herec ze serialu, aspon co jsem si vsim, je Gary Burghoff, jinak tu nebyl zadnej znamej herec. Ne ze bych mel neco proti Sutherlandovi, Duvallovi a dalsim, ale zkratka jsem zvyklej na obsazeni serialu, jsou mi sympatictejsi a mam je radsi. To je asi tak hlavni problem, co jsem s filmem mel. Jinak tu je par skutecne skvelejch vtipu a celej film dokaze dobre zabavit. Ale serial je o nekolik trid lepsi. (21.09.2007)

Film Roberta Altmana má se seriálem jen málo společného – jeho humor není tak přímočarý, spíš absurdnější, a odsouzení nesmyslnosti celé války a akcí v Koreji se děje v prvním plánu. Vše na příbězích a osudech vojenských felčarů. Snímek se řadí k tehdejší vlně protiválečných témat, jakými byla např. i Hlava XXII, v nichž se parodovala absurdita, nemyslnost a bezhlavost vojenských tažení. A dalo by se říci, že je na pováženou, když má snímek co říci i dnes v současné době, zvláště podíváme-li se na konflikt v Iráku. Je vidět, že Altmanovy filmy patří skutečně k nadčasovým svými tématy a zaměřením, a že i "stařičký" M*A*S*H dokázal natočit velice stylově. (16.03.2012)

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! (03.01.2017)

Humor tohoto filmu (pokud se humorem dá ještě vůbec nazvat) je tak suchý, že mám pocit, jako bych žvýkal polystyren. A pak už je celkem jedno, jak kvalitní a říznou whiskey mi Altman nabízí na jeho zapití. Pro mě prakticky nestravitelné. A to jsem film viděl i v originále a hodnotím ho zcela bez ohledu na seriál. (31.12.2007)

Jedna z nejpromyšlenějších a nejostřejších válečných "komedií" zcela podle původní knihy Richarda Hookera, který věděl velice dobře o čem píše, neboť během korejské války skutečně působil v polní nemocnici jako chirurg. Nikdy nepochopím a neodpustím ten nevysvětlitený "navazující" seriál, jenž toto skvělé téma zoufale rozmělnil a pokazil. (16.02.2005)