Příběh z Bronxu

Tak tohle se Robertovi fakt povedlo. Po rezijni strance vyborny, se spoustou dobrejch napadu a i jako herec byl dobrej. Oba herci co hrali Calogera sice nic extra nehrajou, ale byli nadprumerny. Trocku zklamal Chazz Palminteri, chybelo mu charisma, ale po herecky strance v pohode. Jen bylo trochu divny, ze nekoho zastreli nebo zmlati a pak vysvetluje Calogerovi, ze se nema prat. Dej je hodne originalni a zatimco vetsina mafianskejch filmu vypravi o celym zivote gangstera, tak tohle je trochu o necem jinym a mile me to prekvapilo. Taky se povedla hudba, ktera je spravne dobova a film skvele doplnuje. Za ty dve hodiny jsem se vubec nenudil a i kdyz film nema na ty nejvetsi mafianske filmy typu Kmotr, rozhodne se nema De Niro za co stydet. (13.11.2005)

,,BYL JSEM SICE DLOUHO PRYČ, ALE TEĎ SE TU O TO BUDU STARAT. KDYBY JSTE NĚCO POTŘEBOVALI“..... Bronx, svět sám pro sebe. Všude je odsud blízko, ale vlastně daleko. Rok 1960, to byly zlatý časy. Bronx žije svůj vlastní život a my můžeme nahlédnout do italský čtvrti pohledem nejdříve malého, později dospívajícího Calogera, kterému se dostává dvojího vzdělání. Škola a ulice. Jestli bude i dvojnásob chytrý, to pozná až později...... režijní debut R.D.Nira nás zavádí do prostředí, které je mu velmi blízké. Naráží na rasismus, snaží se ukázat, co je úcta a co strach. Nezdálo se mi to až na výkon 9ti letého F.Capra až tak mimořádné. Samozřejmě, De Niro to zvládl na výbornou, ale já to beru jako normální příběh z nenormálního prostředí, doprovázený hudbou 60tých let. (08.07.2006)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

Líbí se mi, jak De Niro ve vyprávění nikam nepospíchá, dává si načas s postavami a jejich motivacemi, aby nám v pěkně nahuštěném závěru mohl zasadit o to těžší rány. I když ve filmu hraje poněkud ohraný charakter vždy rovného táty, jako režisér se poučování vyhýbá. Některým rozhodnutím se nevyhnete. Stejně nejednoznačné stanovisko Příběh z Bronxu zaujímá vůči některým méně líbivým stránkám americké historie. V jedné z nejkritičtějších scén filmu je Amerika 60. let tvrdě konfrontována se starou dobrou Amerikou uhlazených italských mafiánů. Takhle se zjednává respekt a zabíjí názorová polarita. Příjemný dojem z řemeslně dobře odvedené práce vlastně nic nekazí, ale zase chybí nějaký strhující okamžik, opravdu silná myšlenka nebo nezapomenutelný herecký výkon. Přesto – na debut úžasná práce. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, ScreamJay, FlyBoy, Vronsky (18.11.2011)

De Niro ve své prvotině nikam nespěchá. V uličkách a bytech newyorské chudinské čtvrti Bronxu šedesátých let zatím lidé prožívají nejrůznější příběhy. De Niro vybral ten, který nás zavádí do rodiny autobusáka Lorenza a který vychovává a bezmezně miluje devítiletého Calogera. Právě jemu vražda za bílého dne a „dobrý skutek pro zlého pána“ paradoxně poslouží, aby se dostal pod ochranu místního mafiána Sonnyho. A jeho vliv na mladého hocha sílí. Na De Nirovi je znát, že pečlivě sledoval a poslouchal rady velikánů Leoneho nebo Scorseseho. I když pomalým tempem, přesto předkládá působivý příběh podle divadelní hry Chazze Palminteriho (který výborně ztvárnil Sonnyho), nesoudí, nehodnotí, jen vypráví a sklání poklonu místu, které tak dobře zná. Cením si také toho, že se De Nirův film neroztříštil pod nánosem desítky vedlejších postav (což se u daného žánru poměrně často stává), ale soustředí se výhradně na ústřední trio.. Silné charaktery, slušné dialogy, výborná atmosféra a hudba, skvělí herci, sympatický humor (sázkař-smolař přijde na dostihové závody) i mírná škobrtnutí (místy klišé nebo tu a tam až příliš optimistické vyznění některých scén).. Moc dobré!! (13.01.2012)