M*A*S*H

Největší "problém" tohoto filmu je, že snad každý ho viděl až po seriálu a čekal záplavu gagů. To je ovšem chyba, film neměl být žádný sitcom. Snažil se věrně vystihnout prostředí vojenské nemocnice v Koreji, kde se lékaři snaží bránit proti válce humorem. Ostatně, každý musí uznat, že děj filmu vypadá daleko víc reálněji než děj seriálu. Na film by se proto nemělo dívat jako na dvouhodinovou nepřetržitou zábavu, opravdu to není a nemá být Žhavé výstřely 2. Nedivím se Altmanovu rozhořčení nad seriálem. Prý řekl, že seriál totálně překroutil jeho ideu a je to pravda. Seriál vše zjednodušil a změnil na soustavu gagů. I proto zůstává u mě film daleko lepší. (01.05.2004)

Film Roberta Altmana má se seriálem jen málo společného – jeho humor není tak přímočarý, spíš absurdnější, a odsouzení nesmyslnosti celé války a akcí v Koreji se děje v prvním plánu. Vše na příbězích a osudech vojenských felčarů. Snímek se řadí k tehdejší vlně protiválečných témat, jakými byla např. i Hlava XXII, v nichž se parodovala absurdita, nemyslnost a bezhlavost vojenských tažení. A dalo by se říci, že je na pováženou, když má snímek co říci i dnes v současné době, zvláště podíváme-li se na konflikt v Iráku. Je vidět, že Altmanovy filmy patří skutečně k nadčasovým svými tématy a zaměřením, a že i "stařičký" M*A*S*H dokázal natočit velice stylově. (16.03.2012)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)

V MASHi Roberta Altmana jsou poprvé představeny osudy slavné televizní polní nemocnice, při jejíž pokračováních ve volně navazujícím kultovním seriálu se v USA vylidňovaly ulice a každá nová premiéra byla malá televizní událost (to píši při vědomí kontextu obrovského amerického televizního trhu). Nelze totiž přehlédnout dobu, kdy se Altmanův film i pozdější stejnojmenný seriál natáčel - Amerika byla právě uprostřed ožehavého válečného konfliktu ve Vietnamu. Není se proto čemu divit, že osudy polní nemocnice MASH z předcházející války v Korei byly více než aktuální... Jestliže jsem výše zmínil pozdější slavný seriál, je nutno se také zastavit u několika nepřehlédnutelných rozdílů mezi těmito dvěma audiovizuálními fenomény - zatímco Robert Altman zdůrazňuje spíše čistě antiválečný rozměr svého snímku s akcentem na humornou absurditu válečného konfliktu, tvůrci seriálu se přiklánějí spíše k absurdně-humornému rozměru války a svůj záměr odrážejí v žánrovém posunu k sitcomu. Tato forma je pak jistě divácky snáze akceptovatelná, proto ten obrovský divácký ohlas seriálu. Altman jde cestou náročnější a v řetězení absurdit někdy připomíná filmovou Hlavu XXII. Jeho film skutečně není tak humorný jako seriál. Přesto styčných ploch bychom našli hned několik - ve filmu je iniciována většina postav, které známe ze seriálu (pouze Radara však hraje stejný herec...), proti absurditě válečné mašinerie je postaven lidský přístup hlavních hrdinů v opozici k vojenskou subordinaci vyznávajícím Franku Burnsovi a vrchní sestře O'Houlihanové (zde s přezdívkou Hrma) - Frank Burns tu ještě není tak zkarikován a jeho postava je více charakterní (dá-li se to v jeho případě napsat :-)) a mnohovrstevnatější atd. V obou případech si však MASH zachovává to nejpodstatnější ze své literární předlohy - Je to manifest proti nesmyslnosti války. A jako takový bychom ho měli i vnímat... Podobné filmy a seriály: M.A.S.H. (TV seriál) , Jak jsem vyhrál válku, Hlava 22, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (27.11.2008)

Jediné, co nechápu, je, že po takovém filmu mohl vzniknout naprosto geniální seriál. V celém snímku se vyskytují asi tak tři, čtyři dobré vtipy, kterým se dá zasmát. Na válku film reaguje jen okrajově, to znamená, že kdyby se děj odehrával v nemocnici, která nemá peníze a postavy byly jen přeneseny, vyjde to nastejno. Filmové charaktery jsou ploché a působí nevěrohodně (včetně medika, který se rozpláče, když mu Frank Burns řekne, že zabil pacienta.) Pokud chtěli tvůrci zobrazit rychlý přísun raněných, to docela vyšlo, horší to bylo s operacemi na sálech, které probíhaly v docela poklidném tempu. Knihu už jsem četl. Richard Hooker napsal mnoho dalších knih o MASHi v Londýně, Paříži, v New Orleansu atd. atd., vše je takové povrchní a rychlé, takže atmosféru knih se snímku vystihnout podařilo. Film mám za sebou, takže se vracím k seriálu... Půl hvězdičky bych dal za tu píseň. P.S. V jednom dokumentu o Robertu Altmanovi jsem z jeho úst slyšel, že seriál je propagandou. Chudák asi vůbec netušil, že točil film podle knihy, jejíž autor byl ZASTÁNCEM války v Koreji. (09.08.2002)