Garfield ve filmu

Vypasený oranžový kocour musel dříve či později vzít útokem také plátna kin, berme to jako nevyvratitelný fakt. Otázkou bylo, jak moc Davisovým komiksovým stripům ublíží (ne)zodpovědná péče velkého hollywoodského studia. Hodně, strašně moc, až to rve srdce. Komiksy jsou krátké, zpravidla skvěle vypointované a rozhodně ne určené primárně dětem. Film je sice taky krátký (jinými slovy ukoukatelný), jenže ani trochu vtipný a ukojující potřeby pouze těch nejmenších. Z tohoto důvodu mě nejvíce pobavil titulek před samotným filmem: „tento film není vhodný pro děti do 12 let“. Pro koho jiného proboha? Nebo jsem snad špatně viděl? Bylo tam „tento film není vhodný pro osoby starší 12 let“? Některé rodiče možná pohoršoval dojem Jennifer Lowe Hewitt, tedy dojem, že má pěkné nohy a musí nám je co nejvíce ukazovat. Ne, nemá a ne, nemusí. Malou náplastí na všechno to infantilní křepčení, nicméně náplastí, kterou si vychutná jenom těch několik šťastlivců, kteří viděli originál (ačkoliv šťastlivec není nikdo, kdo se na Garfielda dobrovolně podívá, ale nezabíhejme do přílišných detailů), prostě malou náplastí je hlas Billa Murraye. Ten jakž takž pochopil podstatu Davisových komiksů a poslouchat jeho sarkastický komentář je mnohem příjemnější než pozorovat mizernou práci animátorů (ve filmu je tolik scén, kdy Garfielda někdo někam přenáší a ani v jedné z nich nedokázali zkorigovat digitálního požírače lasagní s rukama „přenašeče“). Jinou pozitivní hodnotu se mi na této pestrobarevné křeči vysledovat nepodařilo, ale děcka si to užijí, o tom žádná. 35% Zajímavé komentáře: oli.G, mustafa, maarv, FunTom (13.08.2007)

Nechápu, jak se mohlo stát, že líný a cynický kocour z komiksu se změnil v ukecaného a hyperaktivního dementa... Jim Davis dostal asi velice dobře zaplaceno za to, že z Garfielda udělali pravý opak komiksové postavy. Až na to žrádlo. Ani jsem to neviděl do konce. Strašný shit. Podepisuju se pod Galadriel. (02.01.2010)

Některé kulturní zločiny vyvolávají lítost nad tím, že nejde jít s hodnocením do mínusu. Zfilmovaný kocouří obéza je monstrózně příšerný a neobstojí ani když odhlédneme od kultovních a spíše dospěláckých stripů, v nichž vznikl. Kromě nudného a kompletně nesmyslného příběhu je "zábavné" pozorovat tvůrčí invenci v mnoha scénách: když má jet Garfield do města a nikomu se nechtělo vymýšlet provedení jeho cesty, následuje záběr na kocoura před autobusem - střih na jedoucí autobus - střih na kocoura v ulicích města. Wow! Záporák chce ve vlaku zastavit prchající zvířata, takže strčí do zavazadel v regálu, následkem čehož o několik metrů dále spadne jeden kufr do strany a přímo před ně. Wow!!! V mezičase sledujeme tancující digitální zvíře / zpívající digitální zvíře / neustále někam padající digitální zvíře / stáda zvířat, dělajících bordel. Gagů je spousta a ani jeden není vtipný nebo nápaditě provedený. Jako fanoušek Garfielda mám ovšem zásadní problém zejména s tím, že film naprosto ignoruje ducha původního díla. V dětství jsem ho miloval pro zlomyslné a mnohdy poněkud brutální gagy, v dospělosti stále doceňuji kvanta kousavých sarkastických hlášek, doprovázejících údernou parodii na každodenní rutinu (od pondělního vstávání až po randění). Výsledek filmového zpracování je o to smutnější, že ho zaštítil sám Jim Davis. Prachy? Senilita? Kdo ví, ale je to nesnesitelně infantilní křeč, na níž lze ocenit snad jen rajcovní Hewittku a fakt, že bez titulků má film něco málo přes hodinu. Chudák dabující Murray - i chatrné zbytky sarkasmu totiž scenáristi důkladně obrousili a zbavili úderného kontextu. (07.01.2024)

Kreslený Garfield je parádní zábava pro každého bez rozdílu věku, která se ale v hraném filmu změnila na stupidní a idiotskou šaškárnu s cílovkou kolem deseti let, kde už dvanáctileté děti koulí znuděně očima. O nějakém zajímavém scénáři se samozřejmě také nedá mluvit, takže je z toho nakonec jenom strašná sračka. 30% (12.02.2017)

Pozerať sa v roku 2020 na film z roku 2004 s animovanou postavou zasadenou do reálneho prostredia je už bizarný zážitok. Triky v Garfieldovi zostarli, ako keby táto postava ani nebola súčasťou prostredia, viď tohtoročné Cats. Ale dobre, to sa dá odpustiť. Nič iné sa už ale v tomto krátkom dielku odpustiť nedá. Rozhodnutie urobiť projekt Garfield ako záležitosť pre deti je tak od veci, ako keby Simpsonovci vo filme cielili na desaťročné publikum a nemohla by tam byť krčma U Očka ani jej panoptikum. Garfield musí spoznať hodnotu priateľstva, vykonať pre to nejakú tú činnosť v rozpore s vlastnou lenivosťou a na konci si zaspievať, že aj tak je pupkom sveta, aby to bolo celé od veci scénou aj zakončené. (08.11.2020)