Athena

| Netflix | Najlepšia kamerová práca roka. Brilantné prechody, dychberúci vizuál. Prvých 12 minút absolútne geniálnych, vkusne a efektívne predstaví zápletku a okamžite sa vyblázni s kamerou. Výborné. Druhá tretina slabšia, ale tretia to zdvyhne opäť na silne nadpriemerný kúsok, ktorý vo mne silno zarezonoval. Rovnako ako aj úplne posledná scéna. A nie, nevyhrala forma nad obsahom. Vyhrali obe. Viac TU. | Hodnotenie: 7/10 |  (04.10.2022)

podobně laděných filmů vzniklo v posledních letech hned několik a zatím žádný z nich nedokázal překonat francouzské Bídníky.Ani Athena tak není výjimkou a nejen že nepřekonává svého staršího sourozence, ale ani  svého dánského bratrance (Shorta). Tady máme tlupu nesympatických a celkem snadno zaměnitelných postav na obou stranách, kdy jedna strana chce získat jména policistů, kteří zabili na místním sídlišti malého chlapce. Nenapadne je tak nic jiného než proměnit ono sídliště se spoustou žen a dětí ve válečnou zónu. Finální pointa, která ukazuje co se stalo a co vedlo k nepokojům to moc zachránit nedokáže jakkoliv je celkem znepokojivá a ukazuje jak jednoduché je zařídit určité věci...40% (02.10.2022)

O tomto filmu jsem viděl videa na instagramu, jak se natáčel a pokaždé jsem si říkal, když jsem to viděl, že to vypadá hrozně dobře. Teď po zhlédnutí můžu říct, že je to jeden z nejlépe natočených filmů roku. Je to napínavý, atmosférický dílo z Francie, kde možná chybí lepší postavy a lepší scénář. Jenže tady se hodně hraje na formu před obsahem. Ve většině natočeno bez střihu a to na filmech extrémně miluju. Do toho podmanivý soundtrack. Finále se proměnilo v drama a celé to končí drsně.... na konci jak najely titulky jsem musel vydechnout. Je to povedený film a pokud máte rádi napínavé filmy a do toho rádi sledujete kvalitní filmařinu, tak Atheně dejte šanci. 7,5/10 (24.12.2022)

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. (07.11.2022)

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)