Anatomie d'une chute
Anatómia pádu
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Recenze (251)
Skvělé drama. Přesně v poměru 50:50 závěr "udělej si ho sám". Ale co se stalo, není důležité. Důležité je, co k tomu vedlo. Pro toho, kdo se chce zamyslet, brilantní 👍 ()
Tak reálné, tak silné a přitom stále artové. Prostě moderní vysoce nadstandardní snímek, který uteče jak nic a vy jste stále u vytržení. to vše doplněno skvylými hereckými výkony, no těžko mám co vytknoéut.. ()
Desná zývačka... ()
(KVIFF 2023) Vzťahy sú chaos, niet v nich jednoznačných hrdinov a záporákov, a každé gesto môže mať mnoho významov. Brilantná štúdia nejednoznačnosti a krehkosti tých najintímnejších vzťahov, ktorej sa netlieska postojačky len preto, že je vo svojom chladnom odstupe odzbrojujúca. Kto pristúpi na hru a vzdá sa nároku na jednoduché odpovede, môže sa stať detektívom ľudských duší v tejto pohnutej rodine, a možno sa niečo dozvedieť aj o sebe. ()
Anatomie pádu byla kritiky tak vychválená, až jí to trochu škodí. Je to dobrý film, ale první skoro hodina je takové obyčejné detektivní drama, a teprve pak se to rozjede. Nakonec jsem odcházel spokojený, ale ten začátek se opravdu dost táhl. - Každopádně se podařilo vybudovat funkční drama v klasických Bergmanovských tradicích, kde sledujete hádku manželského páru a každý má své pádné argumenty, takže člověk chápe obě strany sporu. ()
Moc me ten film chytil. Skvele zahrane a to asi hodinu a pul trvajici soudni drama bylo naprosto strhujici. ()
Zjevně nejsem intelektuálně natolik na výši, abych tuto nudnou hru na hledání nevyřčeného pochopila. A asi nejsem ani objektivně hodnotící divák, neb jsem u sledování filmu asi dvakrát vytuhla. Což se mi zase tak často nestává. Vizuálně šeredný film, který je tak zoufalý, že jako divákovi mi bylo zcela jedno, zda je Sandra vinna, či nikoliv. Syn Daniel nesympatický, soudní přelíčení jak z říše za zrcadlem. Prostě až nemravně dlouhá a ubíjející intoušovina, jenž si už nikdy zcela určitě nepustím. Do úplného kopru to nepošlu, jen díky skvělému hereckému výkonu toho psa. Za mne 10%. ()
proc tam kazda zena vypadala jako chlap ? ()
Dvě a půl hodiny čekáte na geniální pointu a nepřijde skoro vůbec nic... Další z řady filmů, kde si tvůrci mysleli, že dítě s vadou jim zachrání celý počin. Ale některým nepříliš bystrým akademikům to evidentně ke štěstí stačilo, tak se můžeme těšit na zával dalšími podobnými zbytečnými hovadinami... * kino Atlas ()
No nic moc z mojho pohladu. Nebavilo ma to. ()
Hádka jako důkaz ?.....Rozporuplné pocity. Ze všeho. ()
Marriage Story meets Law and Order meets (čisto subjektívne) Basic Instinct meets Tár. A predsa to nemá takmer nič z menovaných, je to osobité, vlastné, banálne a pritom celkom originálne. Brilantný scenár, herci perfekcia, ale predsa len, čakal som ešte väčšiu pitvu do anatómie pádu jedného vzťahu. Takto som si musel veľmi veľa domýšľať a hlavnú antihrdinku doanalyzovávať. Čo bol možno zámer a je to tak dobre a dokonca to mám obvykle i rád, ale v prípade tohto filmu mi to trochu uberá zo zážitku. ()
Po delší době jsem zhlédl další intelektuální film, a musím říct, že jsem naprosto nadšenej! Zašel jsem totiž s bráchou do kina na předpremiéru 18.10., tak jsem to měl o to zajímavější. Nechci nikomu nic vyzradit, takže komentář hodně osekám. Co můžu ale říct, tak že se ve filmu mnohem míň řeší to, jestli Sandra (Sandra Hüller) svého muže zabila, nebo ne. To ovšem nebylo ve výsledku až tak podstatné, protože si film připravil pro diváka plno jiných překvápek v podobě těžké, hutné atmosféry, famózních hereckých výkonů (Sandra Hüller top!), nápadité kamery a mnoha vypjatých scén (hlavně ta soudní líčení a manželská hádka - to jsem byl u těch scén jak zařezanej!). Jsem tedy rád, že se jedná o festivalový snímek, protože dává prostor právě těmto scénám vyniknout v celé své délce; něco takového by jinak u normálního kino-filmu zkrátili. Musím ale poznamenat, že v těch oddychovějších scénách mohli naopak nějakou tu stopáž vystříhat, protože už to začínalo být ke konci lehce zdlouhavější a závěr se ne a ne objevit. Já osobně bych byl u Anatomie pádu schopen jít i, s nějakým tím týdenním zapřemýšlením, s hodnocením na horších 5⭐, ale brácha by zas šel naopak o hvězdu níž, tak jsme se dohodli na kompromisu čtyř. Rozhodně bych si dal v blízké době podobný film jako tento. Vyhodnocení: Ta hádka byla zlá😨! ()
Brilantní. ()
Úroveň pojednávania level Súdna sieň. ()
Filmové překvapení roku. Dvou a půl hodinové, těžkotonážní drama, odehrávající se převážně na dvou lokacích, ve kterém hrají docela neznámí herci a překypuje dialogy, může zprvu působit jako náročný kousek, pro mě se však jedná o pravý opak a film mi utekl jako voda. Věcné dialogy, které uvěřitelně popisují úskalí vztahu dvou kreativních a komplikovaných charakterů. Zároveň film staví diváka do atraktivní a docela nezvyklé situace, kdy v průběhu celého soudního procesu nezná skutečnou pravdu a pouze se na základě nově prokázaných skutečností přiklání k jedné z několika možných verzí. Samotný soudní proces poukazuje nejen na problémy tří hlavních postav, ale také na řadu společenských stigmat, zejména - nerovnost pohlaví, tíhu viny a následné vypořádávání se s ní, obezřetnost společnosti před silnou a emancipovanou ženou a zároveň souznění té samé společnosti se slabým a nevyváženým mužem, význam psychologů, atd. Onu emancipovanou ženu v Anatomii pádu naprosto výtečně hraje Sandra Hüller, letos jsem rozhodně neviděl lepší ženský herecký výkon. Dost podobně bych ale mohl mluvit i o zbytku herců. Samotná zápletka je bezchybná, hrozně lidsky odvyprávěna a díky tomu i uvěřitelná. Scénáristům tleskám a všem lidem kterým nevadí absence akce výměnou za pár životních pravd a řadu výborných hereckých výkonů doporučuji. SOMETIMES WE FIGHT TOGETHER AND SOMETIMES WE FIGHT ALONE, AND SOMETIMES WE FIGHT AGAINST EACH OTHER, THAT HAPPENS. ()
Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo. ()
Skvělý herecký výkon Sandry Hüller. ()
Spoiler. Nebýt nejednoznačného konce, tak se nebojím dát 4*. Po osvobozujícím rozsudku jsem ještě alespoň 10 minut do konce čekala napnutá, že přijde nějaký wow efekt. Ten se ale nedostavil a já jsem se zklamáním mohla vydechnout. Jinak se jedná o dost detailní soudní proces a intimní vhled do domácnosti. Tzv. za zavřené dveře. Herecký výkon pejska byl epický a bezpochyby by si zasloužil Oscara. Naprosto mi vadil ten řitní alpinista, který vedl proces. Brrr. Osobně jsem se po zvážení nakonec přiklonila k názoru, že ta prolhaná Němka svého muže hanebně zavraždila. Ale teda hrála nevinnou opravdu přesvědčivě. ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Ohavná kamera, podivné nájezdy na detail obličejů jak z home videí narozeninových oslav natáčených na digitál s automatickým zoomem, zaostřováním a rozpoznáváním "falešných obličejů". Schopnost kamery vyčenichat a následně nekompromisně zazoomovat na pokleslou čelist, grimasu nebo nekontrolované oči v sloup účastníka, jemuž to ujelo, zatímco ostatní drží odpovídající výraz ve tváři a strojeně produkují společensky očekávanou emoční odezvu (na sfouknutí svíček, "pivrnecký humor" během přípitku nebo vybalení dilda z dárkové krabice). Tolik k negativům, pokud pominu vyhrocenost státního zástupce, který s tou svojí přestřelenou gestikulací, intonancí, pitvořením a vlajícím mundůrem jako by vypadl z britských sitcomů, nebo hůř, z technoparty. Přemýšlela jsem ale nad tím, v čem se vlastně liší tohle zrežírování soudního procesu od desítek dalších nad rámec procedurální. Líbila se mi ta paralela obhajoby s literární (auto)fikcí. Do jaké míry to, co nazýváme "realitou", vůbec existuje, anebo existují jenom interpretace skutečnosti. Do jaké míry je paměť autofikčním nástrojem. Je-li interpretace pravdou, zdali v absolutní hodnotě vůbec existuje a do jaké míry je vůbec potřebné o ni usilovat. Ostatně jak pravíval jeden doktor: pravda nemůže překážet na cestě dobré historce. Ačkoliv obhajujte tohle před soudem. Témata svědectví, nespolehlivé paměti a spolehlivosti interpretace. Je těžké prokázat konzistenci identity, která je z podstaty proměnlivá, integritu, která je paralelně revidovaná, tváří v tvář soudu, který chce jednu verzi příběhu a jednu jasně definovanou bytost. Je každá interpretace skutečnosti hodnověrná? Z fluidní podstaty existence pravděpodobně ano, třebaže jich je víc než jedna jediná a každá je vedená jinou optikou. Všechny verze scénáře dělají z obviněné postavu románu zasazenou do odlišných okolností, hodnotového rámce a setu motivací. A všechny jsou možné. A kolem těchto variací na to, co se skutečně stalo, stojí samozvané plešaté hlavy s aureolou a se založenýma rukama kolektivně debatují nad tím, jaký scénář vybrat, na čem se shodneme. Je pravda to, na čem se shodne většina? Jenže člověk má sklony přirozeně sahat po tom, co konvenuje s jeho hodnotami, a deviace od jeho světonázoru odsuzovat či nepřipouštět. S mojí obří dávkou empatie a ambivalence bych jako soudkyně neobstála, ale nemělo by být právě zpochybňování zjevného podstatou soudního procesu? Je to trochu glajchšaltace bagatelizace té obrazové informace, ale povšimněte si, že jsem ani jednou nepoužila výraziv "subjektivní" či "objektivní". Pointu nemám. PS: Ta zdokumentovaná hádka mi připomněla bergmanovské Scény z manželského života, tyhlety intošské argumentační přestřelky na dřeň kritického myšlení i ega miluju. PPS: jenom mi při sledování filmu přišlo trochu škoda, že postava nevidomého mohla být z formálního hlediska vytěžená líp než jen v rovině toho, že má sice o jeden záznamový smyslový aparát míň, ale z hlediska věrohodnosti svědectví mu to v porovnání s ostatními nikterak nepřitěžuje. V rámci dynamiky soudního procesu by se dalo např. pracovat s trajektorií zvuku podle toho, kdo zrovna mluví, případně s ilustracemi určitých pasáží z výpovědí vedenými optikou nevidomého s imaginací dítěte. Dokážu si představit, že by to v jistých momentech mohla být i docela makabrózní zábava. () (méně) (více)