Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Videa (9)
Recenze (231)
Zdařilé psychologické soudní drama klasického střihu s osmdesátkovým feelem. Zásadní devizou filmu jsou bezpochyby herecké výkony představitelů hlavní postavy a jejího syna, i promyšlený ibsenovsky pojatý scénář, vynikající zejména dobře odposlechnutými vztahovými dialogy. K slabším prvkům filmu patří paradoxně ty části děje, které se odehrávají přímo v soudní síni, neboť trestní soudní řízení je zde prezentováno jako intelektuální debatní kroužek, kde v jeden okamžik nařízeně hovoří soudkyně, státní zástupce, advokáti, obžalovaná i svědci. Zvláště obskurní je postava teatrálního státního zástupce, která vypadla spíše z nějakého hollywoodského poválečného filmu. Ne zcela využité je taky slibně nakousnuté téma prolínání literatury a reality (které se u filmu o manželském spisovatelském páru přímo nabízí), jenž je odbyto několika náznaky a bonmoty. Celkově velmi dobrý film, u kterého jsem ale asi s ohledem na jeho vítězství v Cannes čekal víc. ()
Přesně ten typ ukázkového festivalového filmu. Domněle běžný námět je natočen rádoby realisticky a nápaditě. Jenže ve skutečnosti je divácky nesmírně chladný, ponurý a horko těžko přístupný. Byť to nadšení chápu, pár takových filmů už jsem zažil, tak mě to prostě nebavilo. 150 minut totální filmařské chladnosti. ()
Začína to ako nejaká zmiešanina detektívky od Agathy Christie a thrilleru od Hitchcocka, z toho som sa náramne tešil. Ten pocit sa ale postupne vytráca ako intimita v klimaktériu a človek dostáva najprv základné dávky a potom boostre uistenia, že pôjde len o súdnu drámu, ktorá má v podstate riešiť štruktúru vzťahov. Našťastie sa nenápadne pridajú aj prvky diverzity, aby to na festivale malo zaručený úspech, takže do notíska ďalšia fajfka, ale to mi nestačí. Problém je 150 minút a ten pocit, že hľadanie vinníka nie je to najpodstatnejšie, čo film chce v skutočnosti vyjaviť, a že to všetko je nakoniec nejednoznačné od začiatku až do samého konca. A keďže ja sa netvárim, že som zjedol Šalamúnov exkrement okorenený výťažkom z ikier 100 najväčších umelcov histórie, aby som sa artisticky kochal aj z prilepenej lentilky na zárubni, pokojne poviem na rovinu, že po 2 a pol hodinách som očakával aj nejaké odpovede a nielen náznaky. ()
Už od začátku pěkný exkurs do vyšetřování včetně ukázaní různých typů rekonstrukcí nebo dvou znaleckých posudků z nichž každý tvrdí něco jiného. Mám docela rád ve filmech soudní prostředí. Toho je tady taky docela dost. Líčení u soudu, kde se postupně odkrývají tajnosti okolo charakteru hlavní postavy a jejího vztahu s mrtvým manželem byly taky celkem pozoruhodné. Je to silné, když syn postupně zjišťuje, že by matka mohla být mostrum. Scéna přehrávání nahrávky je tady nejeemotivnější a Sandra se v ni ukáže vážně jako zaškplá intelektuáýla. Vlastně je toho v tadytom filmu hodně zajímavého a hodno (i pro mě) chvály. i tak se zatím nemůžu rozhodnout pro subjektivní čtvrtou hvězdu. Párkrát jsem u toho (já barbar) zaklinbal. Je pozdě a přišlo mi to trochu neúměrně roztáhlé do dvou a půl hodin (!), a místy tak civilně a věčně natočené, až se mi to zdálo až chladné včetně samotných postav (snad až na možná až moc přemýšlivého synka, který byl ale jinak fajn.) To hlavně v první půlce, v té druhé soudní je to takový kolotoč dialogů a psychologie, že to i tak svým způsobem strhne. No a závěr? Tam mi zase přišlo, že tak nějak vyšuměl do ztracena, ale svým způsobem to tak mělo být. Možná jsem to ani správně nepochopil. ()
Na tento film som sa veľmi tešil, obzvlášť po toľkých chválach a prestížnych oceneniach. Ale napokon mám z toho dosť zmiešané pocity. Úvod filmu ma síce chytil, ale potom celé to nekonečné vyšetrovanie bez konkrétneho záveru, a navyše nesympatická Sandra, ktorá pôsobí dosť pochybným dojmom. Ani mi jej nebolo ľúto, keď ju tam vláčili po súdoch. V závere som očakával nejaké rozuzlenie - ideálne scénu, ktorá by odhalila, ako to skutočne celé bolo. Ale nič... Takže celkovo skôr sklamanie (resp. nenaplnené veľké očakávania). 2* ()
Galerie (19)
Zajímavosti (17)
- Hoci sa očakávalo, že film bude francúzskom nomináciou na Oscara za medzinárodný film 2024, prekvapivo bol nominovaný film Umenie jesť a milovať (2023), čo vzbudilo určitú kritiku aj nepochopenie, keďže Anatómia pádu bol omnoho úspešnejší film. (Arsenal83)
- Film zarobil za prvé tri týždne v USA cez milión dolárov, čo mu umožnilo umiestniť sa na jedenástom mieste v amerických pokladniach v tomto časovom úseku - čo je najlepší výsledok pre francúzsky film uvádzaný v USA. (Arsenal83)
- Sandra Hüller si za svůj výkon vysloužila nominaci na Oscara, a to jako třetí německá herečka v historii, první za téměř 80 let. Naposledy to byla v roce 1938 Luise Rainer za film Dobrá země (1937), která tehdy vyhrála. (DavePave)
Reklama