Herci

Tohle me zklamalo, pritom potencial byl velikej. Prvni scena me pritom docela prijemne naladila, debatovani party hercu proc jednomu nedonesli vodu mi skoro az pripomnelo scenu u stolu z Gauneru. Bohuzel pak uz to s filmem bylo jen horsi. A rozhodne neni problem v tom, ze bych herce neznal, asi az na dva jsem poznal vsechny, minimalne vzhledove. Problem je, ze se celej film rozpada na jednotlivy scenky, ktery kolikrat nedavaj zadnej smysl a bohuzel ani castokrat nejsou vubec vtipny a zachranujou to tak jen herci se svejma problemama, hlaskama a vsichni dobre hrajici. Dalsi skoda je, ze par hercu mi tu chybelo a ty s nejvetsim potencialem, Belmondo, Galabru a obzvlast Depardieu, tu nejsou moc vyuziti. Celkove zajimavej film narvanej skvelejma hercema, ale bohuzel o nicem. (19.10.2008)

Kdo tu chyběl? Z tehdy žijících herců Francie mi tu chyběl snad jen Jean Rochefort. Co na celý snímek říct? Že jestli jsou takový blázni i ve skutečnosti a poklud jim tohle celé připadlo zajímavé, tak je to dost smutná zpráva. Celé to bylo přehnaně umělecké, vtipné možná trošku, ... ale celkově - nic moc. (08.07.2009)

Sakra, přinese už tady konečně někdo tomu Mariellovi šálek horké vody...? :o) Tímhle počinem mě Bertrand Blier jako režisér úplně dostal. V této velice vtipné a místy i dojemně sehrané poctě slavným hercům francouzského filmu účinkuje tolik známých tváří, většina z nich se navíc s krásnou chutí pouští do sebeparodie a ačkoliv tu někteří legendární francouzší herci v roce 2000 pořád žijící a aktivní, kteří by si rovněž zasloužili účast v tomto filmu, chybí (nicméně mě alespoň těší, že když už z nějakého důvodu se zde neobjevil Philippe Noiret, nabídl mu na oplátku Blier hlavní roli záhy na to ve svém nasledujícím filmu), s těmi, co Blier měl k dispozici, stvořil, rozehrál a natočil opravdu jedinečný film, který ještě po většinu času funguje i jako zdařilá a slušně promyšlená absurdní komedie plná zábavných dialogů a situací s výborným vyvrcholením. Úplně nejvíc mě tu bavili pánové Marielle, Yanne a Serrault, ale potěšili i mnozí další a to včetně několika těch, které v oblibě moc nemám (noo, když to napíšu cynicky: protože tu jednoduše dostali od Bliera slušně na frak :D ). Jen chudák Galabru si takový drsný konec po tak krátkém štěku nezasloužil. :o( Po většinu času jsem zamýšlel spíše udělit 4 hvězdičky, ale poslední půlhodina se Serraultem a Belmondem v jakémsi absurdně stylizovaném válečném thrilleru, zasazeném zčásti do děsivých modročerných prostorů, mě slušně rozsekala... dojímavý závěr s panem režisérem v akci, který završil věnování celého snímku svému tátovi, rovněž úžasnému herci Blierovi staršímu, mě o plném hodnocení jenom přesvědčil. Pro skalní příznivce francouzské kinematografie je tenhle film naprostá povinost a jsem rád, že jsem ho viděl v době, kdy díky spoustě viděných filmů s danými herci dokážu spoustu zdejších narážek ocenit... a současně se i těším, že třeba za pár let v Hercích v tomto směru objevím toho i víc. :) [90%] (06.01.2022)

Slíbil jsem si, že až nakoukám kompletní filmografii všech těch velevážených francouzských herců a hereček (a že jich zde vystupuje!), až zjistím who is who ve francouzské kultuře, tak se k tomuto melancholicky bláznivému filmu-holdu s radostí vrátím, abych taky pochopil všechny ty intertextové vtípky, jimiž je tento film beztak prošpikován. V jistém slova smyslu prototyp iniciačního filmu, filmu-pozvánky k procházce po krajině francouzského filmu. 80 % (19.10.2022)

Velmi originální projekt. Povinný pro všechny milovníky francouzské kinematografie. Nicméně pokud člověk není Francouz nebo nemá obrovský přehled o francouzské kultuře či nemá hodně, ale opravdu hodně nakoukáné "Francie" není možný si tento skutečně jedinečný a zábavný film vychutnat až na dřeň a pochopit všechny odkazy, narážky a dialogy. Pokud by tomu tak bylo u mě, neváhal bych s pěti hvězdičkama ani na okamžik. Nicméně i já, pouhý milovník, nikoli znalec francouzské kinematografie a kultury vůbec, si dovolím zde zvěčnit jednu scénu z tohoto filmu. Záběr na prázdné herecké židličky na jejichž opěradlech jsou napsána jména Lino Ventura a Jean Gabin v tom přichází na natáčení "Herců" Alain Delon a říká s hrdostí v hlase "Já jsem s nima hrál," a pak se otočí směrem na režiséra a praví "Tak co, umíte ještě držet krok s američany? A kde je židlička s mým jménem ? A kde jsou židličky se jmény / tady si dovolím počet jmen rozšířit / Bourvil, Louis de Funès, Gérard Oury, Claude Zidi, Michel Galabru, Annie Girardot, Claude Gensac, Catherine Deneuve, Jean-Pierre Melville, Philippe de Broca, Philippe Noiret, Henri Verneuil, Pierre Richard, Michel Serrault, Jean Paul Belmondo, José Giovanni, Yves Robert, Jean Rochefort a Gérard Depardieu ? Já chci totiž sedět mezi svými." Tahle scéna mě stačila na to, abych si vybavil dobu kdy francouzská kinematografie nejen držela krok s "američany" , ale dokázala je i válcovat. Tahle scéna mě stačila na to, abych pochopil, že nikdo si nezaslouží mít svůj film víc než francouzští herci jedné až neuvěřitelně taletnované generace. (27.01.2008)