Anatomie d'une chute
Anatómia pádu
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Recenze (268)
No nic moc z mojho pohladu. Nebavilo ma to. ()
Hádka jako důkaz ?.....Rozporuplné pocity. Ze všeho. ()
Brilantní. ()
Úroveň pojednávania level Súdna sieň. ()
Spoiler. Nebýt nejednoznačného konce, tak se nebojím dát 4*. Po osvobozujícím rozsudku jsem ještě alespoň 10 minut do konce čekala napnutá, že přijde nějaký wow efekt. Ten se ale nedostavil a já jsem se zklamáním mohla vydechnout. Jinak se jedná o dost detailní soudní proces a intimní vhled do domácnosti. Tzv. za zavřené dveře. Herecký výkon pejska byl epický a bezpochyby by si zasloužil Oscara. Naprosto mi vadil ten řitní alpinista, který vedl proces. Brrr. Osobně jsem se po zvážení nakonec přiklonila k názoru, že ta prolhaná Němka svého muže hanebně zavraždila. Ale teda hrála nevinnou opravdu přesvědčivě. ()
Filmové překvapení roku. Dvou a půl hodinové, těžkotonážní drama, odehrávající se převážně na dvou lokacích, ve kterém hrají docela neznámí herci a překypuje dialogy, může zprvu působit jako náročný kousek, pro mě se však jedná o pravý opak a film mi utekl jako voda. Věcné dialogy, které uvěřitelně popisují úskalí vztahu dvou kreativních a komplikovaných charakterů. Zároveň film staví diváka do atraktivní a docela nezvyklé situace, kdy v průběhu celého soudního procesu nezná skutečnou pravdu a pouze se na základě nově prokázaných skutečností přiklání k jedné z několika možných verzí. Samotný soudní proces poukazuje nejen na problémy tří hlavních postav, ale také na řadu společenských stigmat, zejména - nerovnost pohlaví, tíhu viny a následné vypořádávání se s ní, obezřetnost společnosti před silnou a emancipovanou ženou a zároveň souznění té samé společnosti se slabým a nevyváženým mužem, význam psychologů, atd. Onu emancipovanou ženu v Anatomii pádu naprosto výtečně hraje Sandra Hüller, letos jsem rozhodně neviděl lepší ženský herecký výkon. Dost podobně bych ale mohl mluvit i o zbytku herců. Samotná zápletka je bezchybná, hrozně lidsky odvyprávěna a díky tomu i uvěřitelná. Scénáristům tleskám a všem lidem kterým nevadí absence akce výměnou za pár životních pravd a řadu výborných hereckých výkonů doporučuji. SOMETIMES WE FIGHT TOGETHER AND SOMETIMES WE FIGHT ALONE, AND SOMETIMES WE FIGHT AGAINST EACH OTHER, THAT HAPPENS. ()
Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo. ()
Francouzský film, který, dalo by se říci, obletěl celý svět a mnozí jej prakticky neustále pasovali na favorita v boji o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jaký mám názor na tento fenomén já? Je to v celku nuda!Film je velmi dlouhý. Nepřiměřená stopáž je tím největším problémem tohoto filmu. Asi dalším je tak trochu scénář, který je velmi kvalitní, ale místy - hlavně tedy v závěru - působí tak, jako by si již tvůrci nevěděli s ním rady. Točí se ve smyčce a jejich největším problémem je, jak to celé ukončit. Konec může být uspokojivý. Já byl uspokojen zhruba na 50 %.Herecké výkony netřeba komentovat. Jsou skvělé. Spíše mě mrzí, nechci říct, jakási obrazová nevyzrálost filmu. Srovnám-li Anatomii s českým Obžalovaným, je vidět markantní obrazový rozdíl - Anatomie je obrazově neskutečně plochý film. Prostoru soudní síně se dalo využít mnohem více. Je pravda, že toto až dokumentaristické obrazové vyjádření má cosi do sebe (díky tomu se i my můžeme stát přímými účastníky soudního řízení), ale je prostě neskutečně monotónní, což při takovéto délce je vskutku uspávajíci.Trošku mě mrzí absence hudby. Neříkám, že každý film musí nutně mít hudební podkres, ale tento by si nějaký čistě atmosférický jistojistě zasloužil. I proto za mě nemá Anatomie pádu prakticky žádnou atmosféru, což je ohromná škoda.Mám velmi rád soudní dramata. Scénář je kvalitní (i přes již zmíněné nedostatky). Film je ale bohužel i o obrazu a ten mě u Anatomie nikterak moc nezaujal.Není to špatný film, ale je přespříliš dlouhý a místy velmi repetetivní. Mírné zklamání se dostavilo, ale i přesto jej mohu doporučit. ()
Skvělý herecký výkon Sandry Hüller. ()
Ohavná kamera, podivné nájezdy na detail obličejů jak z home videí narozeninových oslav natáčených na digitál s automatickým zoomem, zaostřováním a rozpoznáváním "falešných obličejů". Schopnost kamery vyčenichat a následně nekompromisně zazoomovat na pokleslou čelist, grimasu nebo nekontrolované oči v sloup účastníka, jemuž to ujelo, zatímco ostatní drží odpovídající výraz ve tváři a strojeně produkují společensky očekávanou emoční odezvu (na sfouknutí svíček, "pivrnecký humor" během přípitku nebo vybalení dilda z dárkové krabice). Tolik k negativům, pokud pominu vyhrocenost státního zástupce, který s tou svojí přestřelenou gestikulací, intonancí, pitvořením a vlajícím mundůrem jako by vypadl z britských sitcomů, nebo hůř, z technoparty. Přemýšlela jsem ale nad tím, v čem se vlastně liší tohle zrežírování soudního procesu od desítek dalších nad rámec procedurální. Líbila se mi ta paralela obhajoby s literární (auto)fikcí. Do jaké míry to, co nazýváme "realitou", vůbec existuje, anebo existují jenom interpretace skutečnosti. Do jaké míry je paměť autofikčním nástrojem. Je-li interpretace pravdou, zdali v absolutní hodnotě vůbec existuje a do jaké míry je vůbec potřebné o ni usilovat. Ostatně jak pravíval jeden doktor: pravda nemůže překážet na cestě dobré historce. Ačkoliv obhajujte tohle před soudem. Témata svědectví, nespolehlivé paměti a spolehlivosti interpretace. Je těžké prokázat konzistenci identity, která je z podstaty proměnlivá, integritu, která je paralelně revidovaná, tváří v tvář soudu, který chce jednu verzi příběhu a jednu jasně definovanou bytost. Je každá interpretace skutečnosti hodnověrná? Z fluidní podstaty existence pravděpodobně ano, třebaže jich je víc než jedna jediná a každá je vedená jinou optikou. Všechny verze scénáře dělají z obviněné postavu románu zasazenou do odlišných okolností, hodnotového rámce a setu motivací. A všechny jsou možné. A kolem těchto variací na to, co se skutečně stalo, stojí samozvané plešaté hlavy s aureolou a se založenýma rukama kolektivně debatují nad tím, jaký scénář vybrat, na čem se shodneme. Je pravda to, na čem se shodne většina? Jenže člověk má sklony přirozeně sahat po tom, co konvenuje s jeho hodnotami, a deviace od jeho světonázoru odsuzovat či nepřipouštět. S mojí obří dávkou empatie a ambivalence bych jako soudkyně neobstála, ale nemělo by být právě zpochybňování zjevného podstatou soudního procesu? Je to trochu glajchšaltace bagatelizace té obrazové informace, ale povšimněte si, že jsem ani jednou nepoužila výraziv "subjektivní" či "objektivní". Pointu nemám. PS: Ta zdokumentovaná hádka mi připomněla bergmanovské Scény z manželského života, tyhlety intošské argumentační přestřelky na dřeň kritického myšlení i ega miluju. PPS: jenom mi při sledování filmu přišlo trochu škoda, že postava nevidomého mohla být z formálního hlediska vytěžená líp než jen v rovině toho, že má sice o jeden záznamový smyslový aparát míň, ale z hlediska věrohodnosti svědectví mu to v porovnání s ostatními nikterak nepřitěžuje. V rámci dynamiky soudního procesu by se dalo např. pracovat s trajektorií zvuku podle toho, kdo zrovna mluví, případně s ilustracemi určitých pasáží z výpovědí vedenými optikou nevidomého s imaginací dítěte. Dokážu si představit, že by to v jistých momentech mohla být i docela makabrózní zábava. () (méně) (více)
Vyšetrovanie vraždy manžela a súd, vypočúvanie. Syn príde so psom a po návrate domov nájde mŕtveho otca ležať v kaluži krvi a snehu pred domom, zatiaľ ,čo manželka si išla ľahnúť a ostane z toho v šoku. Zbytočne dlhá stopáž filmu , viacmenej celý film sa len rozpráva a vyšetruje sa jedná vec až po samotný záver Dávam 2* z jediného dôvodu Francúzska produkcia aj keď vo filme sa rozpráva aj po anglicky ale to nieje vôbec na škodu ()
Jedno z nejoceňovanějších a nejdiskutovanějších překvapení minulého roku je konečně k sehnání.. Možná nebylo nejmoudřejší se do snímku pouštět zcela bez přípravy, i třeba proto, že jsem si myslel, že jde o leteckou katastrofu (nazvěme to naivitou), ale především, že Anatomie pádu není kousek, do kterého se před spaním zažerete a třeba "přetáhnete večerku", aby jste se dobrali konce.. Přeji všem, aby viděli film co nejdříve anebo mu dali chvíli čas, jelikož teď na přelomu roku se na mě valil ze všech stran a bylo skoro až necitlivé mu odolávat, když každý pěl takové ovace. A je možná rozumnější počkat, až emoce utichnou.. Anatomie pádu je teprve čtvrtý celovečerní kousek od francouzské režisérky Justine Triet, ale že se dočká takového ohlasu, se rozhodně nečekalo, ovšem když se z loňské divácky oblíbené festivalovky stal takový hit, byl jsem opravdu zvědavý, čím nás francouzská produkce zase jednou hodlá obohatit. A zda je Anatomie pádu aspoň nejzajímavějším evropským filmem roku? No, nejen že se i na evropském filmovém rybníčku urodily lepší kousky, ale i čistě na francouzském trhu mě daleko více zasáhli perfektní Tři mušketýři.. Příběh vypráví tragický rodinný příběh, kdy poklidné žití rodiny věhlasné spisovatelky Sandry přeruší šokující smrt jejího manžela. Pryč od civilizace, kdesi v horách na odlehlé chatě je její muž nalezen mrtev po pádu z okna domu. Byla to sebevražda anebo do něj manželka strčila? A tak se rozplétá kriminální podstata celého činu a minulost páru je odhalována před zraky všech médií a veřejnosti.. Samotný úvod, v němž probíhá důkladné vyšetřování policie, se vleče a neustále divákovi klade otázku, co je ta manželka zač. Rozbor rodinného krbu, analýza podivné příčiny smrti, to má být pouze úvod k zjištění, co stálo za tragickým pádem milovaného otce od rodiny.. Jak normálně miluji ty filmové úvody, které vás pomaličku vkládají do příběhu a vy se sžíváte s postavami, tady se to nehorázně vleče. Postupné vyšetřování sledujeme skrze skoro anonymní osoby policejních detektivů, kteří tak nejsou motorem celého případu. Skoro bych řekl, že všechno divákovi zprostředkovávají samotné podezřelé postavy, které zcela normálně mají nejen citově zkreslené vnímaní, ale třeba mlží, jak se jim hodí. A jako průměrný divák kriminálek jste rychle nabytí skepsí.. Nejhorší je, když jdete k filmu s nějakým vnějším očekáváním, které ještě třeba pramení spíše z řad filmových vzdělanců, máte někdy totiž pocit, že se Vám dostane zážitku, jaký by se Vám měl líbit a mělo by na něm cosi být.. Jenže já měl u Anatomie pádu snad celou první polovinu pocit, že to nedám.. Neuvěřitelně vlekoucí se vyprávěcí tempo, pomalé dialogy, které stejně nemají větší gradaci a těm šťastnějším se pořádného rozřešení dostane až ve finální třetině. Divnej kluk, divná matka, kteří tolikrát působí citově úplně mrtvě.. A pak to přijde, film se konečně výrazně posune a příběh přehodí v čase až do samotného soudního přelíčení, v němž se má rozhodnout, co se stalo otci a zda se z synka nestane náhodou rovnou sirotek, když mu maminku zavřou za vraždičku tatínka.. Uznávám, průběh soudu je super. Nemáte ani na chvíli pocit, na čí straně je moudřejší stát. Oba právní zástupci pronášejí svoje obsáhlé monology ve snaze vylíčit obžalovanou, tak aby zapadla do jejich představy o činu. Zpětně se sice díky retrospektivnímu výkladu dozvídáme i ten "úvod", který z dané kompozice úplně vypadl a není tak nouze o napětí či emoce.. Je to ten film, kdy musíte vědět, jak to dopadne a bez toho zjištění se nemůžete pohnout dále, nemůžete jít spát, nemůžete myslet na nic jiného, ale přichází to až pak.. Mám rád filmy, které si hrají s divákem, nechávají v něm bublat teorie a je zapotřebí jeho vlastních skládaček, aby se dobral obrazu, jaký se třeba pak bude shodovat s výsledkem, jenž přednese rozřešení příběhu. Ale tohle není ten případ, minimálně ne po celou dobu.. Už jsem viděl hodně soudních dramat, takové téma vyhledávám. Žeru právnické přestřelky, i když tady jsou hodně podřízeny filmu. Ovšem stejně bych čekal víc. Bojujete o životy, rozhodujete o svobodě, rozvracíte rodinu a já chci vidět stříkající emoce postav. Tak seš nevinná ne, copak můžeš jít do vězení.. Hodně podřízeno přístupu a směru, jakým chtějí tvůrci dílo vést, a pokud vás to jako mě nechytlo vyčítejme ten severský chirurgicky odpoutaný přístup. Chce se mi brečet, jak si zdejší postavy nechaly svoje slzy pro sebe a ani na závěr nenechali ukázat, že jsou taky lidé.. Anatomie pádu se bude líbit, kdo chce být chytrej řekne, jaká pecka to byla. Já to uznám, nesedlo mi to a považuji dílo skoro za banální a mezi loňskou špičku se to nemá šanci vyšplhat. 65% () (méně) (více)
Z poloviny rodinné drama, z druhé poloviny soudní drama. Vyšetřování jednoho pádu z okna, jedna podezřelá. Je to zajímavý film, dobře natočenej. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se těšil na závěr s tušením, že se stane něco bombastickýho a tím víc jsem byl nakonec z konce zklamanej. Zbytečně nadhodnoceno, za mě 65%. ()
Ne, na tenhle "špek" já skákat nebudu. Vždyť je to klišé na klišé. Tatínek s maminkou už se nemají rádi, hádají se, a jejich syn, navíc se zdravotním handicapem, tím trpí - to je smutné. Tatínek je jednoho dne nalezen mrtvý na sněhu s podezřelou ranou na hlavě (patrně extrémně mrzlo a sníh měl tvrdost baseballové pálky) a scénáristický chaos může začít. Tradičně teatrálně pojatý soudní proces rozplétá partnerské soužití dvou sobců - jakoby všichni spisovatelé museli být narcistní sobci - a zdá se, že o rozpletení záhadného úmrtí ani tolik nejde. S nepříjemnou tendenčností se z celého případu má stát jakási obecná výpověď o genderové ne/rovnosti, manželských stereotypech, podivně okořeněná bisexualitou a lesbickým úletem. Ovšem tatínkovi už žádné řeči život nevrátí a mrtvý je prostě proto, že to tak Justine Triet chtěla... Jediná živoucí a tragická postava ve filmu je jejich syn, dítě, jež se stalo obětí nevyváženého vztahu dvou dospělých, kteří veškerý čas věnovali vzájemnému zraňování a okázalému nerozumění - právě on je jedinou skutečnou obětí celé události... ()
23.02.2024: Jak dosvědčit, že se něco stalo nebo nestalo, když jste tam byli jen ve dvou? Co je ve vztahu normální (a co ne), co je láska (a co ne) a co je ještě v "pořádku"? Jak byste se obhajovali vy?... Silný snímek... [nemocenský binge] ()
Precízne napísaná súdna dráma s brilantnou Sandrou Hüller, ktorá podáva výkon hodný Oscara. Na druhú stranu si ale myslím, že víťaz Zlatej palmy by mal zanechať iný dojem, ako to, že bol film fajn. A možno som mal len príliš vysoké očakávania. [KVIFF2023] ()
Chladný, velmi zdlouhavý děj o vyšetřování s mrtvým manželem, bránící se hrdinkou a věrným psem. Přehnaná očekávání.(max.50%) ()
Anatomie pádu, je úžasný film a to bezesporu. Psychologie postav a podrobnosti, ze soudního přelíčení, jsou velice autentické. Sandra je úspěšná autorka fiktivních románů, založených na částečných zážitcích, z jejího života. Manžel Samuel by chtěl být úspěšný, ale Sandra má prostě navrch a o tom to celé v podstatě je. Samozřejmě je tam mnoho psychologických linek, které směřují jen k tomu jednomu. Dozvíme se co se stalo, na částečně zrekonstruované chatě, nebo ne?! Musím říci, že já jsem se nenudil ani minutu a to stopáž ohledně tématu vraždy, či nehody je téměř vražedná. ()
Hoci sa film Anatómia pádu navonok javí ako thriller zo súdnej siene, jeho jadro je oveľa hlbšie a komplexnejšie ako len klasické "hádajktojevrah". Je to film o vzťahoch, či už medzi manželmi, rodičom a dieťaťom alebo nevidiacim chlapcom a jeho psom. Kladie mnoho pálčivých otázok, ktoré vás prinútia premýšľať o svojich vlastných vzťahoch ešte dlho po titulkoch. Je to brilantný príklad toho ako nakrútiť napínavý a inteligentný film, ktorý je jednak výzvou no zároveň baví. Sandra Hüller podáva špičkový výkon, za ktorý si zaslúži všetky ocenenia vrátane toho najcennejšieho plešatého. ()
Žádný film nečekejte. Spíše nudnější, epizodní, hraný dokument či lépe vhled do justiční síně "soudkyně Barbary" s rozborem tuctového, nepříliš výjimečného kriminálního případu nenadálého úmrtí s kopou zcela běžných právnických pindů. A když už se protrpíte kupou zdlouhavých nezáživných i velmi poskrovnu sympatických dialogů a náznaků do pouze ZDÁNLIVĚ možného či nadějně šokujícího nebo alespoň takového konspiračního finále, že by to mohlo být všechno jinak, zpraží vás banální informace............FŠECKO BLBĚ DOBŘE DOPADLO avšak s velmi nevděčnou výhrou vítězky...... Bravo...... Opravdu velmi mě mrzí, že od průtoku odpadní trubkou nezachrání tento justiční polotovar ani obdivuhodný, oprávněně Zlatou palmou ověnčený herecký koncert Sandry Huller. Ale to je nebohé VŠE a k mému hodnocení filmu jako celku to nestačí. Zajímavé je, že náznak prolínání se reálného života s dramatem spisovatelky a tajným nahráváním použila ( nadějná, nezkušená, ale jistě sečtělá a Kingem odkojená) Triet již ve vcelku beze škod vstřebatelném dramatu "Sibyl". ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Reklama