Babiččin dům

Přes husté listí pomerančovníkového háje, v pálivém horku letního dne spojí své ruce duchové minulosti s dávno zapomenutými hříšníky a tančí děsivý tanec stínů. V něm se evokují stará provinění, nevinnost i msta... Nevím, která poetická duše je zodpovědná za tohle resumé na obalu Babiččina domu, ale atmosféru tohohle pro mě kultovní hororu vystihuje dokonale. Poslední ze čtyř Mastorakisových hororů v našich videopůjčovnách, který mistr tentokrát jen produkoval, zato se mihl před kamerou v roli soudce. Při finální honičce v pomerančovníkovém sadu jsem si málem nadělal do kalhot. (26.07.2005)

Kdysi mě neuvěřitelně děsila scéna, kdy synek ve sklepě otevře lednici a najde v ní spoutanou matku. Teď mě spíš víc vyděsí, když otevřu lednici, uvidím máslo a vzpomenu si, kolik stojí. Dusná atmosféra pomerančového háje je najednou v háji.. Zopakovat si po letech kultovní kousek z OK3, kdy divák při rychlodabingu mohl trénovat rozlišení monologu od dialogu, nebyl dobrý nápad. Od okamžiku, kdy mamá šús rozpíchá šerifa, se „Tatínkův dům“ sice na chvíli probudí z vegetativního stavu, ale to už nic nemůže změnit na skutečnosti, že když se střetne nostalgie s poznáním, obvykle to končí její prohrou.. (05.09.2017)

Jedna z legend porevolucniho videotrhu. Levny, ale pusobivy horror o tom, ze kazda ta rodina ma nejakeho toho kostlivce ve skrini. Film sazi predevsim na dusivou letni atmosferu, k cemuz mu dopomaha prostredi opustene pomerancovnikove farmy a pusobiva kamera. Herecky jde o klasicky standard becek osmdesatych let, jen Len Lesser v roli dedecka vyrazne cni nad ostatni. Pred deseti lety jsem se bal, dnes jsem se skvele bavil. (05.11.2004)

„Niekto ju musí zastaviť. Sme za ňu zodpovední.“ Neviem, čo som čakal, ale niečo iné – možno ducharinu alebo niečo fakt temné a pochmúrne, poctivý horor typu DOM možno. Výsledok je o niečom úplne inom. Nech by bol o čomkoľvek – ale keby bol dobrý. Lenže nie je. Nelogické správanie postáv (minimálne 5x som sa pýtam „Prečo postava práve neurobila to a to?“ alebo „Prečo postava práve UROBILA to a to?“), nesympatický herci a hlúpy scenár. Skoro vôbec ma to nebavilo. Netuším, ktorý zvrat bol horší. Keď to skončilo, bol som rád. 40% za atmosféru horúceho domu pri pomarančovom sade. Obvykle som liberálny voči tomu, čo všetko je horor, ale tuná by som asi, nepoznačený nostalgickými detskými spomienkami (film som videl prvý raz takmer ako 30-ročný) volil žáner triler. (28.05.2011)

Málo doceněný horor z produkce Nika Mastorakise (The Zero Boys, Island of Death). Na to, že drtivá část filmu se odehrává za horkých letních dnů, atmosféru to má parádní. O tu se totiž nestará pouze ústřední zlo v podobě šílené matky vracející se pro své děti, ale i podivínský dědeček, který ve sklepě cosi ukrývá a po domě pobíhá s nabitou puškou. Tím se mu dá odpustit i poměrně nízký bodycount. (04.03.2012)