Pád Berlína I.

Propaganda jako řemen, ale od sovětského válečného filmu z roku 1949 se ani nedá nic jiného očekávat. A stejně tak se dá předjímat, že tu bude plno historických faulů, které budou působit směšně a zároveň i hrozivě, když si člověk uvědomí, že podobné filmy brali lidé z tehdejšího východního bloku za bernou minci. Každopádně tohle všechno už tu bylo napsáno a zkritizováno. Já bych se spíš zastavil u herců. Gelovaní coby Stalin moc náročnou roli neměl a nic zvláštního nemusela předvádět ani ústřední milenecká dvojice, ale Hitler, to byla jiná káva. Byť je tu ústřední nácek víc než cokoliv jiného karikován, Savelev se na něm s gustem vyřádil a místy předváděl úchvatné skoro až divadelní kreace. Jestli tu byl někdo za hvězdu, tak je to právě on. No a Werich byl asi ten nejlepší Göring, jakého jsem kdy ve filmu viděl. Jak vizuálně, tak ve výrazu i pohybově. Jinak filmařina je sotva průměrná a to i vzhledem k době. Hodnotím oba díly jako celek. 35% (06.04.2024)

Rusky mluvící Hitler. Stalin, který u mapy ukazuje Žukovovi (snad je to on), jak má vést obranu Moskvy. Angličané, kteří vpodstatě financují německou válku na východě. Tuny a tuny komunistických propagandistických sraček. Přes všechny tyhle zápory jsem se slušně bavil. PÁD BERLÍNA je z hlediska válečného filmu ultrasračka, ale jako komedie funguje skvěle. (13.02.2008)

To není válečný film, ale parodie na válečný film... většina komedií, které jsem v poslední době viděl, není tak vtipná jako tohle... obvzláště kreace s Adolfem Hitlerem nebo Werichovo ztvátnění Goringa... fanatická komunistka učitelka je nářez. Válečné scény vypadají asi jako když sem si s kamarády jako malej hrál na vojáky :o) "Ja nebyt syčak, ja oficir!" "Až se dostanu do Berlína na tu tvou Friedrichstrasse, tak ti taky zničím dům." Prostě nářez! (12.02.2008)

Lány, závody, láska - ukázkový příklad ikonografie socialistického realismu, naznačující temné spojenectví Německa a Británie. Dnes slušná zábavička na úkor doby za 3-4*. Obraz si vypomáhá soudobými ukázkami vojenské techniky, autentickými válečnými záběry i modely leteckých formací a mírně mě rozhodila scénáristická zkratka od Moskvy ke Stalingradu. Hitler vyšiluje hřímavou ruštinou, Werich (i podřízená role v tvůrčím týmu mu sluší) si kolébavě užívá dočasnou roli světovládné dvojky a Aljoša pod vedením moudrého Hospodáře bojuje za vlast až k Jaltské konferenci. Kostrbatá, ale poučená režie, kamera a střih plus adaptace Šostakovičovy hudby (budovatelské z donucení) povinně vydělaly v Karlových Varech 1950 Křištálový globus. (06.03.2012)

Komsomolská pravda a loutkové politbyro. Krásné, jak spolu s těmito gumákovými opusy člověk lépe chápe celý průser čs. kina, do kterého jsme se tak lehce dostali Benešovým podpisem. Nevidět Zítra se bude tančit všude 15x, nevěřila bych, že Stalin může fungovat jako seznamovací kancelář. Ocelář a učitelka by sice k sobě měli i tak blízko, protože ocelář to nebyl ledajaký, ale jedině radou Stalinovou překlenuli tito i kulturní rozdíly. Jak prosté, milý Watsone. Elixír zapůsobil opravdu mocně, když se i Ева Браун stala fanynkou Claretty Petacci a kontrolovala svému Vůdci nehty. A co na to Y. Verikh? Vystřídal dva mocné kostýmy, jednu sváteční uniformu s řády v barvě námořnické modři ve velikosti menšího stanu, a druhou v domácím stylu, bohužel s hořlavou koženkovou vestičkou v barvě říšského dřeva. A Stalin? Však víme, jak to s takovými bývá. Sadař - sadista. (15.12.2010)