Režie:
Matěj ChlupáčekScénář:
Miro ŠifraKamera:
Martin DoubaHudba:
Simon GoffHrají:
Eliška Křenková, Miloslav König, Milan Ondrík, Marián Mitaš, Luboš Veselý, Martha Issová, Ladislav Hampl, Ján Jackuliak, Anton Šulík ml., Richard Langdon (více)Obsahy(1)
Do městečka Svit pod Tatrami přijíždí v roce 1937 ředitel velké továrny se svou ženou, aby zde po baťovském vzoru Zlína postavili moderní průmyslové město. Jejich plány ale naruší znepokojující nález mrtvoly v areálu továrny. Novorozenec s mužským i ženským pohlavním orgánem. Monstrum. Případ přesahuje možnosti místních četníků, podléhá maximálnímu utajení a na místo přijíždí tajná policie. Nicméně zdá se, že jediný, kdo chce záhadu vyřešit a nalézt odpovědi a pravdu, je těhotná manželka ředitele. Narazí ale na nečekané překážky, včetně svých vlastních předsudků… (Bontonfilm)
(více)Videa (4)
Recenze (356)
Úsvit patrí do skupiny silno angažovaných filmov, ktoré reflektujú na našu súčasnú spoločnosť. Napriek tom, že sa príbeh vtesnal do pár dní v roku 1937, ponúka silnú výpoveď o stave uvedomelosti myslenia ľudí, o vysporiadanosti sa s inakosťou. Herecké výkony sú skvelé, Eliška Křenková je vynikajúca. ()
Asi je to lepší brát jako dobové drama, než detektivku. Audiovizuální podoba je na světové úrovni, příběh zcela evidentně mluví k aktuálním tématům a sázka na Elišku Křenkovou se ukázala být sázkou na jistotu. Sice mi pořád připadá, že příběh nakusuje více témat, než jich zvládne zpracovat, ale stejně je to jeden z těch mála povedených domácích kousků. ()
Jediná výčitka, že by deju slušelo trocha viac rozmáchlosti, možno zapojenie ďalších vedľajších postáv, aby toľko vecí nemusela riešiť deus ex machina Martha Issová. Inak skvelí herci, krásny vizuál, úroveň napr. poľskej oscarovky. Češi urobili kardinálnu chybu, keď zrovna v dobe, kedy Akadémia hlási oceňovanie diverzitných projektov, poslali na Oscary nejakú konvenčnú biografiu. S týmto by tam fakt mali šancu. 85% Ps: Plagát top. ()
Technicky tomu není co vytknout a Elišku Křenkovou mám rád, ale tohle je přesně ten typ filmu, který se točí kvůli sbírání cen. A to mě nebaví. Chlupáček vlastně hodil jablko sváru v podobě hermafroditismu mezi konzervativce a liberály, přičemž je celkem jasné, kdo je tu za klaďáky. A tak je divák nucen sledovat, jak se pokroková manželka ředitele továrny snaží tupému prvorepublikovému člověku vysvětlit, že tzv. intersexualita je něco úplně normálního a je ochotna kvůli tomu obětovat i manželský klid. A do toho všeho kdovíproč probíhá odpočítávání do příjezdu továrníka a samotného porodu. Člověk pak mylně podléhá očekávání, že se něco stane. A za to bych režiséra nejraději nakopal. Stejně jako za celý film, byť uznávám, že zrovn já cílovka nejsem. 30% ()
Galerie (50)
Photo © Bontonfilm
![Úsvit - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/167/985/167985504_hk6425.jpg)
Zajímavosti (9)
- Hoci sa dej filmu odohráva v roku 1937, je na záberoch jasne vidno observatórium na Skalnatom plese, ktorého projekt pochádza z roku 1940 a dokončenia sa dočkalo v 1943. (LuciusDLX)
- Film mylne zavádza v diskusii pojem "intersexualita", hoci ten bol prvýkrát pomenovaný až v roku 1949 psychiatrom Davidom Oliverom Cauldwellom v diele "Psychopathia Transexualis". Dej filmu sa ale odohráva o 12 rokov skôr. (Arsenal83)
- Natáčení probíhalo mj. v Baťově památníku ve Zlíně a dále v dobových kulisách kubistické vily v Lysé nad Labem, ve Veletržním paláci (coby poslední nezničené funkcionalistické budově v Praze) a rovněž ve Staré Boleslavi a v Popradu. (HonzaBez)
Úsvit bychom mohli velmi přibližně popsat jako dobové detektivní melodrama, ale žádná charakteristika tohoto typu nemůže být úplná, protože se jedná o dílo s fluidní žánrovou identitou. Což odpovídá jednomu z ústředních témat, nestálosti genderových identit nebo společenských rolí a nemožnosti začlenit určité skutečnosti do známých rámců a škatulek. Ač se příběh odehrává ve 30. letech, jeho předností je něco, co u českých dobových dramat nebývá často k vidění – otevřeně se vztahuje k problémům, které jsou relevantní pro přítomnost. Podstatou zde není černobílý boj proti nacismu nebo komunismu, ale aktuální pocit úzkosti ze společnosti, která je moderní jen navenek, zatímco se pod záminkou racionalizace, automatizace, bezpečí, hospodářského růstu a budování lepších zítřků dopouští omezování lidských práv a individuality. Pokud bychom ve vyprávění chtěli identifikovat nějakého padoucha, tak to není stát ani skupina reprezentující vyhraněnou ideologii, ale právě firma s její kapitalistickou logikou založenou na bezohledné expanzi a vykořisťování. S tím souvisí klíčové téma střetu tradice a modernity, kdy se opět ukazuje, že sice můžeme mít nejnovější výrobní procesy, ale moc nám to nepomůže, pokud nepokročí také myšlení lidí, kteří se dál upínají k určitým předsudkům a stereotypům a mají potřebu stanovovat, co je normální a nařizovat lidem, jak by měli žít. V důsledku se onen vznikající lepší svět stává přístupným jen pro ty, kdo se podřídí daným normám a zapadnou. Hrozbou pro daný řád a racionalitu je intersex postava. Na tom, jak k ní ostatní přistupují, vidíme vzorek reakcí, s nimiž se lze setkat i dnes. Zesměšnění, popření, eliminace, ale taky snaha zjistit si potřebná fakta a pochopit, co vlastně znamená nebýt z biologického hlediska jednoznačně ani muž, ani žena. Společně s tím, jak se vyvíjí reakce hlavní hrdinky v podání Elišky Křenkové, tak se proměňuje i žánr. Mysteriózní krimi, vědecký film, melodrama, společenské drama... Jakkoli rozumím, že žánrové změny a zviditelňování jinak neviditelného stylu (animovaná vsuvka, Heleniny pohledy do kamery, upozorňující, jak je každé převyprávění událostí zároveň interpretací, nad kterou aktéři nemají kontrolu) mohou na někoho působit rušivě, mají oporu v tom, co film tematizuje, tedy vzpírání se normám, nezaškatulkovatelnost, vybočení mimo konvence. To zde přináší jak rozrušení, tak prozření (resp. úsvit nového pohledu na věc) – což platí jak pro Sašu, tak pro Helenu, která si uvědomí, kdo nebo co je pro ni v životě důležité. Stejně jako je film nejednoznačný žánrově, nejsou černobílé ani postavy. Komplexní ženskou postavu v hlavní roli, v českém filmu opět něco poměrně vzácného, hraje výborně Eliška Křenková. Její Helena přesvědčivě přechází mezi jízlivým glosováním okolního dění a citlivostí, zároveň sama druhým vnucuje svou představu o tom, co považuje za správné. Střetávání různých světů a postojů se pak neprojevuje jen ve scénografii nebo práci s barvami, ale právě i v kontrastních hereckých projevech (civilní Křenková vs. záměrně strojený König), případně v zapojování anachronismů (například fakt, že postavy mluví současným jazykem), které zvýrazňují paralely s dneškem. Jestliže Helena v závěru hledí do budoucnosti s oprávněnými obavami (a my bychom měli též), budoucnost české audiovize se s tvůrci jako Šifra, Douba a Chlupáček jeví o něco nadějnější. Jejich Úsvit je moderní, svěží film s dotaženým konceptem, který, jak věřím, dokáže vyprovokovat debatu nad tématy, které je dnes záhodno řešit. () (méně) (více)