Anatomie pádu

Strhující vztahové a sociální drama, které nás na (pouze relativně) nejednoznačné situaci nutí podrobně zkoumat a reflektovat destruktivitu zažitého vnímání nerovnosti pohlaví (či obecně jakékoli jiné marginalizace) a zároveň i destruktivitu sebeklamu a výmluv, jimž se v takové nerovné situaci otevírá velice snadná cesta (spočívající zde v obviňování schopné a cílevědomé partnerky z vlastních selhávání) – a to v jejich osobním, vztahovém, rodinném i celospolečenském dopadu. *** Je rozhodně vzrušující sledovat, k jakým závěrům se přiklánějí které postavy a co o nich z toho lze soudit: „slaboši“ jsou přesvědčeni, že muž byl obětí své příliš emancipované partnerky, kdežto lidé zdravě sebevědomí, mající jak zdravou sebeúctu, tak i zdravý respekt k druhým, pro nic takového nemohou najít důkazy - ba spíše naopak, postupně naznávají, že Sandřina situace byla velice nelehká (cizí země, jazykové bariéry, nezralý, nespolehlivý partner), jen ona nebyla zvyklá si stěžovat. *** Ukázkovou je postava prokurátora, který vykazuje silné, ničím nepodložené přesvědčení o mužově slabší a nespravedlivě zatížené pozici ve vztahu a téměř až zapálenou nenávist k jeho přese všechno úspěšné a vyrovnané partnerce. Sledujeme, jak si z faktů konstruuje vlastní, svérázně pokřivený obraz Sandry (stejně jako Samuel), zřejmě iritovaný tím, že Sandra rozvrací jeho představy o roli spořádané ženy, manželky a matky, a bude-li osvobozena, otřese tak i jeho pozicí v systému. *** Pozoruhodné je uvědomění, že divák je oproti postavám v soudní síni ve značné výhodě, jelikož vidí celou skutečnou partnerskou hádku, z níž jsou Samuelova zuřivost i zoufalství stejně jako Sandřina snaha svému partnerovi věci nasvětlit z druhé strany naprosto zřejmé - to ale neplatí o pouhém zvukovém záznamu. Filmové postavy jsou tedy ponechány ve větší nejednoznačnosti a tedy i v nezbytnosti více se snažit analyzovat Sandřiny výpovědi, její skutečnou pozici ve vztahu (např. jak trpělivě akceptovala, že žije kvůli partnerovi už podruhé v cizí zemi, nemluví vlastním jazykem dokonce ani se svým synem, ustupuje Samuelovým výlevům a rozmarům, nenechává se při práci rozhodit složitými okolnostmi atd.), možnou objektivitu Samuelových obvinění a také zpytovat vlastní pohnutky ovlivňující jejich úsudek. Ale domnívám se, že i přes tohle vizuální nadržování (doteď si lámu hlavu, proč se Justine Triet takhle rozhodla, proč nenechala i diváky vystavené pouhé zvukové stopě té klíčové situace, ale zřejmě věděla, čeho si přeje dosáhnout) si do jisté míry musí i diváci klást stejnou otázku: jaké vnitřní pohnutky koho v kterou chvíli přiměly k tomu, že třeba i jen krátce váhal nad Sandřinou nevinou. I my jsme na to téma měli cestou z kina celkem přínosnou debatu. *** CHYBY: Našla jsem vad na kráse bohužel několik, což pro mě na rozumové rovině přesvědčivost snímku mírně oslabuje, ale ve výsledku jsem schopná je odpustit – dojem z něj zůstává stejně silný, jako by v něm ty chyby nebyly, a jeho výjimečnost i tak zasluhuje plný počet hvězd. --- Ta hlavní chyba je nicméně stěžejní a spočívá v tom, že snímek nenápadně od otázky, jestli se Samuel zabil nešťastnou náhodou, nebo byl zavražděn, přesouvá pozornost k otázce, zda se zabil sám, nebo byl zabit partnerkou. Sebevražda se přitom po výpovědi syna Daniela jeví nakonec jako nejpravděpodobnější – a na tomto základě je Sandra soudkyní osvobozena. Samuel se logicky jeví jako vyčerpaný člověk, který si nebyl jist svou odolností, vnímal sám sebe jako někoho v náročné situaci, komu docházejí síly a kdo se svým životem dost možná brzy skoncuje. Povídání o těžkém údělu vyčerpaného Danielova psa mělo být přesvědčivým příměrem sebelítostivého člověka. Jenže ono ve skutečnosti nedává vůbec smysl, aby se člověk pokoušel zabít skokem z druhého patra do sněhu! – a nejde přitom ani počítat s tím, že se při pádu praští hlavou o střechu přístěnku – nejpravděpodobněji by v takovém případě skončil s nějakým zraněním. Kdyby se Samuel chtěl skutečně zabít, pak by bylo namístě se oběsit, otrávit nebo to někam napálit autem v plné rychlosti. Nejpravděpodobnější je tedy nakonec nešťastná náhoda, ale v tom případě je Danielova výpověď zcela nepodstatná – a zároveň Sandřiny výpovědi o Samuelově opatrnosti zůstávají platné, takže je i to přece jen těžko pochopitelné. Další chybou je, že když Daniel vypovídá, že v psích zvratkách nalezl kousky bílých prášků, pak vůbec nedává smysl, aby prokurátor spekuloval o možnosti, že se Samuela mohla pokusit otrávit Sandra – v takovém případě by tablety musely být rozdrcené na prášek a nemohly by být vidět ve zvratkách – nikdo na to ovšem ani nepoukázal. *** (Ve Světozoru s Lí a R.) *~ (16.10.2023) (méně) (více)