Cela

Úchylné lízatko na dobrou noc... Které sází jen a pouze na dva žolíky v rukou režiséra. Prvním z nich je originální výtvarná stylizace - počítaje v to všechny herce (kameramanu hold rovněž) a druhým je trefně neklidná a nervydrásající hudba od Howarda Shorea. Kdo slyšel separovaně zajisté potvrdí, že se samostatně soundtrack moc poslouchat nedá. O ději polemizovat nebudu, není nic moc, primární myšlenka a námět jsou docela originální, ale není s nimi nakládáno moc obratně. Na závěr podotýkám, že mé hodnocení je ovlivněno faktem, že jsem Celu viděla v kině a navíc v trochu veselejší náladě, takže emotivní požitek byl nejspíš lehce nadnesený. 70% - ***1/2" (09.02.2007)

Motív s "výskumom" snov je idiotský rovnako ako motív "tvárí" vo WOOovom FACE TO FACE. Ibaže narozdiel od FACE TO FACE má CELA inšpiratívne úchylného režiséra a na mieru vybratých hlavných predstaviteľov. Tento film by si zaslúžil podrobnú výtvarno - kinematografickú analýzu, ktorú prenechám na znalcov. Neostáva mi teda nič iné, než použiť klišéovitú frázu, že tento film je jedna veľká vizuálna orgia. Je až nepochopiteľné, že CELA prebehla slovenskými kinami bez povšimnutia a televíznu premiéru v SR a ČR zatiaľ nemala. Apropo, DVD vydané ako príloha časopisu DVD MAG je dokonalé. (17.10.2005) SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 12.3.2006 (13.3.2006) (13.03.2006)

Cela nie je žiaden scenáristický zázrak. Je to vlastne iba typický zástupiteľ trilerovej schémy predminulej dekády. Lenže natočil to ďalší zo zázračných Indov, ktorí mali šťastie na presadenie svojho štýlu v Hollywoode. Singhove vizuálne cítenie a autorstvo je natoľko výrazné, že mu odpustíte aj gýčový nádych a jednu scénu, ktorú okopíroval zo svojho klipu k Losing my religion. Lopezka mala ostať hrať a spievať s natočenými vlasmi, je to posledný film, kde je pre mňa príťažlivá. (16.09.2012)

Zvrácený výlet do mysli sadistického vraha, který si vychutnává mimořádně krutou smrt unesených slečen – skleněná cela se začíná naplňovat vodou, okolo jsou kamery, nad jejichž záznamem i vyběleným mrtvým tělem oběti se následně bude náš psychopat s kroužky nastřelenými do zad ukájet. Při policejním zásahu upadne do katatonického stavu, což už je parketa pro Jennifer Lopez, která se na léčbu takto postižených pacientů zaměřuje. Detektivka je to prostá, podstatná je forma. Dravý Tarsem Singh přispěchal s vizuálními orgiemi a je fascinovaný zvrácenými fantaziemi. Takže se jeho výtvarníci, kostyméři a maskéři náležitě vyřádili. Přesto trošku nafouknutá bublina, trošku pseudointelektuálství v jinak scénáristické impotenci, každopádně rozhodně kvituju snahu něco v daném žánru vymyslet. (24.02.2018)

Jennifer Lopez představuje v této podivné kombinaci sci-fi a thrilleru jakousi vnitřní vyšetřovatelku lidské mysli. Projekt propojení mysli psychologa a klinicky nekomunikujícího pacienta zní zajímavě, ale ani po roce a půl nejsou výsledky nijak valné. Přesto se policie posléze rozhodne tuto metodu využít, aby vnikla do mysli masového vraha a zkusila zjistit, kde skrývá poslední unesenou dívku, již by bylo takto možné zachránit. Zápletka je hodně kostrbatá a drží pohromadě jen silou kamery a barviček. Protože v cizí mysli se může výtvarník vyřádit a naházet sem písečné duny, velbloudy, víly, fantaskní oděvy, nebo na druhé straně pochmurné chodby, perverze, různá lidská akvária a podobně. Jenže to je tak jediné, čím je snímek skutečně zajímavý. Ostatně, režisér Tarsem Singh ve filmu Pád použil podobné postupy. Problém je, že jde sice o mírně inovativní řešení, jenže po Nočních můrách z Elm Street poněkud omšelé. Aby vše fungovalo, je nutné propojit obě roviny příběhu - tu reálnou, i tu snovou - alespoň uvěřitelnými a logickými pojítky. Když však vedle sebe běží paralelně, nedává to kloudný smysl - stejně jako posléze u filmu Pád. (29.07.2009)