Volba zbraní

Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. (21.03.2013)

Francie je moje únikovka, když jsem smutný. Tedy co se týče komedií. Ty totiž okamžitě zvednou náladu a potěší každou další scénou z nich. Nicméně mě nenapadlo, když mám naopak dobrou náladu, pustit si nějakou jejich klasickou kriminálku ze staré školy, která je pokaždé především smutná...ale pravdivá. Nevím proč, prostě jsem se jim vyhýbal. A teď už s čistým štítem můžu říct, že jsem dělal obrovskou chybu. Protože kromě naprosto úžasných, a před plátnem naprosto přirozených herců, se pokaždé jedná o velice silné příběhy, které jsem musel sledovat se slinou prahnoucí minutu po minutě dále se rozvětvujícího příběhu. Nádhera. Nemám slov. Yves Montand a Catherine Deneuve hráli tak nádherně, každá vážná scéna byla s takovou grácií. Věřil jsem jim naprosto všechno. Dokonce jsem jim věřil i to, že v tomto filmu lidskost přebila nenávist. Gérard Depardieu totiž svojí rolí nastavil tak neuvěřitelnou laťku, že nejde věřit ničemu jinému. Volba zbraní pro mě tak zůstává přímým vstupem do francouzských kriminálek a nesmírně mě mrzí, že ho zde hodnotilo tak málo lidí. (08.01.2012)

Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. (16.05.2010)

Volba zbraní je pro mě tedy velkým zklamáním. Enšpíglovým komentářem jsem byl velmi navnaděn, ale teď po zhlédnutí bych se spíš přiklonil k názoru gundalina. Režie je docela zdatná, film má určitě nějaký náznak atmostféry a také pokus o pointu. Ale vtom aby byl nadprůměrným dílem mu braní podivně napsané postavy . Mickey je prostě pošuk, se kterým se soucítí těžko. Jeho chovaní jsem vůbec nechápal a připadalo, mi že neměl ani daný charakter. Ke konci najednou začane postupovat k jakési změne. Ale proč, to je otázka. Těžko se dá vžít do jeho nitra. U Noela už to tak hrozné není. Toho jsem si poměrně oblíbil a Montand odvedl úžasný výkon. Dokonce zde je přítomná i nějáká společenská kritika v podobě dvou zaujatých komisařů. A i když Galabrua jsem si vážně vychutnal, tak tohle už tam bylo tak nějak navíc. Ale tenhleten můj komentář je čistě subjektivní. Každý to může vnímat jinak, já to vidím takhle. A davám pěkné 2. (15.07.2017)

Výborná a nekompromisní francouzská škola akčního kriminálního filmu. Hrdiny tu pak jako obvykle nejsou lidé obyčejní, ale grázlové a policajti. Čestní, bezskrupulózní, ambiciózní, poctiví, zkažení, milující, stateční, zbabělí a mohl bych pokračovat.  A je jedno ke komu si daný přívlastek přilepíte.  Corneau nepředstavuje černobílé a šablonovité hrdiny, ale složité charaktery, jež si sympatie diváka získávají (nebo je ztrácejí) postupně.  Depardieu jako mladý cholerický bouřlivák, který nejde pro ránu ani výstřel daleko, nicméně  pod maskou drsňáka se celou dobu skrývá milující otec a vlastně velmi čestný muž.  Montand,  bývalý mistr zločinu, avšak už unavený honbou za dalším "dobrodružstvím", chce svůj klid a dožít spokojeně život se svou milovanou ženou. Okolnosti jej však donutí oprášit staré zvyky a  co se v mládí naučíš...  Galabru a Lanvin, střet starého a mladého, zkušenost versus ambice. Zatímco jeden už dávno ví, že rybář je vždycky trochu cítit bahnem, tak druhý svou dychtivostí způsobí tragédii.  Výborné ve všech ohledech, Depardieu pak na sebe  strhává pozornost největší a jeho choleričnost skvěle kontrastuje s vyrovnaným klidem Montandovým.    Jejich střet však odhalí, kým oba ve skutečnosti jsou a že se vlastně od sebe příliš neliší.  A zrcadlově se totéž odehrává na druhé straně zákona i Galabru a Lanvin se dočkají svého "rozhřešení".  Otec a syn, mladší a starší verze téhož člověka? To nechť si každý přebere sám, já sazím plnou palbu. (14.11.2022)