Volba zbraní

Nemám připomínek, jedná se o velice zdařilé kriminální drama a já byla napnutá jak struna, jak to celé dopadne.. Volba zbraní se tu ukázala jako rozhodující, někdy i vlídné slovo vážně zmůže víc.. No a jak říkával pan Werich, kde blb, tam nebezpečno a já říkám, že z duše nesnáším aktivní blby.. Yves Montand-Gérard Depardieu-Michel Calabru výborní a k nim krásná Catherine Deneuve, co víc si přát.. (28.11.2020)

Pečovat ráčili každý o svou růži, ale není bez trnů, neschová se, cesta osudu. Špatná volba strany trefila nejvyšší cenu lidských priorit. Zhasla urozenost paní Kateřiny. Zbrklá střela nezabránila, zasáhla srdce domova jeho lordstva, páně Montandova, a Gérard Depardieu - to je vyjukané, toulající se štěně, co si tlapky umazalo od červené, nežádoucí krve. (16.10.2017)

Volba zbraní je hodně slušné drama o konfliktu dvou mužů - uprchlého gangstera a bývalého boxera Mickeyho (Gerard Depardieu) s usedlým chovatelem koní Noelem (Yves Montand). Na útěku z vězení je při přestřelce těžce raněn Mickeyův parťák Serge, který svým zraněním podlehne a Mickey podezírá starého přítele Noela, který má také zločineckou minulost, že je zradil, a slibuje mu pomstu. Všechno je ale trochu jinak, jde totiž o nedorozumění, kterých je ve filmu vícero a činí příběh ještě tragičtějším. Noel, který měl v plánu žít klidný život se svoji milovanou manželkou Nicole (Catherine Deneuve), je tak přinucen znovu nahlédnout do své minulosti a s využítím starých kontaktů čelit této konfrontaci. Sám režisér Corneau o tomto snímku napsal: "Chtěl jsem vylíčit střet dvou mužů, kteří nemají nic společného - mladého zločince na útěku a staršího muže, který pod svou měšťáckou fasádou opět najde své mládí a minulost. Srážka těchto dvou vyděděnců je doprovázena mnoha násilnostmi." Volba zbraní má svůj spád, atmosféru i slušné hercké výkony Depradieua a Montanda. Určitě stojí za vidění, protože nejde o klasickou detektivku, ale o tragický příběh zpackaných životů, které se žijí v kruhu - nikdy z něj totiž člověk nemůže vystoupit ven a žít jinak... (27.10.2006)

Drsná a přitom i poetická francouzská filmová škola. Je to jeden z těch filmů, ze kterých na vás dýchne opravdový život. Někdo má osudovou kartu veselejší, jiný smutnější a někdo přitahuje a vyrábí maléry neustále dokola. Středobodem příběhu je Mickey, uprchlý trestanec, který se celý život chová tak, jak je naučil a rány tedy néjen přijímá , ale i rozdává. Když se ovšem konfrontuje s krásnou ženou a svou krásnou dcerou, hluboko v něm se probouzí opravdový cit. Ovšem karmický kruh se točí stále dál... (30.07.2011)

Už jsem se z toho příběhu vyspal, ale nezapomněl jsem z něj nic. Něco tak osudově tvrdého jsem už dlouho neviděl. Ach jo, tak strašně krutý a přitom tak strašně krásný na vnímání. Lehce, skutečně velmi lehce si mě tenhle příběh podmanil. Některé scény mi rozbušily srdíčko na pěkně dlouhou dobu. Jindy mi zase bylo do pláče, ze situace ve které se všichni nacházejí, vlastně jen hříčkou osudu, který tentokrát rozdal karty s pěkně zkurvenou postupkou. Podobné filmy se dneska už netočí, bohužel. Filmy při kterých napětím nedýcháte, pláčete srdcem a milujete myslí. Obrovský podíl na mým neskutečně silným prožitku z filmu mají herci. Tohle snad není možný, že hráli, to se jim snad stalo a náhodou u toho byla kamera, jinak to nechápu. Tak tedy herci : Catherine Deneuve - nejen, že její půvab musí okouzlit i Dalaljámu, ale nevybavuji si, kdy mě naposled nějaká herečka jenom svými pohledy či gesty zprostředkovala svou mysl i srdce. Yves Montand - ne, on neříkal každých 5 minut, že svou ženu miluje, on jí prostě miloval v každým záběru. Chlap s velkým CH. Gérard Depardieu - tak tenhle herecký výkon musí prostě vejít do učebnic filmařiny. Volbu zbraní zase nechte vejít do vás, nejlépe večer a na její návštěvu potom ještě dlouho nezapomenete. (08.03.2008)