Krysy z temnot

„Považte, lidé, kteří žijí v zemi... – to jsou pohádky pro děti.“ Tak tohle je pro změnu krásná, skoro až satirická pohádka vhodná bez potíží i pro dospělé! Pominu-li některé filmy s Funèsem viděné v dětství v rodinném kruhu, byly pak Krysy z temnot před necelými třemi roky mým prvním cíleným setkáním s francouzskou komedií (byť mi v rámci Challenge Tour tenkrát paradoxně reprezentovaly Belgii). Neznal jsem nikoho z tvůrců (dnes již pro mě hodně zvučných jmen), zaujala mě obrovská nápaditost, originalita, hravost i tematicky menší podobnost s československým filmem ze stejného roku Jak utopit doktora Mráčka či zajímavě skrytý politický podtext (dobová politická situace se mimochodem zajímavě odrazila na obou fantasy komediích ze dvou politicky rozdílných krajin). Dneska jsem „Krysy“ viděl potřetí a přihazuji jim defiinitivně pátou hvězdičku. S odstupem času jsem si ještě více užil krásně rozvrstvené gagy, nápady a několik skvěle propojených zápletek (v případě té „podzemní“ i pěkné historické či literární odkazy) a to od úvodních titulků přes tajuplné odhalování záhadných zmizení i objevování, až po krásné završení v závěru. Mým osobním TOP favoritem ve filmografii Tcherniy, Goscinnyho, Serraulta a Galabruho je sice o dva roky starší Doživotní renta, ale úžasní Gaspárové nebo-li Krysy podzemí mohou bez problémů hned za ní následovat. Dokonce jsem po čase přijal za svou i tu zápletku s odjezdem na dovolenou (jak si jí pan inspektor nemůže dopřát a jeho rodinka čeká neustále v autě), kterou jsem dříve vyhodnotil jako hodnou spíše průměrného rodinného filmu. Takže coby vzorný protestující se okamžitě pustím do práce a jdu šlapat a zpívat s cílem nabíjení elektřiny v podzemních prostorách! Nebo si alespoň půjdu zahrát v noci s komorní kapelou toho Schuberta. Když už nám chamtivý ministr vše vzal, alespoň ta hudba nám zůstala... :o) 95% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní se světovou kinematografií) (28.10.2020)

Opět vynikající herecké obsazení francouzskou gardou dalo za vznik celkem milé blbůstce s možná hlubokým posláním, že neustále něco budovat není vždycky to nejlepší, co člověk potřebuje a že sem tam se najde někdo, kdo se stáhne do ústraní a třeba i pod zem, kde chce mít svůj klid. Vše je v pořádku, dokud nezačne být tento klid narušován. V celku pohodově laděná komedie s Michelem Serraultem v hlavní roli. (01.03.2009)

Příjemná nenáročná záležitost na klidné odpoledne či večer - Noiret je kouzelný, stejně tak jako samotný konec filmu (nebojte, neřeknu, jak to dopadne). Nejvíc mě točil Galabru jako policejní komisař, který chce mít hlavně svůj klid :) Depardieu hraje milého blbečka a ministr Charlese Dennera je dobrý magor :) Nejvíc jsem si užil tu první polovinu, jak ti lidi postupně mizeli a člověk teprve objevoval, cože to vlastně pod tou Paříží je schováno a všechny ty různé vchody a východy. Ano dnes už to nemá tu údernost a potřebovalo by to dost prostříhat a přetočit, ale ta hlavní myšlenka tam pořád je - snaha státu totálně zasahovat do veřejného prostoru bez jakékoli diskuse občanů. Neznáme to i teď? (02.04.2014)

Revolta a rebelství na špičkový úrovni aneb srandou a pohodou naseru mocipány víc než molotovejma koktejlíčkama. Takhle na ně, na arogantní šmejdy, co serou na lidi. Pojdte lidi, zalezeme do kanálů a nakopeme jim ty jejich prachama narvaný prdele a budeme se přitom ohromně bavit. Genialita si tu podala ruku s bláznovstvím a tomu já prostě nedokážu odolat. Stejně tak, jako nikdy neodolám hereckému mistrovství panů Serraultyho, Noireta, Galabra a Depardieho. (10.06.2008)

"My víme všechno, proto jsme policie." Zalít Seinu betonem, aby mohla vzniknout dálnice? No wau, to by museli mít hodně flegmatické památkáře, aby to prošlo:D Co památkáře, nýbrž i geology, milovníky přírody, vodovody a všechny. Těsně u věží Notre Dame postavit věže z betonu a oceli - gotický chrám a 20. st. se setkají. No tak z pohledu snad budoucího historika umění si to asi ani nechci představit :) Tento starší francouzský komediální bonbonek - nebo spíše mám říct dopravní značka pozor zákaz vjezdu osobám bez smyslu pro humor? - mě pohladila po bránici a opět zas a znovu mi dokázala, že francouzské staré komedie, hodí ty dnešní do škarpy či nějaké té ďoury v ementálové Paříži. Byla tu především spousta detailů a božích nápadů, které uchvátily oko mé jako výjezd do hlídací budky stráže nebo otevření dveří auta, jež je namalovano na plotě. Vytvoření komunity, spíše to nazývejme správným slovem a tím je sekta, pod zemí a krást pórek ze stropu (kdy vlastně ani ty kořínky nejsou v zemi, takže moc nechápu, jak mohl vyrůst, asi kouzlo jeptišek) z klášterní zahrady, to je přece sen všech krys, ne? P. S. Málem bych zapomněla na milé překvapení v podobě 26letého Gérarda Depardieu :) (26.06.2014)