Úsvit

Pražští hipsterští bolšánci se progresivně posadili na kolena hodnému rudému strýčkovi z Evropské Utopie a sluníčkově zakňučeli, že mají parádně inkluzní, ideologicky prospěšný a v rozkroku děsně palčivý náměteček na filmeček, který do puntíčku plní závěry XXIII. Sjezdu ÚVEU i stranickou doktrínu „již vzhůru psanců této země“. A nebyl by to hodný rudý strýček a předseda Ústředního výboru demagogické pičidity, aby takový marxulibý záměr ihned nezasypal Éčkama. A tak tu v tom našem Kvítečkově „konečně“ mámě pořádné „světové“ audiovizuální veledílo, bezvýhradně vyhovující všem gynekologickým i rasovým standardům moderního libtardismu, v němž přesilná, a jak jinak než veskrze altruistická a přetolerantní mužena z třicátých let minulého století, byť buržoázního původu, v laktační psychóze sveřepě bojuje s odporným tmářstvím konzervativního šovinismu a nesluníčkového kapitalismu! Sice opravdu krásně natočený a solidně zahraný, ovšem nezáživný až xmrti nudný účelový tupokonstrukt „vezměme ubohého, všemi nechutně genocidovaného cigánského hermafroditka a obalte jej hnědou vatou, aby to mělo 2 hodiny a ty Ojra byly někde vidět“. Účelový tupokonstrukt, který se jakože ani trochu (mrkytymrk) ze všech sil nesnaží zcela manipulativně a dezinformačně transponovat kvantitativně zcela zanedbatelnou, avšak fyziologicky skutečnou genetickou malformaci – hermafroditismus – na současnou, macatými pseudogranty a pseudoaltruistickými komunisty podporovanou patoideologickou propagandu úděsně trpících, fyziologicky zcela korektních, avšak údajně nade vši pochybnost genderových mučedníků, čti pohlavně pomatených labilů, které je strašně žádoucí bezvýhradně podporovat v drahém sebemrzačícím přešívání biologického genitálu a v huntování organizmu hormonálním přepólováním, aby se konečně mohli identifikovat jako řádný muž s kundou, žena s pérem, tučnák s bliznou či kapybara s pestíkem, cítit se patřičně ve svém těle, titulovat se Onona a nalézt své opravdové místo ve společnosti bez posměchu, děsivé šikany a ústrků. Jj, takový žena s ryze chlapskými rysy, s ohryzkem, kozama a vyvrtanou dírou si dozajista vybuduje mnohem větší respekt než chlap bez koz a jen s myšlenkama na vlastní štěrbinu. A přitom by stačil kvalifikovaný psychiatr, zakazování internetů nebo trocha bití rodiči. No nic, no, svazáci prostě dostali prachy na možnou solidní a inteligentní retrodetektivku či něco o dětech s rakovinou a zcela soudružsky je angažovaně promr(d/h)ali na Soumrak, plytkou to neomarxistickou agitku, aby úlisně zapochlebovali levičácké agendě. Ovšem agitku s převelikým převýchovným Poselstvím!!! (21.12.2023)

Technicky tomu není co vytknout a Elišku Křenkovou mám rád, ale tohle je přesně ten typ filmu, který se točí kvůli sbírání cen. A to mě nebaví. Chlupáček vlastně hodil jablko sváru v podobě hermafroditismu mezi konzervativce a liberály, přičemž je celkem jasné, kdo je tu za klaďáky. A tak je divák nucen sledovat, jak se pokroková manželka ředitele továrny snaží tupému prvorepublikovému člověku vysvětlit, že tzv. intersexualita je něco úplně normálního a je ochotna kvůli tomu obětovat i manželský klid. A do toho všeho kdovíproč probíhá odpočítávání do příjezdu továrníka a samotného porodu. Člověk pak mylně podléhá očekávání, že se něco stane. A za to bych režiséra nejraději nakopal. Stejně jako za celý film, byť uznávám, že zrovn já cílovka nejsem. 30% (29.01.2024)

Dobré téma, zápletka i zasazení do historického rámce, ale mizerně zpracované - promrhaná příležitost. *** Povrchní, afektované, kýčovité až manýristické herectví i výprava. *** Osobní linka (sebeúcta a osobní identita vs. nepotismus, manželství jako kalkul a ekonomický projekt), stejně jako společenská (útlak sexuálních menšin) i historická (lokální život vs. kapitalismus a jeho esenciální amorálnost) bohužel zůstávají až do konce bezzubě nedovyvinuté, odbyté několika moderními frázemi a gesty, až snímek nechtě působí jako doslovná bezduchá ilustrace nějaké špatně pochopené (a možná i dobré) povídky. --- Dalo by se o tom akademicky filosofovat (ad Matty), jako ostatně o čemkoli, ale je zároveň dobré nepřehlížet, že je to prostě jenom tak nedovtipně natočené a v těch nedomykavostech, např. jak divně působí moderně frackovitá a otevřená Křenková (která takhle ostatně hraje v každém filmu z každé doby už od svojí puberty) v prvorepublikové atmosféře, se neskrývají žádné geniální záměry čekající na geniální rozklíčování - je to spíše výsledek příliš těžkopádného přemýšlení a autorské tuhosti než kdovíjaké rafinované brilance. *** Ty všelijaké okolostojičné přilípnuté serepetičky v podobě namluvených animací, grafických časových orientátorů, zvuků vytvářejících pseudonapětí atd. už výsledek opravdu nevylepšily. *~ (25.06.2024)

Asi bychom si Slovensko roku 1937 neměli moc idealizovat. Obzvláště tam, kde lidé žili v dědinách pod horami. Čas jako by se tam zastavil před 200 lety. Konec konců kdo nevěří ať si zajede třeba do Rumunska do Bukovinských nebo Maramurešských Karpat. Opravdu bych chtěl vidět takto pokrokového otce tam kdesi na východě. O filmu jsem netušil zhola nic, jen jsem věděl, že se to odehrává kdesi na Slovensku těsně před válkou a že tam hraje Eliška Křenková, se kterou jsem ještě v hlavní roli neměl tu čest. První co diváka bouchne do očí je vizuál. Kamera, filtry, hudební podkres, vše je super. Když tak Eliška v třicátkovém outfitu, který ji sakra slušel stojí na zelené louce proti pásu hor a nad hlavou má modrou obloha s Lockheed Electrou, jeden by měl dojem, že kouká na Vzpomínky na Afriku. Tvůrci si vůbec vzali docela slušné sousto už jen s tím dobovým zařazením. Ale poprali se s ním skvěle. Bohužel se od půlky filmu začne řešit zase sexualita jednoho z hlavních hrdinů. Manželka ředitele závodu je nesmírně pokroková a je v tom pokroku asi tak skoro o sto let napřed před dnešními pokrokáři co film natáčeli. A ačkoliv se pohybuje ve vybrané společnosti, klidně řekne na společné večeři s Baťou o jedné ze spolusedících co není pokroková, že je píča.  To jistě. A takhle to dopadá, když film někdo podle mne natáčí z čistého kalkulu, že na toto téma bude v zahraničí slyšeno na festivalech. Bohužel ale o dané době ví akorát tak kulové. Ono je taky rejžovi  pouhých 29 let, tak těžko může něco vědět o noblese první republiky a chování v kruzích o kterých film pojednává.  Pisateli scénáře je víc, celých  35 let... Eh. Co koho vedlo k natočení této zvláštnosti opravdu netuším. Je faktem, že dnešní nýman...  pardon progresivisté  Tomáše Baťu ještě pořádně nepozvraceli, takže v tomto má film jisté jakési prvenství. Kdyby film vznikl před dvaceti lety, neřeknu ani popel. Ba co víc. Řekl bych námětově, zajímavé! Ovšem v kontextu dneška se na to dívám tak trochu jako někdo, kdo je feminismem a LGTQ tématikou už přecpaný a přesto se mu cpe další a další nášup tohohle progresívního prejtu. Přitom to mohla být docela solidní detektivka.  Filmařsky film snese opravdu mezinárodní srovnání a to po technické stránce. Eliška byla také půvabná a film herecky skvěle táhla. Bohužel scénář je za mně opravdu na odpad. Celý film mi velmi připomněl film Narušitel. Tam dotyčný také tak nějak netušil o čem vlastně období o kterém natáčel vlastně bylo. A podle toho oba filmy dopadají. Dávám za 3 morfínové tabletky. * * * (30.12.2023)

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel. (24.12.2023)