Bernský zázrak

Domnívala jsem se, že přechytralí sportovní novináři a veřejnost jsou českou specialitou, ale ono je to zjevně všude stejné. Přejděme ale ke snímku samotnému. Nenechte se zmást závažností tématu, jakým je válečné trauma. Bernský zázrak má jediný cíl a to, aby byl milý. Zpočátku sice sledujeme od první chvíle komediální taškařici žurnalisty a jeho neplánované svatební cesty na ms ve fotbale a do toho rodinné dusno s otcem navrátivším se z války. Velmi brzo však lze odhadnout, že veškeré dění směřuje ke šťastnému konci. Propojení německého fotbalového zázraku s vyrovnáváním se s následky války pochopitelně má smysl, působí však ve výsledku docela rozpačitě. Kdyby zůstalo jen o dovedení obou linek k "vítězství", neztratil by film nic ze svého kouzla. Tvůrci se však rozhodli příběhy násilně propojit, v závěru tak dochází k nadměrnému kupení náhod a hladina cukru šplhá strmě vzhůru. (07.06.2014)

Kdeže jsou ty časy, kdy jelo Německo na světový šampionát jako outsider a Maďaři naopak patřili k největším favoritům. Od té doby sice u uplynula spousta času, ale i tak se nabízí otázka, co udělali soudruzi v Uhrách špatně. Wortmannovi se podařilo výborně skloubit německý sportovní zázrak s rodinným dramatem, které vychází z trauamat II. světové války. Tohle umí Němci asi nejlépe na světě. Otci, který se vrací z dlouhéhé sovětského zajetí, jsem jeho roli bez problémů uvěřil, ačkoliv se v podání jeho představitele zdánlivě nejedná o žádný zázrak. Problém jsem neměl ani s ostatními herci a scénami, ať už se jednalo o představitele Helmuta Rahna, Sepa Herbergera resp. o momenty z plácků či opravdového hřiště. Finálový zápas patřil k nejlépe podaným sportovním utkáním v historii filmu a jak nikde bylo vidět, že režisér fotbal dlouho hrál, má ho rád a rozumí mu. Tak si říkám, kdy se my dočkáme svého filmového Nagana, Bělehradu anebo i Itálie 1934, Chile 1962 či slavného vítězství nad SSSR na hokejovém MS v roce 1969. Velkých sportovních příběhů máme dost. 80% (23.01.2015)

Pěkný film, pro nás ukáže také kus historie z té německé stránky. Trošku mi tam ale neseděla ta náhlá proměna otce navrátilce, poté co si promluvil s knězem. Pohnuté osudy ale byly ukázány z obou stran. Otec, který se vrací po 12 letech, a na druhé straně rodina, která si žije svým životem, a najednou jim tam v podstatě skoro cizí člověk začne říkat, co mají dělat. Když pominu to poválečné pozadí, tak to byl takový obyčejný příběh o sbližování se šťastným koncem. 3,5 * (01.10.2008)

V čase fotbalovýho bláznění jsem si pustil tento jedenáct let starej snímek o tom, kterak to ti kluci ušatí germánští nandali nabušeným Maďarům (ne, nedělám si prdel, oni v tej době fakt váleli) a kterak jeden malej skopčáček ke štěstí a k tatínkovi, co ho z lágru pustili, přišel. Scenérie i dobové zápasy natočeny pěkně, jinak patos nad patos, inu jak už to v obdobných filmech bývá (pokud nenesou visačku Made in UK). (17.06.2014)

Film bol v Nemecku obrovský hit a niet sa čo čudovať. Ak natočia Česi hraný film o Nagane, dopadne to rovnako. Z pohľadu nezainteresovaného diváka a tým pádom väčšieho emocionálneho odstupu mi však film nepripadal v ničom výnimočný, skôr komerčný ako klubový. Záverečný zápas tiež nie je bohvieako nakrútený a zostrihaný. Ale celkovo spokojnosť, napriek mierne televíznemu looku. U mňa čo sa týka vyjadrenia myšlienky a emócií vedie Fassbinderovo Manželstvo Marie Brownovej, keď v závere počúvame prenos z tohto legendárneho finále. (06.06.2014)