Aftersun

Na sledování Aftersun musí mít divák správné rozpoložení, jelikož se jedná o dosti "náladový" film, který si po většinu stopáže jede dosti pozvolným - a tím pádem ne pro všechny diváky atraktivním - tempem. Na projekci mě nalákal námět a oscarová nominace pro Paula Mescala. Herecky je film zvládnutý skvěle, o tom žádná, samotný námět mě však svým zpracováním nedostal tak, jak jsem si před projekcí od filmu sliboval. Všední výjevy se střídají s tíživými vizemi (vzpomínkami), které nakonec "pod tlakem" vrcholí, a i když člověk ví, jaké emoce chtěla režisérka u diváka vyvolat, nemohu říct, že jsem jí to "baštil". Festivalová deprese, která však nevydeptá každého. (08.06.2023)

Sonda do života malé holky, která až děsivě zrcadlí to, co je mi povědomé. O to víc ve mně příběh doznívá i s odstupem času. A co víc, přidává emocím na intenzitě. Debutující Wells ponechává mnoho neznámých a rozumím tomu, když se její melancholické vyprávění s laskavým humor netrefí každému. Ovšem když se to sejde, věřím, že to v člověku zanechá spoustu dobrovolně nezodpovězených otázek a pocitů, k nimž si najde odpověď až časem. A jak jsem poznávala svět Sophii, tak díky neuvěřitelné autentičnosti Paula Mascala, slovním výměnám a i větám, které zůstaly nevyřčeny, jsem rozuměla pocitům a stavům, které měla postava otce. Vše podtrhávala kamera, která si častokrát vybírala neotřelé záběry a vytvářela tak atmosféru zasnění, snění až utopie. To vše v letním prosluněném resortu, kde se topit, není tak těžké. (25.01.2023)

Pozor, už zase spoiluji! *** Film se spirálovitou strukturou, o vzpomínání, reflexi, zpětném porozumění a bezmoci. Film, kde se pod nánosem ne-nuceného veselí, zdánlivě uvolněného a bezpečného spoluprožívání  a nevyřčených otázek a odpovědí mezi dcerou a otcem skrývá nepřekonatelná deprese, napětí a dávno předem prohraný zápas o život a o prakticky zvládnutelný vztah k životu. *** Náznaky, že Sophie otcovu depresi mohla zdědit, příběh posílají po nové vrstvě spirály dál, a ve chvíli, kdy slyšíme pláč jejího novorozeného dítěte, udělují ještě nový smysl jejímu pochopení vlastní situace nad záběry tehdejší dovolené s otcem, která zřejmě byla i posledním, jím pečlivě připraveným, časem společně stráveným, na který použil veškeré své finanční prostředky i duševní síly. *** Kdybych chystala komponovaný večer, pustila bych po tomhle snímku jako druhý film Murénu. Stejná uvolněná letní atmosféra, v níž se odehrává drama dospívající dívky bojující mezi dospělými svůj zápas o život. Ale pak už je v každém z obou filmů všechno jinak. Oba jsou však stejně jedinečné, pronikavé, rozrušující, inteligentní a hořce krásné. *~ (04.05.2023)

Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. (24.05.2023)

Aftersun - Amarcord. Je náhoda, že názvy začínají na A a mají stejný počet písmen? A dělí je skoro přesně 50 let... Myslím, že ne. Aftersun je Amarcord pro mou generaci...  Vida, toť má první konspirační teorie, kterou jsem v životě vytvořil... Režisérka Charlotte je Sophie. Je skoro na den o deset let mladší než já. Její (ani Sophiin) otec (ve filmu Culum) bych tedy být nemohl. Jsem tedy někde uprostřed mezi nimi. Mám proto  pocit, že jim oběma, a tomu co chtěla Charlotte Wells  tímto filmem říct, velmi dobře rozumím... p.s. neodehrává se to "někdy v devadesátých letech", ale v roce 1999 - podle písně Tender od Blur z alba 13, které vyšlo v tomto roce a ve filmu zní ne jako doprovodný soundtrack, ale hraje přímo z reproduktoru v jedné scéně. Singl Tender v UK Singl Chart debutoval 29. února 99 hned na druhém místě. Režisérka měla v 99. roce 12, ale až v červnu. Sophie má ve filmu koncem léta 11... Takže to celkem sedí.... (05.10.2023)