Reklama

Reklama

Čas opilých koní

  • Írán Zamani barayé masti asbha (více)

Obsahy(1)

Celovečerní debut Bahmana Ghobadiho, režiséra oceňovaného filmu Želvy mohou létat (2004), vychází z jeho krátkometrážního dokumentu Žít v mlze (1999), který získal několik cen na mezinárodních festivalech. Název dokumentárně stylizovaného snímku poukazuje na bizarní reálii týkající se života na hranicích Íránu a Iráku. V hraničních horských oblastech Íránu je počasí natolik nehostinné, že i tažná zvířata dostávají alkohol, aby vůbec fungovala. Režisér do daného prostředí zasadil realitou inspirovaný příběh o těžkých životech dětí z kurdské rodiny. Po smrti rodičů přechází starost o mladší sourozence na dvanáctiletého chlapce. Jeho tělesně postižený bratr potřebuje operaci, kterou ale mohou provést pouze v sousedním Iráku. Tak se děti vydávají na tvrdou pouť přes hory. Sugestivní snímek o rodinné pospolitosti navzdory krušným podmínkám získal dvě ceny v Cannes. Natáčelo se v reálném prostředí a hlavní i vedlejší postavy příběhu ztvárnili neherci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

NinonL 

všechny recenze uživatele

Nejvíc mi bylo líto těch ubohých opilých mul. Film popisuje nesmírně těžký a krutý život na irácko-íránské hranici. Po shlédnutí se nedivím, že se sem z Blízkého Východu hrnou takové stovky tisíc migrantů. Cokoli je asi lepší, než život v tamní bídě. Ano, jenže co my s nimi tady, že ano. Abychom živili teroristy zvyklé na všechno, a vlastní vrahy. ()

F.man 

všechny recenze uživatele

Jakou já vždy dostanu facku když takhle koukám na takovéhle ne-západní dramata. Čas opilých koní je taková kraťoučká jednohubka, která má ale v sobě tolik emocí a dramatu, že by to západu vystačilo na několik filmů. A přitom je to vlastně blízká realita každodennosti tam někde v iránských horách. Silný film ze silného prostředí. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ćas opitých koní je film, ktorý zvádza k plnému hodnoteniu a označeniu ako film roka vďaka svojej téme. Ja si myslím, že žiadna téma na svete nie je natoľko kinematograficky silná, aby si nevyžadovala prepracovaný scenár a chytrú réžiu, ktorá vás dokáže emocionálne vtiahnuť do deja. To, že Čas trvá iba 80 minút, nie je náhoda, ono totiž ten scenár viac neunesie. Je to trochu škoda, že sa tvorcovia viac s ním nepohrali, pretože tento film nám ukazuje čierne skrinky našeho sveta, kde sa inak, ako prostredníctvom filmu nikdy nedostaneme. Každopádne je Ćas vďaka svojej téme film, ktorý MUSÍTE vidieť. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Debut Bahmana Ghobadiho, který získal v Cannes prestižní ocenění Zlatá kamera, je pokračovatelem vysoce úspěšných íránských filmů s dětskými hrdiny. Režisér se nepokouší o citové vydírání diváka, přestože povaha příběhu k tomu přímo vybízí. Místo toho otevírá závažné otázky, týkající se téměř beznadějné situace mnoha íránských dětí, které musí nezřídkakdy vykonávat těžké práce, aby uživily své četné sourozence. Dětem totiž při pašování zboží zahyne otec a tak zůstanou odkázány samy na sebe, přičemž roli hlavy rodiny na sebe bere nejstarší bratr Ajúb. Situace je o to komplikovanější, že zdravotní stav jednoho z nich je den o dne horší. Ghobadi sází především na syrové dokumentární postupy a zcela se zbavuje jakékoliv stylizace (čímž se Čas opilých koní výrazně odlišuje například od filmů Majidiho nebo Makhmalbaffa). Velmi autenticky působí i herecké výkony dětských představitelů a film tak dokáže vyvolat emoční odezvu i bez násilného tlačení diváka do kýžených pozic. Několikaminutová závěrečná scéna pak dlouho stupňuje beznaděj, aby v posledním záběru vysvitl alespoň náznak světlejších zítřků. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Íránské filmy jsou fakt husté! Čas opilých koní je film o dětech, které se musely již ve svém školním věku stát dospělými. Děj se odehrává na Íránsko - Irácké hranici ve vysokých horách, kde jedinou možností jak přijít k troše peněz je pašovat zboží do Iráku. Samozřejmě hranice je střežena a stezky vedou všudypřítomnými minovými poli. Již samo horské podnebí je zde neuvěřitelně drsné. Trochu mi to připomnělo hranici mezi Severní Koreou a Čínou, kde je situace obdobná, možná ještě krutější... Spíše než o válečný snímek se jedná o drama. Člověk si opět nutně uvědomuje jak je jinde život drsný a krutý a jak by si měl vážit toho kde a v jakých neskonale luxusních podmínkách si žije. * * * * * ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Díky uvedení snímku na mnoha mezinárodních festivalech režisér přispěl ke zlepšení veřejného povědomí o situaci v Kurdistánu, zároveň získal kontakty a prostředky k tomu, aby ve své záslužné misi mohl pokračovat. V roce 2000 za účelem natáčení dalších filmů o etnických menšinách žijících v Íránu založil produkční společnost Mij Film. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama