Pět ďáblů

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)

Pět ďáblů jsou chytlavou žánrovou podívanou a v námětu rozhodně bylo našlápnuto i na solidní a osudový thriller, ale skončilo to bohužel někde na půl cesty, jak kdyby tvůrci zahodili vyšší ambice a spokojili se s bezpečnými mantinely rodinného melodramatu. Jinými slovy, místo toho aby to ve finále pořádně udeřilo na všechny struny, spíše to potichoučku vyšumí do prázdna. A je to dost škoda. [KVIFF 2022] (12.07.2022)

Komentář obsahuje spoiler. Tyjo, já bych fakt rád viděl seriózně hororově zpracovanej námět, jak dítě z budoucnosti terorizuje v minulosti homosexuální partnery svých rodičů, aby dostalo šanci se narodit! To by mělo fakt potenciál. Bohužel tento motiv je v Pěti ďáblech jen lehce naťuknut a nikdy nedojde plnohodnotného naplnění. Film je ve výsledku málo žánrový a fantaskní na to, aby mě uspokojil jako žánrovka, ale zároveň příliš fantaskní a ulítlý na to, abych jej bral jako vážně míněné drama a napojil jsem se na postavy. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Zvláštní film se zvláštními postavami. Čekala bych více thrillerových a hororových prvků, místo toho jsem dostala rodinné drama o šikanované dceři a matce s kostlivcem ve skříni, které mě bohužel kvůli zmiňované nesympatičnosti postav vůbec neuchvátilo. Konec vyzněl do prázdna a taky nemám ráda, když se během celého filmu nedozvím odůvodnění názvu filmu, chm. (31.07.2022)

[KVIFF 2022] Takový nenápadný filmík, který ale dost originálně pojímá téma, které tu je už dlouho stejně jako s motivy. Od prvního obratu už nějak vím, kam film asi bude směřovat, ale tvůrci alespoň dokážou překvapit samotným koncem, který není v roli onoho předpokladu. Jinak dobře natočeno v hezké lokalitě bez potřeb rozumovat. Podařené. (10.07.2022)