Taras Bulba

Americkí filmári v minulosti obľubovali ruskú literatúru, o čom svedčia mnohé filmy, ktoré boli v Hollywoode nakrútené podľa diel ruských autorov. V roku 1962 došlo na Gogoľovho Tarasa Buľbu, predtým boli sfilmované napr. Tolstého Vojna a mier (1956), či Dostojevského Bratia Karamazovovci (1958), tri roky po Buľbovi dostal filmovú podobu aj Pasternakov Doktor Živago (1965). Hollywoodská verzia Gogoľovho príbehu o záporožskom kozákovi Tarasovi Buľbovi a jeho dvoch synoch Andrejovi a Ostapovi bola nakrútená v argentínskych exteriéroch. Záporožskí kozáci sú najprv spojencami Poliakov v boji proti Turkom, vzápätí však povstanú proti Poliakom resp. poľskej šľachte, ktorá ich utláča. Mladší Buľbov syn sa však zaľúbi do krásnej Poľky, zradí vlastnú krv a pridá sa na stranu nepriateľov kozákov – Poliakov. Tarasa Buľbu stvárnil jeden zo „siedmich statočných“ Yul Brynner , v úlohe jeho syna Andreja sa predstavil len o 10 rokov mladší Tony Curtis. Film končí smrťou Andreja, ktorý zomiera rukou vlastného otca, ktorý nevie stráviť zradu svojho mladšieho syna. Príbeh však pokračuje ďalej, Ostap sa dostane do poľského zajatia, je popravený, Taras pokračuje naďalej v boji proti Poliakom, dopláca však na svoj zlozvyk – fajčenie, vracia sa na bojisku po stratenú fajku, padne však do zajatia a je zaživa upálený na hranici. (08.02.2011)

Slavné epické drama o Tarasi Bulbovi není o Tarasi Bulbovi, ale o jeho synovi, potamžo lásce silnější než kozácká čest. Tony Curtis se do Christine Kaufmann zbláznil na plátně i v životě, a není se mu co divit. Díky jejich chemii funguje příběh především jako romantické drama, protože jako dobrodružný, natož pak válečný film selhává hned v několika ohledech. Režisér po place posunoval zástupy vyšňořených jezdců na koních a troufl si i na dobývání opevněného města, jenže z bitev není cítit naléhavost, a ze soužití mezi Kozáky a Poláky vzájemná nevraživost. Hodně se o ní mluví, ale to je tak všechno. Kozáci s Poláky chvíli jsou, chvíli jsou proti nim, pak se tolerují a pak nenávidí. Nečekal jsem psychicky vyčerpávající syrový příběh o národní křívdě, ale takovou emocionální plochost taky ne. (19.04.2022)

Gogolova látka zaplevelená hollywoodským patosem a cirkusovou estetikou. Taras Bulba se v podání Yula Brynnera stává výrazněji zahranou a živelnější obdobou Vinnettoua Pierra Bricea. Předvádí postoje ala Duce, dává na odiv svou mužnot v chlastu, oblbování žen, zápasení a jizdě na koni, mocně se směje, do každého gesta vkládá sílu a hlasitě mluví. Ostatní kozáci mu zdatně sekundují, pokud kozák zrovna nebojuje, tak tančí kozáčka, skáče, metá kozelce, zpívá, balancuje nad jámou s medvědem a oslavuje svobodu se prohánět na koňském hřbetě či ženské. Velkou část filmu jsem si připadal jak na nějakém středověkem inspirovaném jarmarku, jenž je vděčnou příležitostí pro rodinný výlet. Pokud ovšem rovnou nejde o ten zmiňovaný cirkus. Do onoho jarmarečního hemžení neustále hraje hudba inspirovaná zřejmě šavlovým tancem. Opravdové utrpení, sledovat to. +++++ Příběh se obrací v poměrně plytkou romantickou tragédii - láska k ženě rozděluje Tarasovu rodinu a soupeří s láskou ke stepím. Ale smrt je méně mocná než obliba HW happy endů, proto přichází odpuštění Andrejovi (udělal to přeci z lásky a děsně nerad) a zlo je poraženo (kdo je dobrý a zlý poznáte velesnadno, jen u pár postav byste mohli pochybovat, kdyby je Taras Bulba poznámkou nezhodnotil). HW oblíbené propojení milostné linie s "pracovní" linií tak nachází další svůj výraz., který ovšem v samém závěru zadrhává. Zadrhává proto, že Gogol sám ve vyprávění pokračoval - scénář mu zřejmě nechtěl být nevěrný, ale ani jej nechtěl následovat. Máte-li rádi velké koňské komparzy, určitě vám Taras Bulba má co nabídnout. Tolik ořů v trysku jsem snad ve filmu ještě neviděl. (11.10.2014)

Z filmu jsem viděl jen část, protože pokud mi polští studenti na obrazovce zpívají anglicky a pak zpívají i kozáci ze stepí západní Ukrajiny též anglicky a pokud Tony Curtis(kozák prosím, to není vtip) se tváří stejně šibalsky jako v Někdo to rád horké, tak takovou píčovinu nepřenesu přes srdce i žaludek. Já jsem totiž filmový divák a to už nějakých 45 let. Snaha Hollywoodu pořád srát do historických děl komediální prvky, kterým se mohou smát pouze hloupí američané s popcornem v hubě, to byl další důvod, proč jsem to vypnul. Vždyť mám doma tolik krásných filmů, a do své smrti chci stihnout se na ně ještě podívat.... (12.05.2012)

Podle slavné povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola. No, tedy je to dost přesné, ale naprosto nechápu, proč film skončí už po osudovém střetnutí Tarase s Andrejem po Andrejově obratu. To nebyly peníze? To nebyl čas? Díky tomu vlastně odpadl Ostapův příběh a méně prostoru zbylo i na Tarase skvělého Yula Brynnera. - Film je tak vlastně především o Andrejovi (Tony Curtis) a jeho osudové lásce a zradě, jíž se kvůli ní dopustil. Kdybych neznal předlohu (Což se mi pochopitelně u ruské klasiky nemůže stát!), asi bych nic nevytýkal a jen bych chválil krásné bitevní scenérie (točeno údajně v Argentině) a skutečně bezvadný hudební, vpravdě kozácký, doprovod. (15.07.2005)