Babiččin dům

I přesto, že se příběh odehrává v prosluněném prostředí, dokáže si udržet jistou temnout. To se mi líbilo. Ani prvotní náčrt děje nebyl špatný a fajn byli i herci s matkou na čele. Nicméně tu bylo několik věcí, které mi hlava nepobrala. SPOILERY Poté, co obě děti přijedou ke zdánlivě ideálním prarodičům, se zdá klukovi sen(?) o dědovi a mrtvole ve sklepě. Že by David trpěl nějakou senzitivitou mi nepřipadalo a jako úvod do toho, že něco není v pořádku, mi to přišlo jako hodně laciné. No a pak tu byl nález na první pohled mrtvé matky v mrazáku, ale dotyčná se za chvilku objeví čilá jak rybička připoutaná v dodávce. Samotný závěr to také zrovna dvakrát nepozvedl. Promrhaná příležitost. 40% (29.04.2019)

Jo, v první půli devadesátek to byl u nás na VHS obrovský béčko hit. Popravdě jsem to vůbec nechápal, my, co jsme byli rozmlsaní Hellraiserem jedna, dva, tři, Nevěstou Re-animátora, Smrtelným zlem dvojkou, Narušitelem, Psychocopem dvojkou, Návratem živé smrti trojkou, Phantasmem dvojkou, C.H.U.D.em, Kanibalama, Slimáky, Tatínkem se vrací, Slizem, Hřbitovem domácích zvířátek a dalšími podobnými kulty, tak Babiččin dům byl oproti zmíněným flákům totální jalovej odvárek. A musím říct, že tak na mě působí i nyní po třiceti letech. Sice mu nelze upřít pěknou kameru nebo zvuk, kdy je slyšet cvrlikání ptáků, tikající hodiny a další hezky ozvučené ruchy, ale to je tak vše. Jinak je to strašná hloupost a kultovním statusem bych ten film určitě nenazýval. Takže za kameru a za zvuk dvě hvězdy. (19.10.2022)

Přes husté listí pomerančovníkového háje, v pálivém horku letního dne spojí své ruce duchové minulosti s dávno zapomenutými hříšníky a tančí děsivý tanec stínů. V něm se evokují stará provinění, nevinnost i msta... Nevím, která poetická duše je zodpovědná za tohle resumé na obalu Babiččina domu, ale atmosféru tohohle pro mě kultovní hororu vystihuje dokonale. Poslední ze čtyř Mastorakisových hororů v našich videopůjčovnách, který mistr tentokrát jen produkoval, zato se mihl před kamerou v roli soudce. Při finální honičce v pomerančovníkovém sadu jsem si málem nadělal do kalhot. (26.07.2005)

Stará dobrá lahůdka z doby, kdy se chodilo do videopůjčovny půjčovat vše co nabízeli. Brakem nás zásobovala právě i společnost Alvim video, která obstarávala super pecky z dílny Nico Mastorakise - například Ninja academy. Todleto je typická ukázka čistokrevnýho šmejdu - absolutně stupidní děj, debilní herci, napětí, že by se ho jeden nedokrájel, absolutní Zero academy. Tehdy to byl děsivý horor, dnes je to děsivá sračka. Stačilo vidět jen úvodní titulky a bylo to jasný...podobný klenoty je lepší už nevyhrabávat z žumpy dětství a nechat je raděj zahrabaný ve vzpomínkách, kde si člověk myslí, že to bylo kdysi dobrý. (05.12.2011)

Kdysi mě neuvěřitelně děsila scéna, kdy synek ve sklepě otevře lednici a najde v ní spoutanou matku. Teď mě spíš víc vyděsí, když otevřu lednici, uvidím máslo a vzpomenu si, kolik stojí. Dusná atmosféra pomerančového háje je najednou v háji.. Zopakovat si po letech kultovní kousek z OK3, kdy divák při rychlodabingu mohl trénovat rozlišení monologu od dialogu, nebyl dobrý nápad. Od okamžiku, kdy mamá šús rozpíchá šerifa, se „Tatínkův dům“ sice na chvíli probudí z vegetativního stavu, ale to už nic nemůže změnit na skutečnosti, že když se střetne nostalgie s poznáním, obvykle to končí její prohrou.. (05.09.2017)