Hřbitovní krysy (E02)

Tohle je přesně to, co sem od tohoto projektu očekával!! David Hewlett v hlavní roli táhne celý děj této povídky, opět je tu lehké pojetí lovecraftu, parádní podtrhující dobová atmosféra, ale především ty praktické efekty a kulisy, mua.. Není to zvlášť děsivá záležitost, ale celé to na mě fungovalo tím správným Sleepy Hollow "feelem" a tragický konec to krásně umocnil. Nadšených 80% a spokojené 4* (28.10.2022)

Když máte rádi Hvězdnou bránu (a v tomto případě Atlantídu), tak musíte být nadšení, když se všemi oblíbený herec, co hraje Rodneye MacKaye, objeví na scéně. A co víc, celý ten děj je tu o něm. O postavě sobeckého vykradače hrobů, co pro kus zlata vleze klidně i do nory. Myš nemyš. Silně klaustrofobní, dobově povedené, atmosferické a na závěr i poměrně brutální a nečekané. (07.11.2022)

Myslím, že o triedu vyššie než pilot seriálu. Rozbehne sa to v podstate hneď od začiatku, keď sa ocitáme v noci na cintoríne a to doslova v otvorenom hrobe. No a bude ešte horšie, respektíve pre nás divákov ešte lepšie, a omnoho klaustrofóbnejšie v podzemných tuneloch. Tam nás a hlavného anti-hrdinu čaká zopár prekvapení. Rozvíja to síce mytológiu, ktorá nie je vysvetlená, ale vôbec to neprekáža. (29.10.2022)

"Mrtvým páčí zoubky, šmejdi... krysy v hrobníkovi šmejdí." Vincenzo Natali v roce 1997 geniálně poskládal Kostku (Ernő Rubik a já zdravíme). Bohužel, v roce 2019 jsem ho proklel do desátého kolena, když jsem si kvůli němu šlápnul na hrábě. To bolelo. Tím, jak se letos prohrabal do hrobu (nemyslím filmařského), se v mých očích vrátil na výsluní. Bludiště temných a blátivých krysích tunelů pod hřbitovem, o šířce dvou třetin průměrně baculatého klaustrofobika, jsem si užíval, půlka mumie, nasraně se plazící za zlodějem, měla mé sympatie a krysička XXL byla úplně k sežrání. Čumáček jeden. Zatuchlost hrobů, husina po těle a hororový, lehce mravoučný příběh, a to i při absenci jakékoli kladné postavy, co chtít od noční výpravy na krchov víc? Pět krysích ocásků vykuckávám... (15.11.2022)

A je to tady. Příběh, na který jsem se těšila nejvíc. Henry Kuttner a jeho Hřbitovní krysy jsou klasika. A byla jsem zvědavá, zda se podaří přenést tu atmosféru, protože čtení mi dalo dost zabrat...tunely a krysy. Teda, mě stačí i jenom krysy nebo jenom tunely. Ale kombinace je pro mě pro prostě top. Někdo se bojí výšek, já bych nikdy nevlezla do žádný díry. Ano, ani kdybych viděla na její konec v podobě trubky. Natož to díry vedoucí do neznáma. Ani kdyby na tom stál můj život. Nikdy! Protože představa, že se tam zaseknu, to jsou moje výšky ze strachu někoho jiného. A do toho krysy! Tohle se povedlo. (29.10.2022)