Úsměv

Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem shlédl krátkometrážní kousek Laura Hasn’t Slept (2020) od stejného režiséra. V něm se hlavní hrdinkou stala právě ona studentka Laura, která poté v ordinaci následně spáchala sebevraždu a odstartovala děj tohoto filmu. A musím říct, že má předtucha byla správná. Nějak mě neokouzlil ani snímek a posléze ani celovečerní film. Parker Finn je viditelně fandou asijských hororů a ledasco si vypůjčil i do svých výtvorů. Což však ještě neznamená, že i stejnou kvalitu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se skutečně vykouzlil na tvářích několika postav, já u jeho sledování rozhodně vícekrát zíval nudou.    Nechci jen hanit, protože se zde objevilo hned několik pasáží (scén) při kterých se podařilo navodit zajímavou psycho atmosféru, ale většina rádoby lekacích scén byla sakra předvídatelných, některé části byly neskutečně nezáživně natahovány a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už několikrát viděl jinde). Navíc jsem měl problém i s hlavní hrdinkou. Hlavně tedy s výběrem samotné představitelky. Sosie Bacon moc krásy ani talentu po svých rodičích nepobrala a navíc mě ani fyzicky nepřitahovala (nemám moc v oblibě děvčata, co mají pomalu stejně velké prsa jako já).    Přitom zápletka jako taková byla rozhodně zajímavá, stejně jako pátrání po předchozích sebevrazích. Určitě by tomu neuškodila kratší délka, propracovanější scénář a úsměv na tváři by mi vyčarovalo i lépe provedené gore. Takhle z toho byl jen kyselý škleb nad promarněným potenciálem, který se tu nabízel. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale víc jak obyčejný průměr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlobí. Pokud tento film řada lidí označuje za jeden z nejlepších filmů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc neviděl. Na většinu „novinek“ se vždy raději dívám až s velkým odstupem. A viditelně tomu nepomohla ani ta velká mediální masáž, před samotnou premiérou. 50% (18.11.2023)

Stejný úsměv máme, když madam Pekarová-Adamová mluví o cenách energií a o svetrech.  Nutno říci, že film mě dvakrát vylekal, což v době, kdy si člověk přečte zprýávy ze světa i domova a následné z toho šoku potřebuje 8 hodinové relaxační cvičení rozhodně není marná bilance. Mě se film líbil, zápletka byla zajímavá, příjemně mě taky nebylo v této době sice standartní pocit, ale u filmového napínáku je to velký plus. Chování hlavní hrdinky nějak neřeším, už jsem zažil teda mnohem blbější, nevím jak bych se choval, kdyby se na mě někdo pořád pitomě usmíval, ale dost možná podobně. Jediný co to posralo, byl závěr, mě přišlo že sami tvůrci nevěděli jak z toho ven, ale jak řekl klasik "je třeba zapojit mozek" a kdyby na to šli přes linii vlastního vědomí od začátku do konce, bylo by to lepší než skluz do béčkově směšnýho závěru. (27.09.2022)

Mix dvoch výborných hororov, ktorý však nič výborné neprináša. Dostanete vyšetrovanie, pátranie po prapôvode zla ako v Kruhu (2002) a boj o život ako v Neutečeš (2014). Chýbalo tomu však niečo, čím by sa Úsměv odlíšil. Dobré, so zopár vydarenými lekačkami, ľahko zabudnuteľné a s neuspokojivým koncom. (17.11.2022)

Originalitu to teda vôbec nepobralo (je to bezostyšný plagiát It Follows a Ring doplnený o klišé ducharín spred 5-7 rokov), ale remeslo je to úplne fantastické (výborné ľakačky, dobrá práca s kamerou, dlhé statické scény skvelo vybudované pre nasledujúci šok...). Parkerovi Finnovi predpovedám veľkú budúcnosť v nejakom veľkom štúdiu, kde bude na bežiacom páse chrliť ďalšie a ďalšie časti nekonečných franchisov. Aj by som si tipol, že už sa mu ozval Kevin Feige. (23.01.2023)

Je to jako by někdo sebral náhodného člověka z ulice a oznámil mu, že mu právě unesl rodinu a pustí ji jen tehdy, když ten člověk do týdne natočí další film Ariho Astera - jinak si ty nemotivované rotace kamery uprostřed rutinně splácaného hororu neumím představit. Jediný zdroj energie tu je místy legračně pitomé chování protagonistky, to ale výsledek nezachrání od naprosté nudy. (27.09.2022)