Krysy z temnot

Nejlepší komedie, jakou jsem za poslední dobu viděla. Noblesní humor, originální zápletka, nadčasová satira a jako bonus francouzská herecká extraliga ve vrcholné formě. Paralelní svět komunity „Krys“, nápad s prohozením vody, plynu a telefonu mě fascinuje a Charles Denner navíc jakoby Napoleonovi Sarkozymu a pražským budovatelům z oka vypadl. (21.02.2013)

„Považte, lidé, kteří žijí v zemi... – to jsou pohádky pro děti.“ Tak tohle je pro změnu krásná, skoro až satirická pohádka vhodná bez potíží i pro dospělé! Pominu-li některé filmy s Funèsem viděné v dětství v rodinném kruhu, byly pak Krysy z temnot před necelými třemi roky mým prvním cíleným setkáním s francouzskou komedií (byť mi v rámci Challenge Tour tenkrát paradoxně reprezentovaly Belgii). Neznal jsem nikoho z tvůrců (dnes již pro mě hodně zvučných jmen), zaujala mě obrovská nápaditost, originalita, hravost i tematicky menší podobnost s československým filmem ze stejného roku Jak utopit doktora Mráčka či zajímavě skrytý politický podtext (dobová politická situace se mimochodem zajímavě odrazila na obou fantasy komediích ze dvou politicky rozdílných krajin). Dneska jsem „Krysy“ viděl potřetí a přihazuji jim defiinitivně pátou hvězdičku. S odstupem času jsem si ještě více užil krásně rozvrstvené gagy, nápady a několik skvěle propojených zápletek (v případě té „podzemní“ i pěkné historické či literární odkazy) a to od úvodních titulků přes tajuplné odhalování záhadných zmizení i objevování, až po krásné završení v závěru. Mým osobním TOP favoritem ve filmografii Tcherniy, Goscinnyho, Serraulta a Galabruho je sice o dva roky starší Doživotní renta, ale úžasní Gaspárové nebo-li Krysy podzemí mohou bez problémů hned za ní následovat. Dokonce jsem po čase přijal za svou i tu zápletku s odjezdem na dovolenou (jak si jí pan inspektor nemůže dopřát a jeho rodinka čeká neustále v autě), kterou jsem dříve vyhodnotil jako hodnou spíše průměrného rodinného filmu. Takže coby vzorný protestující se okamžitě pustím do práce a jdu šlapat a zpívat s cílem nabíjení elektřiny v podzemních prostorách! Nebo si alespoň půjdu zahrát v noci s komorní kapelou toho Schuberta. Když už nám chamtivý ministr vše vzal, alespoň ta hudba nám zůstala... :o) 95% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní se světovou kinematografií) (28.10.2020)

"V té přilbě nerozumím, co říkáte." Autory scénáře jsou René Goscinny a Pierre Tchernia (ten se chopil i režie), kteří vytvářeli i scénáře k animovaným Asterixům a Lucky Lukům. Krysy byli už jejich druhý celovečerní film po Le Viager, který měl víceméně podobné obsazení. Tchernia vlastně obsadil některé své staré kamarády z komediální skupiny Roberta Dhéryho Les Branquignols (Serrault, Carmet, "svinskej polda" Jacques Legras) a spřízněné duše (Galabru, Noiret a Serraultův kamarád Depardieu). Asi se při natáčení bavili, aspoň já to tak cítím. Teď nevím, kdo se mi vlastně líbil nejvíc. Michel Serrault je ve vynikající formě a je jen škoda, že u nás s ním neznáme zas až tolik komedií. Michel Galabru a Soběslav Sejk v českém znění se zase jednou vyřádili ("Tentokrát už to bude opravdu jenom pět minut."). Philippa Noireta mám taky rád, ale byl jsem zvědavý, jak zapadne mezi tu sehranou skupinku komiků a povedlo se mu to na jedničku. Na druhou stranu nechápu opravdu minimum prostoru pro Jeana Carmeta. Ale stejně je to francouzská komedie, která si zaslouží pět hvězdiček. (12.05.2007)

V poslední době se snažím obdivovat i starší kinematografii, a to nejen tu americkou. Mé oko padlo na již poměrně starou komedii "Krysy z temnot", kde můžete vidět několik zajímavých herců včetně takových jako Michel Galabru, Philippe Noiret nebo začínající Gérard Depardieu. Francouzské komedie byly a stále jsou velmi oblíbené. Jen si vzpomeňte na filmy o četnících nebo takového "Fantomase". "Krysy z temnot" jsem našel na poměrně staré VHS kazetě v odpovídající kvalitě s českým dabingem. Bohužel i zvuk mi trochu haproval, tak to nebyl úplně nejskvělejší zážitek, ale na druhou stranu to nemohl oslabit sílu francouzského humoru. Samotná zápletka zase tak vtipná není, pro jiné autory by to mohl být základ pro docela špatný horor. V Paříži, která je uprostřed léta, a to znamená i uprostřed úprav silnic, výkopů a staveb, se najednou začnou ztrácet lidé. K případu je povolána policie, ale tím, kdo nakonec něco zjistí je knihkupec, kterému byla unesena dcera. V podzemí totiž žijí lidé, kteří zde chtějí najít ticho a mír, jenže v tom jim brání neustále demolice a vytváření děr na povrchu. Film je plný skvělých gagů a scének, stejně jako postaviček a postav. Philippe Noiret ukázal, jak velký komický potenciál v něm byl, Michel Galabru (velitel četníků ze Saint Tropez) to jen potvrdil. V dnešní době je to přece jen tak trochu přízrak, ale musím říct, že v tom nejlepším smyslu slova. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Nápad na film a možno aj reálny skutok to nie je vôbec zlý, len možno to mala byť skôr komédia trochu temnejšia, atmosférickejšia. Pár krát sa človek zasmeje, ale komediálny potenciál bol vyšší. Taktiež dej nie je primerane gradujúci, nakoniec máte pocit, že film mohol skončiť v ktoromkoľvek okamžiku a výsledok by nebol omnoho horší. Takže Tchernia aj so Serraultom a spol. zostali niekde na pol ceste, keď síce vedeli, čo chcú povedať a že humor je najlepšia kritika, realizácia je však kostrbatá ako rastlá nekontrolovateľná výstavba veľkomiest. Zaujímalo by ma, čo by povedali pamiatkári na tú plánovanú kolíziu nového a historického v podobe dvoch sklenených kociek z oboch strán Notre Dame :). (01.04.2014)