Pokrevní bratři

Veritas & Aequitas...k těmhle slovům se snažím mít blízko, ale u takhle nářezové nejlépe řečeno asikomedie se opravdu nehodí hlubokomyslně filozofovat. Nebýt Willema Dafoea a jeho lahůdkového výkonu, dal bych těmhle pološíleným Irčanům maximálně sedmdesátku. Skvělé postavy a akce, kvalitní vtípky, nezvládnuté sesazení scén co do atmosféry (nebo možná povedený režisérský tah z rodu "umím i něco HODNĚ jiného než čekáte") a dost chabý konec, přes který se dostaneme do závěrečných titulků a od nich zase k atmosféře nebo spíš vyznění celého filmu. Jestli šlo o pokus o nějakou kontroverzi a vyvolání nějakého toho přemýšlení, nepovedlo se - paradoxně díky výborně odvedené práci. Jako gangsterská komedie totiž Boondock Saints nemají asi do tří čtvrtin stopáže chybu. I přes moje výtky a výhrady je to na 80%, protože "There is another kind of evil which we must fear most, and that is the indifference of good men." (18.10.2007)

Výborná akční jízda, která srší vtipem na všechny strany. Skvěle napsaná i zahraná je nejenom role Willema Dafoa, ale i bratří a "balíčkáře". Z obrazovky po celou stopáž utíká do éteru tak hutná atmosféra, že se astmatikům a lidem s dýchacími obtížemi může přítížit. P.S. Billyho Connollyho jsem opravdu nepoznal:)) (20.07.2008)

Tarantinovská poetika, hodně násilí místama opepřeného nadsázkou, "fuck" za každým druhým slovem, svižná Duffyho režie s několika vizuálními vychytávkami, která maže handicap v podobě jednoduchého scenáře a nízkého rozpočtu. Ale také musím částečně souhlasit s betelgeusem a už mně ty taratinovské klony pomalu přestávají bavit. Ne každý totiž umí tak skvěle skloubit násilí s absurdním humorem, jako právě Tarantino, nebo Guy Ritchie. Duffy těch světlých chvilek má jenom pár (hlavně scéna s nešťastným zmasakrováním kočky). PS: Ovšem Dafoe v roli geniálního detektiva je tady klasa! (08.08.2004)

Střílení, zbraně, zpomalené záběry, "fuckoidní" slovní palba a "svatá" trojice, na které to všechno stojí. Sean Patrick Flanery, Norman Reedus a Willem Dafoe. Dva irští bratři (chemie mezi nimi značná, zvláště jiskřivá je scéna, kdy se oba, do půl těla svlečení probudí z nočních můr a dopadají na ně ze stropu kapky a... my guilty pleasure:) versus brilantní, výstřední detektiv. Dynamická podívaná, která uplyne poměrně rychle. Jediné, co mě silně zarazilo, byl neurvale useknutý závěr. (04.01.2012)

Pokrevní bratři se jali zaplnit mezeru na trhu a sestavili bujarou řachandu pro ty, kterým připadá Tarantino příliš složitý. Úctu si zachoval pouze W. Dafoe – i když nechápu, jak se do tohohle díla mohl navézt. Zbylý postavy někdo znásilnil, ztrapnil a vychrchlal před kameru a podle všeho to byl ten samej exot, co sesmolil ty hard-bitten nigga dialogy a narval je hlavním hrdinům do huby. (19.04.2008)