Anglický pacient

„Je to jedno, čo pred to napíšete. Veľké auto, malé auto, pomalé auto... Stále je to len auto.“ Mám tony obľúbených filmov a i v čudáckych 90. rokoch vzniklo veľa výborných. Ale keby niekto za najreprezentatívnejší kus desaťročia vybral ANGLICKÉHO PACIENTA, vôbec by som nenamietal. Oscarový (9 sošiek + 3 nominácie) triumf legendárneho megaproducenta Saula Zaentza (PRELET NAD KUKUČÍM HNIEZDOM) a v poslednej chvíli kvôli finančnej tiesni pribehnutých bratov Weinsteinovcov. Nádherná piesková atmosféra je natoľko mrazivá, fascinujúca a hypnotická, že hoci sú scény z toskánskej, rozpadajúcej sa budovy uprostred krásnej prírody tiež parádne, v porovnaní s pieskovými dunami sa Willem Dafoe (napriek sľubnej scéne s prstami) nechytá. Dokonalý scenár, dokonalý Ralph Fiennes, dokonalá réžia, dokonalá kamera. (17.09.2005)

Strašně dlouho jsem se Pacientovi vyhýbal. Asi kvůli tomu plakátu, který vyvolává představu, že to celé bude další romantický film, kde v pozadí vybuchují bomby. No a pak to jednou dávali v televizi, a já koukal a koukal, až jsem to dokoukal. Ten film je samozřejmě někde v základu romantický, ale to všechno okolo, co se v severní Africe děje, na to se tak dobře kouká... A poslední cesta a útěk válečného zajatce, aby zvládnul to, co musí, to jsem mu prostě musel fandit, i když to u filmů normálně nedělám. (03.10.2016)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)

No, nebylo to tak hrozně moc romantické, jak jsem původně čekal, de facto to šlo o klasický příběh osudové lásky, akorát ozvláštněný dobou a místem, kde se odehrával. Nabídl několik silných momentů, ale přesto bych asi ocenil více prostoru pro Hanu (výtečná Juliette Binoche) a "jejího" Inda (scéna s likvidováním bomby pod mostem patřila k nejlepším). To je nejspíš dáno i tím, že jsem nedokázal naplno fandit Almásymu, který mi byl krajně nesympatický (jeho zohavení, které se až nápadně podobalo Lordu Voldemortovi ze série HP tomu taky moc nepřidalo :-) ). Viděl bych to na slabší 4*, přece jenom ta stopáž byla trošku přepálená vzhledem k tempu vyprávění příběhu. (09.01.2011)

Jedna z najlepších vojnových romantických drám vôbec. Juliette Binoche tu podáva azda najlepší výkon, herecky aj vizuálne, Zároveň je to film ešte z doby, kde sa len s úsmevom pozerám, ako si pár pravoverných slobodne vykrikuje Alláh akbar a čuduj sa svete, nikto nezalieza pod stôl. Nuž veru, staré dobré časy druhej svetovej vojny. (16.03.2021)